Vegemite reklama

Vykiwení ochutnali specialitu z Novozelandské kuchyně!

 

 

Fiordland

Fjordland nebo Fiordland?

S tím jak ubývá meruňek na sadu, Vykiweným se blíží čas odjezdu. Soutěžící od nás dostali jasný povel: do týdne odjiždíte! A aby překonali vzájemné rozpory, chceme jim dát okusit náročné podmínky velmi deštivého Fiordlandu. Lukášovi se moc nechce, protože se mu v azylu zalíbilo a také mu z poslední vlny loučení se spolupracovníky není uplně dobře a cítí únavu. Michal se na jednu stranu těší na změnu, ale posledních 14 dní má zažívací potíže a jí vesměs jen rýži a je bez enegrie. Asi si uvařil něco špatného, když se snažil zastoupit ve vaření Lukáše. Přesto se oba balí a opět připraví Nočního jezdce na další výpravu.

"Luge" nad Queenstown

Aby byl start trochu méně raketový, loučí se Vykiwení s Queenstownem zábavnou formou: po lehce adrenalinové projíždce v jet-boat (trysková loď) přidávají vyjižďku lanovkou na vyhlídku z hory Bob´s Peak, tyčící se nad městem. Jako poslední legraci si kluci dají pár jízd na místních mini-kárách, které jedou dolů z hory. Trochu zazávodí a pak už vyráží směr TeAnau, jediné větší město Fiordlandu. Po cestě zažívají jak to vypadá, když silnici zablokují ovce. Pak už po pár hodinách jízdy dojíždí k městu a hledají si schované místo k přespání.

 

Kepler Track

Kepler track

Ráno v TeAnau v kanceláři DOCu vyzvednou rezervace na tůru Kepler Track, které jsme jim zde připravili, obhlédnou počasí a zesláblí se přesovají na začátek treku do Rainbow Reach. Je na nich vidět únava z energeticky chudého jídla. Musíme říct, že Vykiwení asi opravdu nemají všech pět pohromadě, když v takovém stavu vyráží na Kepler Track. Čeká je asi 50 km v lese i v horském terénu, s pořádným batohem. Stále také nevíme, zda spolu dokáží dále vydržet.

První část treku je naštěstí velmi přívětivá, téměř po vrstevnici, schovaná v lesním porostu před sluncem. Podmínky jsou ideální. Kluci dorazí do prvního kempu u chaty Iris Burn Hut a podle rady rangera si staví stan v lesíku. S odpoledním sluncem sledujeme stovky sandflies, které se vrhají na Lukáše při vaření dietní večeře. Do Michala, který připravuje stan na spaní, se v té době pouští zima, protože slunce již neohřeje les. Teplota se okamžitě propadá alespoň o 10 stupňu. Nakonec s večeří a s kanadskou sousedkou utíkají na prosluněnou louku, na které není po sandflies ani stopa. A Vykiwení se diví... pak věřte rangerům.

Druhý den je čeká náročnější výstup na hřebeny hor a cesta je nijak nešetří. Výstup začíná zostra a velmi rychle jim ubírá z našetřené energie. Jakmile se dostanou nad hranici lesa, opírá se do nich i ostrý ledový vítr. V něm se na chvíli Vykiweným ukáže ve své velikosti horský papoušek Kea. Výhledy na hory, lesy a jezera Fiordlandu je uchvátí. Mraky v pozadí jim však připomínají, že předpověď naznačuje zhoršení počasí další den a je třeba se pohnout. Doráží ke břehu jezera a zde již secvičeně rychle postaví stan, aby bylo kam se schovat před věčně hladovými sandflies. Jejich kousnutí sice tolik nebolí a člověk má pocit, že mušku včas zabil. Noční záběry z kamery ve stanu ale prozrazují, že nejhorší svědění přichází v noci až druhý či třetí den po kousnutí. Soutěžící se prodrbali do krásného rána a Lukášovi obavy z deštivého probuzení se nenaplnili. Někdo tam nahoře má Vykiwené rád, protože ať je pošleme kamkoliv, mají lepší počasí než bychom pro ně chtěli. Poslední úsek k autu už Lukáš s Michalem překonají hravě s vidinou grilovaného kuřátka a horké sprchy v TeAnau.

Vykiweni nemají všech pět pohromadě

 

Milford Sound

Marian Lake

Po tomto příjemném bonusu je dále čeká výprava do turisticky oblíbeného fjordu Milford Sound. Předtím ještě zhlédnou v místní mini-rezervaci vzácného Tepuke (pták považovaný 50 let za vyhynulého). Také doplní další zásoby, protože za městem už není kde nakoupit a pak už vyráží na Milford Road. Předpověď počasí jsme cíleně směřovali na déšť a těšíme se, jak Vykiwené trochu zchladíme. Čeká je totiž kajakový výlet od počátku Milford Sound až na hranici Tasmanského moře. Aby se k zálivu dostali, musí překonat dalších 100 kilometrů panoramatické silnice. Cestou se nejdříve pobaví u zrcadlových odrazů v jezerech Mirror Lakes. Pak si vyběhnou k horskému jezeru Marian Lake po krkolomné cestě, vedoucí kolem bíle zčeřených vodopádů na řece Marian Creek. Nakonec musí projet Homer tunelem na druhou stranu hor. Téměř při každém zastavení auta se rychle objeví aspoň jeden papoušek Kea, který se hned vrhá na gumové těsnění oken na autě a začne ho trhat. Lukáš s Michalem mají co dělat, aby si Nočního jezdce uchránili. Někdy je jediná možnost prostě rychle ujet - ovšem je nutno nepřejet davy asijských turistů, kteří se snaží papoušky ničící auto zachytit.

Kea

Starý známý

Je libo?

Milford Sound

Auto naštěstí přežilo a tak se Vykiweným konečně otevře úchvatné a obvykle i v mracích zabalené údolí Milford Sound. Dnes je ale něco špatně, svítí sluníčko a je příjemné teplo. Tak snad zítra kdy, mají kluci vyrazit na lodě, bude hůř. Kajaky startují v 6,30 ráno a protože se Homer tunel na noc zavírá, musí kluci nocovat v jediném kempu na druhé straně tunelu, v Milford Lodge. Vysokou cenu klukům naštěstí vyváží vysoků komfort, včetně horké sprchy, kuchyně a prací místnosti. Ráno se probouzí opět do jasného dne...toto je přitom místo, jehož průměrné srážkové uhrny patří k nejvyšším na světě. Kluci mají takové štěstí na počasí, že to až není možné. Se třemi dalšími kajaky objevují Milfordský záliv, hned na úvod potkávají v mělké vodě snídající tuleně, o pár kilometrů dále málem sami posnídají hvězdice a pak si dají osvěžující sprchu při plavbě skrz jeden z nejvyšších vodopádů ve zdejších fjordech. Vyzkoušeli si, že opravdu na vrchu slané mořské vody se drží vrstva sladké vody a dělá tak celou oblast přírodně mimořádně zajímavou a unikátní. Když po poledni doplují proti sílícímu větru až na hranici fjordu do tasmánského moře, přijde se s nimi symbolicky rozloučit i zdejší vzácný tučnák. Pak už je vyzvedává vodní taxi, Michal s Lukášem stíhají už jen bleskovou koupel v Tasmanském moři.

Pop-kvíz: Vite, jaký je rozdíl mezi Sound a Fjord?

Vykiwení už to vědí: Sound je údolí vyhloubené řekou a zalité moře, Fjord je vyhloubeno ledovcem a zalité mořem.

Milfordský záliv byl vyhlouben ledovcem, ale chybně nazván Sound, stejně tak všechny ostatní fjordy v oblasti. Aby místní později napravili chybu, nazvali celou oblast Fiordlandem. Všiměte si, že udělali při pojmenování kraje další chybu, místo j mají i.

Cesta k jezeru Green Lake

Vykiwení neztrácí čas a pokračují na cestě k jihu - tedy nejdříve zpět přes tunel, rychle si ještě vyběhnou na vyhlídku Key Summit, aby přehlídka zdejších horských jezírek byla kompletní. Pak už frčí k jihu, k jezeru Monowai, u kterého je DOC kemp zdarma. Ráno je čeká výlet kolem hory Mt.Burns k jezeru Green Lake. Cestou si Michal s Lukášem můžou připadat jako hobiti na cestě do mordoru. Mokrá tráva je jim až po pás a po pár metrech už vypadají, jako by se právě koupali. Cesta pak vede rovnou přes mokřady, které klukům nejednou uvězní boty - je jasné, že dneska přípravu na tůru podcenili. Jsou mokří až za ušima, ale vytrvale šlapou úžasnou a typově novou krajinou kupředu, až k ledově chladnému a čistému jezeru Green Lake. V něm se už skoro tradičně Lukáš vymáchal. Vyhládlí a profoukaním se vrací k autu a přijíždí do městečka Clifdenu.

Clifdon Caves

 

Druhý den, po noclehu v místním kempu u starého lanového mostu, doráží soutěžící jako první k jeskyni Clifden Caves za městem. Vrhnou se do hlubin vedoucích asi 400 metrů, kdy některé průlezy značené cesty jsou sotva na protažení. Jak už víme, Vykiwení nemají z malých prostor strach a tak si zdobenou (ale občas i nepěkně lidmy popsanou) dlouhou jeskyni užívají. Dorazí až k malému podzemnímu jezírku, které další cestu téměř znemožňuje. Protože jsou to nadšenci, neváhají a zbývající čast jeskyně se rozhodnou obhlédnout z druhé přístupové strany. Tím splní požadavky pro obdržení nové indicie k dalšímu směřování soutěže.

Ta zní "Monkey Island"...hmm opičí ostrov, Michal hlásí že, je to název staré známe hry, ale co to má společného s naší soutěží?. Kluci hledají v mapě, až skutečně na cestě najdou místo se stejným názvem. Směr je tedy jasný a naší soutěžící tak opouští Fjordland a míří do Southlandu, nejjižnější části jižního ostrova. Jejich nálada se při cestování lepší. Snad jim to vydrží. Protože příště se podívají na zoubek - tedy vlastně na zobák - Kiwi ptákům, v místě kde je jich nejvíce.

Potkají kiwi Vykiwené? Nebo to bude naopak?

 

GALERIE:

- Fiordland

- Sad v Cromwellu (přidány nové fotky)

- Quennstown (přidány nové fotky)

- Southland

 

Že by...konec Vykiwených?

Zdánlivá pohoda, ale ... blíží se konec Vykiwených?

Když jsme naposledy opouštěli Vykiwené, chtěli jsme je nechat odpočinout v pohodě na sadu. A opravdu, Vykiwení si užívali: krásné prostředí a ubytování, fajn práci a příjemnou společnost komunity spolupracovníků. Užívali si tak moc, že na sadu zůstali půl druhého měsíce... a tím znudili naše diváky, kteří se vždy dožadují nových zážitků a akce.

Naše produkce si proto vymyslela záludnost, jak věci zase trochu rozhýbat a otestovat spolupráci soutěžících. Zařídili jsme, že byl Michalův byt v Praze dokonale vytopen prasklým potubím. Schválně, jak si s tím ze Zélandu poradí?

Když se to Michal dozvěděl, byl z toho hodně špatný a uplně vynervovaný. Dlouhodobý výpadek z nájemného (kterým pokrývá splátky hypotéky) by pro něj totiž mohl znamenat konec cestování. Začal s pomocí rodiny a známých na dálku řešit, co se dá. V nejhorší chvíli se pro psychickou podporu obrátil na Lukáše... Ten rozdal pár rad, co by udělal, ale psychická podpora od něj nepřišla. Tento zádrhel ve vzájemné spolupráci byl pro Michala zklamáním, po kterém začal zvažovat své další setrvání v soutěži.

Že by to naše produkce s tím vytopením přehnala? Když za námi přišel psycholog pořadu, říkal "máme problém, Vykiwení spolu nemluví". A skutečně, Michal přišel v noci do zpovědnice, požádal nás o pauzu od Lukáše nebo konec soutěže. A pak usnul ve zpovědnici.

Soumrak Vykiwených?

Stáli jsme před těžkým úkolem (je to trochu proti pravidlům soutěže), ale nakonec jsme dali Lukášovi tajný úkol - najdi si ubytování, na nic se neptej a odstěhuj se ze sadu. Práci si zatím ponech. Michal zase dostal úkol ignorovat Lukáše. Snad se dočasným vynuceným odloučením napraví vztahy mezi soutěžícími.

Oba se se svým úkolem poprali se ctí. Lukáš si pronajal levný pokoj ve městě, a získal tím i zajimavé zážitky a setkání s místními a také se odloučil od české komunity a musel více konverzovat v angličtině. V sadu se pak snažil mluvit s Michalem, ale ten ho podle svého úkolu statečně ignoroval a splnil tak naší podmínku odloučení.

Doufáme, že to trochu pomohlo překonat ponorku, protože potřebujeme, aby soutěžící pokračovali v cestování a to hned za pár dní, kdy je pošleme překonat Kepler Track ve Fjordlandu, plném úmorných sandflyes, úžasných výhledů a krásné přírody. Jestli jim pauza pomohla vše překonat uvidíte již brzy..

My zatím stále sušíme vytopený Michalův byt, ale pečlivě sledujeme co se děje u Vykiwených.