Západ nad jezerem Pukaki |
Vykiwení v popředí, Mt.Cook v pozadí |
Chata Mueller Hut v nadmořské výšce 1800 metrů a v dosažitelné vzdálenosti od Mt. Cook Village. Což je více než vesnice spíše jedno velké ubytovací centrum, v různých cenových relacích .. a s informačním centrem Department of Conservation, s výstavou věnovanou Siru Edmontu Hilary a jeho výstupu na horu Mt. Cook a také na nejvyšší horu světa Mt. Everest. Pro Lukáše s Michalem je toto místo důležié, protože pouze zde je možno si ubytování na chatě zarezervovat a zaplatit. Lukáše někteří cestovatelé varovali, že ráno je fronta a ubytovací kapacita během pár minut rozebraná. A tak trval na tom, být hned ráno před otevřením v DOC centru. Bylo to však téměř zbyteščné, boj o místa se nekonal. Vykiwení tak mohli v klidu - každý se svou krosnou - začít šplhat několik set výškových metrů vzhůru. Cestou vedoucí kolem ledovců, se zastávkami nad dechberoucími výhledy na Mt. Cook a ostatní hory Jižních Alp, za burácení padajících lavin, až k hezky položené a téměř kosmicky vypadající Mueller Hut. Po krásném slunném dní se ale večer, s křikem zvědavých papoušku Kea, trochu zatáhlo a tak klukům Mt.Cook zmizel v mracích. Doufají, že alespoň ráno se počasí umoudří a pro jistotu papoušky dál nedráždí - jednak aby jim nic nesebrali, a pak aby ráno opět nepřivolali mraky.
Mueller Hut |
Lake Tekapo |
Královské ubytování |
Vyráží v dobrém rozmaru po uzonké pěšině, běžící ve stepi podobné krajině. Tu a tam je cesta označená oranžovou tyčí pro snazší orientaci. Brzy se rozplynou Lukášovy obavy, že na cestě v horách, vypadajících jako úplně vyprahlé, nebude dost vody. Cesta totiž vede údolími, ve kterých si to bublají potoky a říčky. Často se kluci dokonce začnou bořit do podmáčené půdy. A občas zapadnou do vodou naplněné tůňky schované v trávě. Na začátku byla vysoká tráva příjemná změna proti kamení a lesu, najednou se stává až nemilým společníkem. Po pár hodinách chůze dojdou všichni k více než sto let staré chatě Camp Stream Hut. Tu ale pouze minou a dále už je cesta ještě horší. Tyčí značících cestu výrazně ubylo a tráva je občas po pás, občas je neuvěřitelně ostrá a pichlavá. Andras se rozhodne vystoupat na horský hřeben a jít po něm - prý že tam bude schůdnější cesta. Kluci se vytrvale drží stezky, kterou průběžně ztrácí a zase nalézají. Původní procházka se nenápadně proměnila v nekonečný trek, směřující ke stále se vzdalujícímu sedlu. Do něj se kluci vyškrábou s posledními zbytky sil, kdy se už povzbuzují navzájem. Slunce se pomalu začíná sklánět k horizontu a klukům začíná být jasné, že předchozí historky Andrase o jeho tůrách, kdy podcenil časový plán, nejsou u něj nijak výjmečné. Čekají je ještě poslední dvě hodiny sestupu. Údolí se ponořuje do stínu hor, začíná se ochlazovat a to nejen teplota, ale i nálada. Kluci už téměř nevnímají jak k chatě došli - ale vědí, že její dosažení jim vrátilo náladu a energii. Dnes budou spát přímo královsky - došli totiž do Royal Hut (přespával tu prý kdysi Britský královský pár) . Oheň v krbu, svíčky na stole a večeře v břiše jim přináší uspokojení. Zítřejší cesta jim nahání husí kůži. Ano, nic nenasvědčuje tomu, že by cesta měla být lepší a že by trávy ubylo.
Víla Broděnka |
A opravdu. Další den je podobný... tráva, tráva, tráva a úporné slunce nad hlavou. Ale také krásné výhledy na horské masivy, zase úplně jiné, než v okolí Mt. Cook. Naštěstí dnes byla cesta kratší a tak docházejí na poslední chatu na cestě v plné síle. Koupel v říční tůňce je ještě nabudí a tak se těší na poslední zítřejší úsek. Pro zpestření dlouhého odpoledne jsme jim poslali na chatu několik něměckých turistů a také partu skandinávských lovců, kteří přišli střílet v horách nepůvodní horské kozy a jelínky. Ráno se už naši soutěží vidí zpět u auta, ale ne ne - musíme je trochu napnout. Nejdříve zařídíme, že se jim celé hory ponoří do mraku, ve kterém není vidět ani další tyč na cestě. A pak jim prozradíme, že cesta dolů není tak snadná, jak doufali. Když po malém bloudění v mlze konečně narazí na pěšinu vedoucí do údolí, dojdou k divoké říčce. Nikde není žádný most. Ano, jako už párkrát na Zélandu, i tady se naši soutěžící budu muset přebrodit. Andreas se vrhá do vody v pohorkách, Lukáš s Michalem se zouvají, brodí a znovu obouvají. Za chvíli však přichází další brod, a pak další brod a další... Nakonec kluci nazují pětiprsté boty a brodí v nich. Nakonec Michal napočítá 10 brodů, a každý další hlubší a delší. Za posledním z nich si uvaří čaj, aby rozmrzli. Teď už jen dojít k cestě, která byla na mapě a doufat v nějaké auto, co stopnou. Za chvíli si však uvědomí, jak naivní byli. Cesta je zavedla do opuštěného vzdáleného udolí, na parkovišti je jediné auto někoho na treku. Vydají se tak směrem k historické osadě Mesopotamia. Celou dobu nikde ani živáčka. Kluci tuší, že stopovat tady bude problém. Lukáš v duchu přemýšlí, na kolik dní mají asi jídla v batohu (asi na den). Když tu se asi po 4 kilometrech chůze směrem k civilizaci objevuje kouzelný dědeček i s autem. A překvapivě, jede až do Wanaky, tedy přes Lake Tekapo. Až cestou si kluci uvědomí, že "vedlejší údolí", do kterého přes hory šli, je po silnici vzdálleno celých 150 km. To by rozhodně neušli - měli štěstí. Zase!
Krajina zdánlivě vyprahlá |
Poté, co se dají dokupy, pokračují v nastaveném plánu do Christchurch. Po cestě již hledají práci. Potřebují totiž ještě alespoň měsíc pracovat v zemědělství, aby mohli prodloužit víza a zažít další jaro na ostrově. Nabízí se jim práce v Ashburtonu, kde je továrna na sušenou petržel (i to se počítá). Nakonec je z toho jen zdarma exkurse provozem. Práce by byla, ale na 3 měsíce - a tak dlouho se tu kluci zdržet opravdu nechtějí. A tak další den dorazí do Christchurch a symbolicky dojdou na Pier (molo na břehu moře) a uzavírají tak první okruh kolem jižního ostrova. Tady byli Michal s Lukášem před téměř půl rokem jako uplní kiwizelenáči :-)
Opět je lákáme na snadné získání práce, zde na rekonstrukci města... ale kluci vědí, že potřebují zemědělství. Nabízí se jim zaručená, ale velmi těžká práce na sběru jablek v Motuece, kde už jsou někteří kamarádi ze sadu v Cromwellu. A Vykiwení se rozhodnou vyrazit směrem k této jistotě... s tím, že se po cestě budou pokoušet najít třeba i něco lepšího.
Co myslíte, najdou Vykiwení nějakou zajímavou prácii? A nebo si ohnou hřbet při sbíráním několika tun jablek denně?
To se dozvíme příště...
GALERIE:
- Mt.Cook
- Lake Tekapo
Žádné komentáře:
Okomentovat