Auto-mobilita

Budou Vykiweni konečně auto-mobilní?

Lukáš s Michalem byli nejdříve natěšení do Blenheimu, kde je mělo čekat auto. Pak byli nervozní, jak to že auto stále nepřijíždí. A nakonec byli nepříjemně překvapení, že výběr a rozhodování o autu zůstalo na nich. No ale nakonec se s tím poprali.

"McGiver" Graham

V Blenheimu nyní moc backpakerů nezůstalo, neb tu není práce. Tím pádem tu ani není moc aut na prodej. Lépe by asi pochodili v Christchurch, které je větší město a má letiště. Ale i tak soutěžící dali hlavy dohromady a přemýšlí jak na to. Nenecháme je se jen tak plácat a tak jim náš "McGiver" Graham přihazuje rady, tipy a varování. Kluci nejsou žádní automechanici, je jim těžko posoudit, co je v pořádku a co je již problém. Po objetí inzerátů v ubytovnách (tzv. Backpackerech) a supermarketech, inzerátech na internetu (trademe.co.nz), novinách a přes náhodné kontakty kluci zvolí několik potencionálních kandidátů:

 

1. Toyota Hiace, obsah 2.8, benzín, r.v. 91, cena 3200 NZD

Na první pohled je vidět, že klukům se modré auto líbí. Je suprově zařízené na kempování, má postel, ůložné prostory a vedle postele stále zbývá prostor na kuchyňku uvnitř vozu. K autu patří i žídličky, stolek, stan, výbava kempové kuchyně, toustovač a mnoho dalšího. Přijelo na prohlídku na jejich farmu a zdá se tedy, že jezdí.

Grahamův názor: Auto je motoricky dobré, vzhledem ke stáří. Rez je ale velký problém, ač to na první pohled není vidět. Rez skryl nový nátěr a záplaty ze sklolaminátu, které asi brzy vyreznou a vypadnou. Podle mne neprojde WOF (*). Rezavá karoserie je taky nebezpečná, není tak pevná a nechrání. Rozhodně bych to nevzal!"

* Warranty Of Fitness - místní technická, která musí být každých půl roku a tomuto auto vyprší za 20 dní.

Názor soutěžících: "Vnitřní prostor a vybavení je super! Kdyby slevil a nechal udělat novou WOFku, tak bychom to vzali. Mohli bycho to mít pár měsíců a pak prodat a koupit lepší nebo doufat že když to prošlo teď tak to projde i za půl roku."

 

2. Toyota Lucida, obsah 2.2, benzín, r.v. 93, cena 3000 NZD

Auto vypadá více městské, ale má také základní úpravu pro spaní. Není tu ale prostor na vaření a nedostanou ani kempingovou výbavu. Vypadá celkově v lepším stavu a soutěžící nad touto možností také váhají. Nevýhoda je, že auto je k dispozici až kolem 10. října.

Grahamův názor: "Toyota Lucida s automatickou převodovkou? to mě radši pověste za k...e do průvanu. Převodovka asi nevydrží, a dostat se v tomhle modelu k motoru když je potřeba, to je hotová operace. Nebrat!"

Názor soutěžících: Auto vypadá pěkně z venčí, no prostoru uvnitř moc není. Na předovku reaguje Lukáš, protože již jednou při cestování výměnu převodovky řešil. A tak je proti tomuto.

 

3. Toyota Townice, obsah 2.2, diesel, r.v. 93, cena 4500

Auto je uhlazenější van, s rafinovanou úpravou na spaní, s možností přeskládání postele na stolek a sezení, u zadních dveří poličky na možné vaření a uložení věcí. Auto má otevírací střechu v předu i vzadu. Při prodeji bude mít novou WOF a výměnu oleje, zadních kol a stěračů. Cena je ale o 500 více než je rozpočet soutěžících.

Grahamův názor: "Auto je na své stáří v nadprůměrně dobrém stavu. Není téměř vůbec rezavé a neteče ani kolem střešních oken, což bývá obvyklý problém. Ale za tu cenu, kluci, je to drahé."

Názor soutěžících: Auto je pěkné, není tak velké jako Hiace, ale zase vypadá udržované. Lukášovi se libí. Michal váhá, zda bude stačit vnitřní prostor. Hlavní problém je ale cena. Kluci zkusí vyjedávat.

 

A jak to dopadlo? Vítězem soutěže o Nočního Jezdce je volba č. 3. - Toyota Townice, za usmlouvanou cenu 4000. Faktorem pro byl dobrý technický stav. Prostor se zdá bude také stačit, po malých úpravách.

Aby měli kluci možnost si zakoupené auto otestovat, naplánovali jsme jim dva dny mimo farmu, s výlety na dvě destince.

 

Kaňon Saw Cut

Po přesunu autem asi 30 km jižně od Blenheim se silnice mění na prašnou a za dalších 10 km v horském terénu končí u soukromé farmy. Odtud se už musí pěšky. Varování od Gill "...namočíte si boty" se ukázalo pravdivé. Celá cesta vede proti proudu říčky a během cesty ji kluci musí opakovaně překračovat kvůli neschůdnosti na jedné nebo druhé straně. Prvotní rozpaky, kdy musí soutěžící poprvé vkročit do říčky s vědomím, že jim nateče do bot, se u třetího brodu rozplynou a pak už jen zvesela krosí řeku tam a zpět až dorazí k přírodnímu útvaru. Říčka tu protéká úzkým kaňonem, který voda zařízla do skály. Cesta zpět je rychlejší, jak naše skryté mikrofony odposlechly, přeci jen 4 hodiny v mokrých botách nejsou uplně ono. U auta rychle přezout a protože se blíží tma, honem najít míto na kempování. Kluci zjišťují, že se v autě dá celkem obstojně spát a ještě si užívají výhled na hvězdy střešním oknem. Druhý den je po krátkém přesunu k pobřeží čeká cesta směrem na

 

Maják u mysu Campbell

V malé mapce, kterou u sebe mají, si naplánují pěkný okruh - od Ward Beach dojdou po pláži k majáku a pak vnitrozemím zpět. Je to jejich volba, a my je necháme při tom - snazší je cesta od severu. Lukáš s Michalem si ale užívají pláž, málem nám pošlapou cvičené lachtany, kteří vše sledují ze skal. Když již ale několik hodin prochází pískem a kamením, začínají zoufat. Chůze po pláži je mnohem náročnější než po pevném terénu a klukům se místo kýženého majáku zjevuje další a další zátoka. Navíc jim dochází jídlo i pitná voda. Zkoumají více a více mapu a zjištují, že cesta musí mít aspon 20 km jedním směrem. A maják je stále v nedohlednu. Chvíle rozhodování. Nakonec usoudí, že musí zpět, ale vnitrozemím. Celé to v horkém Zélandském slunci asi nedají. Asi po 7 km v pastvinách najdou farmu, odkud je náš záchraný tym oplátkou za hodinu práce na zahradě zaveze k jejich autu.

Výsledek? Auto obstálo, soutěžící se budou muset na všechny výlety lépe přiipravit. Nový Zeland není Šumava!

AA o tom se přesvědčíme již brzy, vyšleme je totiž z pohodlí farmy po stopách Xapatanu :o)

GALERIE:

- Auto

- kaňon Saw Cut

- pobřeží Ward Beach

- Farma (přidány nové fotky)