Dunedin a okolí

Vykiweni vykulení z města

Jak naši pravidelní diváci jistě vědí, Vykiwení se nám už několikátý měsíc toulají po jižním ostrově. Ten má tak malou hustotu osídlení, že téměř veškerá města na západním pobřeží a na jihu jsou poměrně malá. Ač jsou oba soutěžící z velkoměsta, je na nich vidět nervozita a nejistota při vjíždění do města Dunedin, přes které se potřebují dostat na Otago peninsula (poloostrov). Je to první velké město, které navštíví po několika měsících. Najednou se ocitli na kousku dálnice a více silničních pruhů znamená více opatrnosti, více rozhodování do kterého se zařadit. S oroseným čelem se jim nakonec podařilo z města vykličkovat a dokonce i správným směrem.

Cesta k Sandfly Beach

Čeká je teď návštěva albatrosí kolonie. Cestou míjí několik lákadel jako je Akvárium.. bohužel zrušené, protože nemá dostatečnou protizemětřesnou ochranu, zámecké zahrady a hlavně asi jediný zámek na jižním ostrově. Cena 28 dolarů za návštěvu (pseudo)zámku je pro Vykiwené jasný povel pokračovat k albatrosům. Ač do teď měli pěkné počasí, zajistili jsme právě kolem rezervace pořádný hrnec mlhy. Dívat se přes mlhu na bíle zbarvené albatrosy ale není nic zajímavého. Proto se kluci otáčí a prchají před masou turistů a za trest od nás dostávají "trestné kolečko". Na displeji Nočního jezdce jsou souřadnice vyhlídky Lovers Leap (Milenecký skok), která se tyčí na kraji útesu vysoko nad mořem a poskytuje úžasný výhled na širý oceán, ale také na nedalekou idilicky vyhlížející písečnou pláž - Sandfly Beach. Michal a následně i Lukáš s radostí vyrazili splnit si vycházkový trestný úkol a pískem se brodili až na několik kilometrů vzdálenou pláž. Že je to úkol za trest pochopili, když začali stoupat pískem zpět na parkoviště. Úmorné vedro, bořící se písek a soutěžící bez vody. Pocit velblouda na poušti jim byl hodně blízký. Pot se rozhodli spláchnout na pláži St. Kilda přímo v Dunedinu. Skákání v parádních vlnách jim dalo zapomenout na to, jak je voda ledová. Malé vystřízlivění jim přineslo až zoufalé (a marné) hledání jakékoliv veřejné srpchy na pláži či v jejím okolí. No holt ani dnes nebudou Vykiwení nemastní neslaní.. :o)

Budova školy

Nádraží

 

Aby si Vykiwení užili také něco té městské turistiky, mají od nás na mapě Dunedinu několik bodů, u který se mají zastavit. A pokud vše absolvují, budou mít volný večer ve městě. Nejdříve najít nejzajímavější budovu v historickém centru města. Lukáš prosazuje pivovar Speights, který je prý zajímavý hlavně svým obsahem, Michal navrhuje spíše nad městem se tyčící, zámku podobnou budovu High School (střední školy), ale nakonec obchůzkou města zjistí, že nejfotogeničtější budova je místní historické vlakové nádraží. Následuje poznávací vizita v Cadbury továrně na čokoládu.. odkud si soutěžící odnesli i nějaké sladké vzorky. Pak přišla na řadu návštěva Settlers Muzeum (muzeum osadníků). Název trochu strašil svou nudností, ale v nové budově se skrývá skutečně moderní muzeum historie města, od prvních osídlení až po současnost. Ze záběru našich kamer bylo vidět, jak se zájem obou soutěžících každou chvíli zvyšuje a zvyšuje - zejména když postupně od tesané kanoe došli až ke skutečnému sálovému počítači z poloviny 20 století.

V podpalubí osadnické lodi

 

Po prohlídce města dostali kluci slíbené kapesné a mohli večer vyrazit do města, které si evidentně pěkně užili. Jediné dilema pak řešili asi ve dvě ráno, když došli zpet ke svému autu, zaparkovanému na ulici. Co je horší? Nasednout do auta pod vlivem a hledat skryté místo na nocování a riskovat tak řiďičák? Nebo spát v autě uprostřed města a riskovat pokutu 200 dolarů za nepovolené kempování?

Armageddon expo

Nebudeme vás napínat, vykiwení raději riskovali 200 dolarů. Které naštěstí platit nemuseli. Ráno jsou vyslání reprezentovat naši show Vykiwení na akci Armageddon Show - setkání fanoušků anime, fantasy, komixů, her... a místo, kde pokud nejste v kostýmu, jste v menšine :-) Tam se kluci objeví ve společnosti herců z filmu Hobit a fanoušků různých komiksových postav. Reprezentace reality show Vykiwení určitě nezapadla. Nyní je ještě nezbytné zastavit se na nejstrmější ulici na světě Baldwin Street, která je zapsaná v Guinessově knize rekordů se svým 35 stupňů strmým stoupáním. Pro jistotu si ji Michal s Lukášem jen vyjdou a netrápí Nočního Jezdce tímto výkonem... přeci jen ho budou ještě potřebovat. Pak už posíláme Vykiwené ven z města. Přeci jen už si začínají zvykat na pohodlí velkoměsta a trošku se nám válí ve zdejší krásné botanické zahradě. Na sochu Petr Pana jim pověsíme vzkaz, ze kterého je jasné, že stále nejsme spokojení s obrázky tučnňáků a připomínáme jim, že tento úkol nepovažujeme za splněný. Soutěžící tak bezradně hledí do mapy, kde by ještě našli tučnáky, až najdou výběžek s místem Shag Point. Vyráží hned na cestu a doufají, že si odškrtnou další úkol. Přeci jen těch nesplněných už mají docela dost. Počínaje nedosaženým majákem v Cape Campbell a konče pozorováním Kiwi.

Baldwin Street

Po několika kilometech prašné cesty vedoucí od hlavní silnice k Shag Pointu je jasné, že ani tady si úkol nesplní. Povaluje se tu sice pořádná kolonie lachtanů a ostatní skály jsou obsypány racky, ale o tučnácích si mohou přečíst pouze na info cedulích. Holt to budou muset zkusit zítra jinde.

Moeraki Boulders

Brzy ráno se jim do cesty přimotá šipka na turistickou atrakci - Moeraki Boulders. To jsou přírodně vytvořené, obrovské až 3m v průměru velké a dokonale kulaté balvany na břehu moře. Vykiweným se na chvíli naskytne příležitost být u této atrakce být sami, ale netrvá to dlouho. Jedná se totiž o jednu z atrakcí, které "musíte vidět" na jižním ostrově. Poté klucí prchají na nedaleký maják, protože ty je lákají - asi jako můru světlo. Jaké je však čeká překvapení na majáku Kaitiki Point? Je tu malá stezka vedoucí k pozorovatelně tučňáků. Takových už kluci pár absolvovali, ale přesto se jdou podívat, co by mohli vidět. A nestačí se divit, když metr vedle nich stojí jako solný sloup už téměř přepeřený mladý žlutooký tučňák. Kluci ani nedýchají, fotí a mají radost. Dále na cestě pak jako by se s tučňáky roztrhl pytel. Jsou v každém koutě, koukají z trávy, křoví, stojí na útesu, jsou prostě všude.

Tučnák pózuje

Ano, mají splněno. A my už si na ně pomalu chystéme další úkoly. Podle průzkumu sledovanosti mají již naši diváci dost moře. Pošleme proto naše soutěžící zpět do hor. Cestou však musí projet ještě jedno město, na novozélandské poměry netypické. Historické město Oamaru z velké části postaveno z bílého kamene, z pískovce. To proto, že v místních nížinách nebylo dostatek dřeva, ale pískovcový lom se objevil nedaleko. Celé to dalo městu uplně jiný ráz - vypadá více evropsky a je v něm cítit uplně jiný duch. Vykiwení tu také nasávali atmosféru celý den. Prolezli si zdejší umělecké galerie, Lukáš okouknul sto let starý obchod s Whisky, Michalovi se seběhly sliny nad zákusky ve zdejší Staroanglické kavárně, kde je obsluha oděnná jako z přelomu století a oba se pobavili exponáty před galerií Steampunk...ale my jsme tomu udělali přítrž, když jsme jim zaveleli: Směr hora Mt.Cook !

Akropolis... tedy vlastně Oamaru

 

GALERIE:

- Dunedin

- Oamaru a Moeraki Boulders