Vykiwení a Vinobraní

Drželi jste Vykiweným palce s hledáním práce? My už víme jak to dopadlo.

Lukáše s Michalem jsme opustili, když vyrazili z Christchurche směrem na sever do Motueky. Tam je v plném proudu sezona sběru jablek. Kluci tam mají pár kamarádů a podle jejich zpráv by se určitě místo našlo. Druhá strana mince ale je, že je to neuvěřitelně těká práce a velký záběr na záda - a ty Michala trochu zlobí. I proto berou tuto možnost jako poslední. Doufají, že si jako zkušení sběrači ovoce najdou nějakou práci při sběru vína. Zastavují u každého vinohradu, který na 300 km dlouhé cestě na sever potkávají. Na druhý pokus dokonce dostanou nabídku práce. Mají přijít za 3 dny a majitel vinohradu pro ně něco najde. Kluci už ví, že čas je dobrý - sklizeň začíná! Berou si vizitku, ale pokračují v cestě dál, až do Blenheimu. Tam chce Lukáš navštívit mandlovou farmu - tu, na které před půl rokem začínal pobyt našich soutěžících na Novém Zélandu. Lukáš chce chvíli zase prodávat na farmářském trhu. Svítí mu oči jak malému děcku a i Michal ví, že tam prostě v něděli být musí.

Sklizeň, Stav 1: výchozí

Vše je nutno nacpat do huby a ochutnat

 

A další den, zatímco Lukáš si užívá přípravy na trh, vyráží Michal do okolí Blenheimu a autem objíždí vinohrad po vinohradu a ptá se po práci. Do cesty klukům stavíme několik nabídek, ale každá má svůj háček - uvidíme, zda nám na nástrahy produkce skočí. Nabízí se jim práce s podmínkou, že budou bydlet v určitém Backpackeru (hostel) - neberou. Další je jedině přes kontraktora (zprostředkovatele práce) - kluci opět neberou. A další je řízení traktoru. "Už jste řídíli traktor?" Hmm, že by otázka-chyták? Michal ale přikývne "No jasně!", protože přeci v Cromwelu popojížděli s plošinou postavenou na traktoru. Dostanou tak nabídku práce zhruba na jeden měsíc, po dobu sklizně. Dvanáctihodinové směny od šesti ráno do šesti odpoledne, nebo obráceně a to šest dní v týdnu. Kluci to vezmou, až skoro bez rozmýšlení a tak jim to musíme trochu opepřit.

Gondola, traktor, kombajn

Když podepíší smlouvu, dozví se, že směny budou nakonec od dvou hodin odpoledne do tří v noci! To je útok naší produkce cílený hlavně na Michala, který je denní člověk - je zvyklý chodit spát v deset večer. Přesto necouvne. Lukáš se zase bojí, že se zeptají na řidičák na traktor - ten kluci přeci nemají. A taky, že se prozradí, že toho zas tak moc neřídili. Domluví si tak na mandlové farmě trochu toho ježdění na jejich starém traktoru... nějaké to couvání s návěsem. Graham zkušeně přihazuje rady co a jak. A také občas straší historkami ze sklizně. Kluci se pak také dozví, že na Novém Zélandu není řidičák na traktor potřeba, pokud jedou po veřejné komunikaci s návěsem maximálně 30km/h. To je tochu uklidní.

Sklizeň, Stav 2: v procesu

 

Tak teď ještě najít ubytování - protože dělat takovou práci a spát v autě by nedělalo dobrotu. Okamžitě zavrhnou Backpakery (hostely), protože pokud budou spát od 3 ráno do 11 odpoledne, potřebují klidný pokoj. Vyrazí tak okouknout nástěnky v supermarketu a opíšou si všechny rozumné nabídky. Nakonec vyberou dvoulůžkový pokoj za 150 dolarů na týden, pro oba. Super volba, protože v Backpakeru by platili 130 dolarů za jednoho. V domě bydlí už jen pan domácí a jeden Američan, který také pracuje na skližni vína. A ještě s nimi bydlí také pár švábů :o) Ti ale nekoušou a neruší, takže je bydlení ideální.

Úderník z JZD Vykiweň u Bleňhičné

 

První zkušenost s řízením traktoru se pro kluky odehraje přes den - to aby se naučili svou práci, dokud je na to vidět. V našem štábu se dobře bavíme. Traktory, do kterých Michala s Lukášem posadili, jsou asi o 30 let novější než ty na kterých si vše zkoušeli na mandlích. Mají klimatizovanou kabinu, digitalní ukazatele rychlosti, automatickou převodovku a posilovač řízení, po kterém mají pocit, že v jejich nočním jezdci vlastně žádný posilovač není.

Sklizeň, Stav 3: hotovo

Továrna na pravdu

 

Tak tohle je váš traktor a tohle je gondola. S ní musí kluci jezdit na vinohradu mezi řádky, vždy ve vedlejší řadě od kombajnu. Ten jim sype sklizené hrozno přímo do gondoly. Vše je jasné. Jen... jak se trefit do řádků, které jsou jen tak široké jako traktor? Jak si hlídat rychlost kombajnu, který jede za vámi a držet přitom rovný směr, tak aby nezválcovali víno okolo? Chce to trochu cviku, ale ten kluci postupně získávají. Každý den jsou lepší a lepší. V prvním týdnu Michal velmi těžce měnil svůj denní režim na noční, až to vypadalo, že spíše umře než si zvykne. Pak už ale zapadli do najetého stereotypu: po jedenácté ráno vstávají, udělají si svačiny, naplní lahve s vodou, udělají nějaký oběd, občas rychle sjedou nakoupit a ve dvě nasedají do auta a jedou do práce. Ve 14,15 začínají a střídavě následují kombajn, plní gondolu, vyprázdní jí do nákladního auta, a zase znovu jedou. Nebo čekají, až se nákladní auto vrátí. Občas musí traktor i gondolu umýt, to když se technika přesouvá na jinou vinici, aby mohli začít sbírat jinde. V půl třetí ráno je vystřída nová směna a ve tři ráno už obvykle sedají do Nočního Jezdce a míří domů. Jen co tam přijedou, padnou do postele a snaží se spát co nejdéle. Ráno (rozumějte v 11 dopoledne) vše začíná znova dokola. Ano, je to zápřah. Ale Vykiwení potřebují tento měsíc práce v zemědělství, aby si mohli prodloužit víza pro pobyt na NZ a zárověň své působení v soutěži o další tři měsíce. Ty budou potřebovat na průzkum severního ostrova. A také už nechtějí venku pracovat, až přijde skutečná zima. Stačí, že už se občas s raními mrazíky hlásí blížící zima a rychle se měnící barva listí oznamuje, že podzim je tu!

Zvládnou kluci pracovat celý měsíc v takovém tempu? A až skončí, zbyde jim ještě pěkné počasí na podzimní cestování? To uvidíte opět v dalším díle reality show Vykiwení.

 

GALERIE z vinice

 

Mt.Cook a Lake Tekapo

Mt. Cook dobyt?

Západ nad jezerem Pukaki

Vykiwení se dle instrukcí našeho týmu vydali od moře směrem k Mt.Cook Village. Cestou podél řeky je čekala přehradní kaskáda - skoro jako na Vltavě. A pro soutěžící, kteří už nám začali trochu zapáchat, to byla výzva k osvěžující koupeli, po níž je zachránil od prochladnutí horký čaj. Nocleh si našli kousek od jezera Pukaki, kde měli tip na kemp zdarma (ještě s úchvatným pohledem na západ slunce, zbarvující Mt. Cook do oranžovo růžové). Původně jsme chtěli Vykiwené potrápit a dát jim téměř nesplnitelný úkol - výstup na nejvyšší vrchol Nového Zélandu. Nakonec jsme se shodli, že nám postačí fotografie z výhodu slunce - a to alespoň z výšky 1500 metrů nad mořem. Vykiwení se chvíli trápili hledáním, řešili zda mohou se stanem do blízkosti hory a nakonec našli ideální místo.

Vykiwení v popředí, Mt.Cook v pozadí

 

Chata Mueller Hut v nadmořské výšce 1800 metrů a v dosažitelné vzdálenosti od Mt. Cook Village. Což je více než vesnice spíše jedno velké ubytovací centrum, v různých cenových relacích .. a s informačním centrem Department of Conservation, s výstavou věnovanou Siru Edmontu Hilary a jeho výstupu na horu Mt. Cook a také na nejvyšší horu světa Mt. Everest. Pro Lukáše s Michalem je toto místo důležié, protože pouze zde je možno si ubytování na chatě zarezervovat a zaplatit. Lukáše někteří cestovatelé varovali, že ráno je fronta a ubytovací kapacita během pár minut rozebraná. A tak trval na tom, být hned ráno před otevřením v DOC centru. Bylo to však téměř zbyteščné, boj o místa se nekonal. Vykiwení tak mohli v klidu - každý se svou krosnou - začít šplhat několik set výškových metrů vzhůru. Cestou vedoucí kolem ledovců, se zastávkami nad dechberoucími výhledy na Mt. Cook a ostatní hory Jižních Alp, za burácení padajících lavin, až k hezky položené a téměř kosmicky vypadající Mueller Hut. Po krásném slunném dní se ale večer, s křikem zvědavých papoušku Kea, trochu zatáhlo a tak klukům Mt.Cook zmizel v mracích. Doufají, že alespoň ráno se počasí umoudří a pro jistotu papoušky dál nedráždí - jednak aby jim nic nesebrali, a pak aby ráno opět nepřivolali mraky.

Mueller Hut

Ráno už od páte začínají chatu opouštět první nedočkavci, toužící vyfotit si Mt. Cook s vycházejícím sluncem. A kluci vyráží za chvilku taky, aby zjistili že počasí jim přeje. Obloha je úplně jasná a pomalu se začína zbarvovat do červena. Pak už je možno sledovat, jak první paprsky osvětlují stěnu nejvyšší hory. A až poté, když je celá osvětlená, probleskne mezi horami na východě sluníčko, které všechny zmrzlé zvědavce pomalu rozehřeje. Kluci málem úžasem zapomněli fotit :-) Ale nakonec úkol splnili. Podle nás až příliš snadno a tak jim do cesty posíláme Alpského horského vůdce Andrease (není z novozélandských Alp, ale ze švýcarských). Ten je náš tajný agent v terénu a má za úkol kluky protáhnot pořádným trekem. Dá se se soutěžícími do řeči a zjistí, že mají stejnou cestu kolem Lake Tekapo. Malého městečka na kraji úchvatně azurového jezera, s malou starou kamenou kapličkou na břehu. Pro soutěžící to mohla být jen obyčejná zastávka na natankování, kafe a internet. Ale náš horský vůdce Andreas je začne navrtávat na výšlap Two Thumb Track. "Je to přeci jen tady kousek, do vedlejšího údolí... to bude procházka... a ty výhledy!!! " Zpracovává je tak vydatně, že záhy souklasí, dokoupí zásoby, ofotí si mapu treku a vydají se přespat na výchozí místo treku, asi 20 km prašnou cestou podél břehu jezera. Na treku je čeká bydlení ve starých rustikálních mini-chatách. A tak balí do krosny vše krom stanu. Čeká je třídení pochod přes hory a sedla a pak, když budou mít štěstí, tak pár hodin autostopu. Pokud ne, dalších několik dní chůze.

Lake Tekapo

Královské ubytování

 

Vyráží v dobrém rozmaru po uzonké pěšině, běžící ve stepi podobné krajině. Tu a tam je cesta označená oranžovou tyčí pro snazší orientaci. Brzy se rozplynou Lukášovy obavy, že na cestě v horách, vypadajících jako úplně vyprahlé, nebude dost vody. Cesta totiž vede údolími, ve kterých si to bublají potoky a říčky. Často se kluci dokonce začnou bořit do podmáčené půdy. A občas zapadnou do vodou naplněné tůňky schované v trávě. Na začátku byla vysoká tráva příjemná změna proti kamení a lesu, najednou se stává až nemilým společníkem. Po pár hodinách chůze dojdou všichni k více než sto let staré chatě Camp Stream Hut. Tu ale pouze minou a dále už je cesta ještě horší. Tyčí značících cestu výrazně ubylo a tráva je občas po pás, občas je neuvěřitelně ostrá a pichlavá. Andras se rozhodne vystoupat na horský hřeben a jít po něm - prý že tam bude schůdnější cesta. Kluci se vytrvale drží stezky, kterou průběžně ztrácí a zase nalézají. Původní procházka se nenápadně proměnila v nekonečný trek, směřující ke stále se vzdalujícímu sedlu. Do něj se kluci vyškrábou s posledními zbytky sil, kdy se už povzbuzují navzájem. Slunce se pomalu začíná sklánět k horizontu a klukům začíná být jasné, že předchozí historky Andrase o jeho tůrách, kdy podcenil časový plán, nejsou u něj nijak výjmečné. Čekají je ještě poslední dvě hodiny sestupu. Údolí se ponořuje do stínu hor, začíná se ochlazovat a to nejen teplota, ale i nálada. Kluci už téměř nevnímají jak k chatě došli - ale vědí, že její dosažení jim vrátilo náladu a energii. Dnes budou spát přímo královsky - došli totiž do Royal Hut (přespával tu prý kdysi Britský královský pár) . Oheň v krbu, svíčky na stole a večeře v břiše jim přináší uspokojení. Zítřejší cesta jim nahání husí kůži. Ano, nic nenasvědčuje tomu, že by cesta měla být lepší a že by trávy ubylo.

Víla Broděnka

 

A opravdu. Další den je podobný... tráva, tráva, tráva a úporné slunce nad hlavou. Ale také krásné výhledy na horské masivy, zase úplně jiné, než v okolí Mt. Cook. Naštěstí dnes byla cesta kratší a tak docházejí na poslední chatu na cestě v plné síle. Koupel v říční tůňce je ještě nabudí a tak se těší na poslední zítřejší úsek. Pro zpestření dlouhého odpoledne jsme jim poslali na chatu několik něměckých turistů a také partu skandinávských lovců, kteří přišli střílet v horách nepůvodní horské kozy a jelínky. Ráno se už naši soutěží vidí zpět u auta, ale ne ne - musíme je trochu napnout. Nejdříve zařídíme, že se jim celé hory ponoří do mraku, ve kterém není vidět ani další tyč na cestě. A pak jim prozradíme, že cesta dolů není tak snadná, jak doufali. Když po malém bloudění v mlze konečně narazí na pěšinu vedoucí do údolí, dojdou k divoké říčce. Nikde není žádný most. Ano, jako už párkrát na Zélandu, i tady se naši soutěžící budu muset přebrodit. Andreas se vrhá do vody v pohorkách, Lukáš s Michalem se zouvají, brodí a znovu obouvají. Za chvíli však přichází další brod, a pak další brod a další... Nakonec kluci nazují pětiprsté boty a brodí v nich. Nakonec Michal napočítá 10 brodů, a každý další hlubší a delší. Za posledním z nich si uvaří čaj, aby rozmrzli. Teď už jen dojít k cestě, která byla na mapě a doufat v nějaké auto, co stopnou. Za chvíli si však uvědomí, jak naivní byli. Cesta je zavedla do opuštěného vzdáleného udolí, na parkovišti je jediné auto někoho na treku. Vydají se tak směrem k historické osadě Mesopotamia. Celou dobu nikde ani živáčka. Kluci tuší, že stopovat tady bude problém. Lukáš v duchu přemýšlí, na kolik dní mají asi jídla v batohu (asi na den). Když tu se asi po 4 kilometrech chůze směrem k civilizaci objevuje kouzelný dědeček i s autem. A překvapivě, jede až do Wanaky, tedy přes Lake Tekapo. Až cestou si kluci uvědomí, že "vedlejší údolí", do kterého přes hory šli, je po silnici vzdálleno celých 150 km. To by rozhodně neušli - měli štěstí. Zase!

Krajina zdánlivě vyprahlá

 

Poté, co se dají dokupy, pokračují v nastaveném plánu do Christchurch. Po cestě již hledají práci. Potřebují totiž ještě alespoň měsíc pracovat v zemědělství, aby mohli prodloužit víza a zažít další jaro na ostrově. Nabízí se jim práce v Ashburtonu, kde je továrna na sušenou petržel (i to se počítá). Nakonec je z toho jen zdarma exkurse provozem. Práce by byla, ale na 3 měsíce - a tak dlouho se tu kluci zdržet opravdu nechtějí. A tak další den dorazí do Christchurch a symbolicky dojdou na Pier (molo na břehu moře) a uzavírají tak první okruh kolem jižního ostrova. Tady byli Michal s Lukášem před téměř půl rokem jako uplní kiwizelenáči :-)

Opět je lákáme na snadné získání práce, zde na rekonstrukci města... ale kluci vědí, že potřebují zemědělství. Nabízí se jim zaručená, ale velmi těžká práce na sběru jablek v Motuece, kde už jsou někteří kamarádi ze sadu v Cromwellu. A Vykiwení se rozhodnou vyrazit směrem k této jistotě... s tím, že se po cestě budou pokoušet najít třeba i něco lepšího.

Co myslíte, najdou Vykiwení nějakou zajímavou prácii? A nebo si ohnou hřbet při sbíráním několika tun jablek denně?

To se dozvíme příště...

 

GALERIE:

- Mt.Cook

- Lake Tekapo