Vykiveni cestovali zpet v case!
Jak se to podarilo? Jak se jim tam darilo?
To se dozvite jiz brzy - sledujte nasi reality-show !!!
středa 31. října 2012
středa 24. října 2012
Zpovědnice - po první etapě
Vyvolení mají za sebou první měsíc a vlastně první etapu soutěže. Museli se přemístit na místo, rozkoukat, domluvit, zařídit všechny náležitosti, nakonec i zajistit automobil a vyrazit na cesty. Celou cestu jsme jejich počínání sledovali a zaznamenávali. Neměli jsme ale zatím možnost zeptat se jich na osobní pocity, zážitky, zkušenosti či problémy. Nyní nastává jedna z mimořádných příležitostí, kdy mají možnost se otevřeně vyjádřit.
Mládí má zelenou a tak se ptáme nejdříve Michala
"Hmmm, vezmu to asi po bodech, jak mě tak napadnou...
O lidech: platí, co říkali všichni, co už tady byli. Místní jsou přátelští, usměvaví, vstřícní a vždy rádi pomohou. Zatím jediný postřeh, který můžu dát o nativních, domorodých Maorcích, nebo jak se to řekne česky? Maoři? Jo maoři, takže jsou všichni strašně tlustí. S Lukášem jsme se shodli, že je to tím, že je bílí dobře krmí, aby je Maoři nesežrali.
O kultuře bydlení: ta je hodně jiná než u nás. Domy jsou tu z papundeklu, připomínají spíš něco, co bychom u nás nazvali víkendovou chatkou a podobně spartansky jsou i vybaveny. Zčásti je to nutnost kvůli zemětřesení, cokoliv kamenného by pří nejbližším zemětřesení spadlo.
O přírodě: obrovská rozmanitost a kontrasty, v jednu chvíli jste v buši a pak zase v pralese, pak na horské louce. Můžete vidět tuleně na pláži, na kterého z deseti metrů kouká kráva na pastvině. A to jen za prvních pár týdnů, těším se co dalšího nám Zéland nabídne.
O počasí: extrémně proměnlivé, v jednu chvíli si užíváte slunce a za deset minut mrznete a padají kroupy. Velké rozdíly mezi teplotou ve dne a v noci.
O soutěži Vykyvení: Jsem rád, že jsem jel, už jen za první etapu show mám velké množství nových zážitků a zkušeností. A jsem si jistý, že jich spousta ještě přibyde.
Tak a teď je řada na starším, na Lukášovi, tak povídej co máš na srdci ty:
Michal toho už hodně řekl, hodně se mi tu líbí. Lidi jsou kontaktní a do určité míry otevření a vstřícní a to já taky, takže mne občas musí Michal odtrhávat z družných rozhovorů, do kterých se zaplétám úplně všude. Vesměs nám fandí v té příležitosti, co na následující rok máme. Jsou hodně hrdí na svou zemi, a na to co produkují, zejména kvalitní potraviny, které ve velkém exportují.
Příroda je tu úžasná, ještě dlouho mě tu budou dostávat obrovské kapradiny, a ta všudepřítomná zeleň a vše kvetoucí, i když to bude asi jarem :o). Myslím, že už jsme cítili i zemětřesení, i když Michal tvrdí, že jen okolo budovy ve které jsme byli projel náklaďák, tak nevím. No snad ještě nějaké znatelné, ale neničící zažiju. Abych si byl jistej, že to není náklaďák. No a show je zatím zajímavá, dostáváme úkoly které jsou někdy docela šílené, třeba výlet údolím řeky, měl jsem uplně mokrý a studený nohy asi 4 hodiny a pak už se do řeky ani nechtělo, že si vyměním teplou vodu v botách za čerstvou studenou. Nebo při výletu k majáku, kam jsme nedošli, mě ten tuleň fakt strašně vyděsil, i když medvěd by byl horší, tuleň jen zařval, nadával a utekl :o)
A co mě bavilo jídlo u Gill. Pokaždé když vařila tak bylo několik různých zeleninových příloh, třeba kaše z mrkve a kaše z dýně a muškátového oříšku. Vypadalo to divně ale chutnalo to parádně. Na oplátku jsem vařil guláš s knedlíkem, a myslím že se to povedlo a taky si pochutnali. Čeká nás teď víc cestování, tak doufám že to uchodíme, četl jsem že některý tracky jsou docela drsný. Tak schválně na který nás pošlou? Jsem taky zvědav, kde si vyděláme, teď je mezisezona, sezoní práce nejsou... takže napětí zůstává. Jo, málem bych zapomněl, řízemí vlevo..tak to je skoro na kapitolu, ale díky treninku na kole už to jde a jen minimálně se načapeme, hlavně za křižovatkou, že jsme v protisměru :o) No a s Michalem? Ale jo, celkem to dáváme, i když asi to bude jako s tím počasím :o) - chvíli slunečno a pak za deset minut kroupy. Ale věřím, že přijde stálejší léto :o).
A co čeká Vykiwené teď, na začátku druhé etapy? Jak a kam budou cestovat? Co uvidí a zažijí?
To zjistíte už brzy - sledujte dál a pečlivě naší reality show Vykiwení !!!
 |
| Vjíždíme do druhé etapy |
Mládí má zelenou a tak se ptáme nejdříve Michala
"Hmmm, vezmu to asi po bodech, jak mě tak napadnou...
O lidech: platí, co říkali všichni, co už tady byli. Místní jsou přátelští, usměvaví, vstřícní a vždy rádi pomohou. Zatím jediný postřeh, který můžu dát o nativních, domorodých Maorcích, nebo jak se to řekne česky? Maoři? Jo maoři, takže jsou všichni strašně tlustí. S Lukášem jsme se shodli, že je to tím, že je bílí dobře krmí, aby je Maoři nesežrali.
O kultuře bydlení: ta je hodně jiná než u nás. Domy jsou tu z papundeklu, připomínají spíš něco, co bychom u nás nazvali víkendovou chatkou a podobně spartansky jsou i vybaveny. Zčásti je to nutnost kvůli zemětřesení, cokoliv kamenného by pří nejbližším zemětřesení spadlo.
O přírodě: obrovská rozmanitost a kontrasty, v jednu chvíli jste v buši a pak zase v pralese, pak na horské louce. Můžete vidět tuleně na pláži, na kterého z deseti metrů kouká kráva na pastvině. A to jen za prvních pár týdnů, těším se co dalšího nám Zéland nabídne.
O počasí: extrémně proměnlivé, v jednu chvíli si užíváte slunce a za deset minut mrznete a padají kroupy. Velké rozdíly mezi teplotou ve dne a v noci.
O soutěži Vykyvení: Jsem rád, že jsem jel, už jen za první etapu show mám velké množství nových zážitků a zkušeností. A jsem si jistý, že jich spousta ještě přibyde.
Tak a teď je řada na starším, na Lukášovi, tak povídej co máš na srdci ty:
Michal toho už hodně řekl, hodně se mi tu líbí. Lidi jsou kontaktní a do určité míry otevření a vstřícní a to já taky, takže mne občas musí Michal odtrhávat z družných rozhovorů, do kterých se zaplétám úplně všude. Vesměs nám fandí v té příležitosti, co na následující rok máme. Jsou hodně hrdí na svou zemi, a na to co produkují, zejména kvalitní potraviny, které ve velkém exportují.
Příroda je tu úžasná, ještě dlouho mě tu budou dostávat obrovské kapradiny, a ta všudepřítomná zeleň a vše kvetoucí, i když to bude asi jarem :o). Myslím, že už jsme cítili i zemětřesení, i když Michal tvrdí, že jen okolo budovy ve které jsme byli projel náklaďák, tak nevím. No snad ještě nějaké znatelné, ale neničící zažiju. Abych si byl jistej, že to není náklaďák. No a show je zatím zajímavá, dostáváme úkoly které jsou někdy docela šílené, třeba výlet údolím řeky, měl jsem uplně mokrý a studený nohy asi 4 hodiny a pak už se do řeky ani nechtělo, že si vyměním teplou vodu v botách za čerstvou studenou. Nebo při výletu k majáku, kam jsme nedošli, mě ten tuleň fakt strašně vyděsil, i když medvěd by byl horší, tuleň jen zařval, nadával a utekl :o)
A co mě bavilo jídlo u Gill. Pokaždé když vařila tak bylo několik různých zeleninových příloh, třeba kaše z mrkve a kaše z dýně a muškátového oříšku. Vypadalo to divně ale chutnalo to parádně. Na oplátku jsem vařil guláš s knedlíkem, a myslím že se to povedlo a taky si pochutnali. Čeká nás teď víc cestování, tak doufám že to uchodíme, četl jsem že některý tracky jsou docela drsný. Tak schválně na který nás pošlou? Jsem taky zvědav, kde si vyděláme, teď je mezisezona, sezoní práce nejsou... takže napětí zůstává. Jo, málem bych zapomněl, řízemí vlevo..tak to je skoro na kapitolu, ale díky treninku na kole už to jde a jen minimálně se načapeme, hlavně za křižovatkou, že jsme v protisměru :o) No a s Michalem? Ale jo, celkem to dáváme, i když asi to bude jako s tím počasím :o) - chvíli slunečno a pak za deset minut kroupy. Ale věřím, že přijde stálejší léto :o).
 |
| Lukáš a Michal - první měsíc |
A co čeká Vykiwené teď, na začátku druhé etapy? Jak a kam budou cestovat? Co uvidí a zažijí?
To zjistíte už brzy - sledujte dál a pečlivě naší reality show Vykiwení !!!
středa 17. října 2012
Auto-mobilita
Budou Vykiweni konečně auto-mobilní?
Lukáš s Michalem byli nejdříve natěšení do Blenheimu, kde je mělo čekat auto. Pak byli nervozní, jak to že auto stále nepřijíždí. A nakonec byli nepříjemně překvapení, že výběr a rozhodování o autu zůstalo na nich. No ale nakonec se s tím poprali.
V Blenheimu nyní moc backpakerů nezůstalo, neb tu není práce. Tím pádem tu ani není moc aut na prodej. Lépe by asi pochodili v Christchurch, které je větší město a má letiště. Ale i tak soutěžící dali hlavy dohromady a přemýšlí jak na to. Nenecháme je se jen tak plácat a tak jim náš "McGiver" Graham přihazuje rady, tipy a varování. Kluci nejsou žádní automechanici, je jim těžko posoudit, co je v pořádku a co je již problém. Po objetí inzerátů v ubytovnách (tzv. Backpackerech) a supermarketech, inzerátech na internetu (trademe.co.nz), novinách a přes náhodné kontakty kluci zvolí několik potencionálních kandidátů:
1. Toyota Hiace, obsah 2.8, benzín, r.v. 91, cena 3200 NZD
Na první pohled je vidět, že klukům se modré auto líbí. Je suprově zařízené na kempování, má postel, ůložné prostory a vedle postele stále zbývá prostor na kuchyňku uvnitř vozu. K autu patří i žídličky, stolek, stan, výbava kempové kuchyně, toustovač a mnoho dalšího. Přijelo na prohlídku na jejich farmu a zdá se tedy, že jezdí.
Grahamův názor: Auto je motoricky dobré, vzhledem ke stáří. Rez je ale velký problém, ač to na první pohled není vidět. Rez skryl nový nátěr a záplaty ze sklolaminátu, které asi brzy vyreznou a vypadnou. Podle mne neprojde WOF (*). Rezavá karoserie je taky nebezpečná, není tak pevná a nechrání. Rozhodně bych to nevzal!"
* Warranty Of Fitness - místní technická, která musí být každých půl roku a tomuto auto vyprší za 20 dní.
Názor soutěžících: "Vnitřní prostor a vybavení je super! Kdyby slevil a nechal udělat novou WOFku, tak bychom to vzali. Mohli bycho to mít pár měsíců a pak prodat a koupit lepší nebo doufat že když to prošlo teď tak to projde i za půl roku."
2. Toyota Lucida, obsah 2.2, benzín, r.v. 93, cena 3000 NZD
Auto vypadá více městské, ale má také základní úpravu pro spaní. Není tu ale prostor na vaření a nedostanou ani kempingovou výbavu. Vypadá celkově v lepším stavu a soutěžící nad touto možností také váhají. Nevýhoda je, že auto je k dispozici až kolem 10. října.
Grahamův názor: "Toyota Lucida s automatickou převodovkou? to mě radši pověste za k...e do průvanu. Převodovka asi nevydrží, a dostat se v tomhle modelu k motoru když je potřeba, to je hotová operace. Nebrat!"
Názor soutěžících: Auto vypadá pěkně z venčí, no prostoru uvnitř moc není. Na předovku reaguje Lukáš, protože již jednou při cestování výměnu převodovky řešil. A tak je proti tomuto.
3. Toyota Townice, obsah 2.2, diesel, r.v. 93, cena 4500
Auto je uhlazenější van, s rafinovanou úpravou na spaní, s možností přeskládání postele na stolek a sezení, u zadních dveří poličky na možné vaření a uložení věcí. Auto má otevírací střechu v předu i vzadu. Při prodeji bude mít novou WOF a výměnu oleje, zadních kol a stěračů. Cena je ale o 500 více než je rozpočet soutěžících.
Grahamův názor: "Auto je na své stáří v nadprůměrně dobrém stavu. Není téměř vůbec rezavé a neteče ani kolem střešních oken, což bývá obvyklý problém. Ale za tu cenu, kluci, je to drahé."
Názor soutěžících: Auto je pěkné, není tak velké jako Hiace, ale zase vypadá udržované. Lukášovi se libí. Michal váhá, zda bude stačit vnitřní prostor. Hlavní problém je ale cena. Kluci zkusí vyjedávat.
A jak to dopadlo? Vítězem soutěže o Nočního Jezdce je volba č. 3. - Toyota Townice, za usmlouvanou cenu 4000. Faktorem pro byl dobrý technický stav. Prostor se zdá bude také stačit, po malých úpravách.
Aby měli kluci možnost si zakoupené auto otestovat, naplánovali jsme jim dva dny mimo farmu, s výlety na dvě destince.
Kaňon Saw Cut
Po přesunu autem asi 30 km jižně od Blenheim se silnice mění na prašnou a za dalších 10 km v horském terénu končí u soukromé farmy. Odtud se už musí pěšky. Varování od Gill "...namočíte si boty" se ukázalo pravdivé. Celá cesta vede proti proudu říčky a během cesty ji kluci musí opakovaně překračovat kvůli neschůdnosti na jedné nebo druhé straně. Prvotní rozpaky, kdy musí soutěžící poprvé vkročit do říčky s vědomím, že jim nateče do bot, se u třetího brodu rozplynou a pak už jen zvesela krosí řeku tam a zpět až dorazí k přírodnímu útvaru. Říčka tu protéká úzkým kaňonem, který voda zařízla do skály. Cesta zpět je rychlejší, jak naše skryté mikrofony odposlechly, přeci jen 4 hodiny v mokrých botách nejsou uplně ono. U auta rychle přezout a protože se blíží tma, honem najít míto na kempování. Kluci zjišťují, že se v autě dá celkem obstojně spát a ještě si užívají výhled na hvězdy střešním oknem. Druhý den je po krátkém přesunu k pobřeží čeká cesta směrem na
Maják u mysu Campbell
V malé mapce, kterou u sebe mají, si naplánují pěkný okruh - od Ward Beach dojdou po pláži k majáku a pak vnitrozemím zpět. Je to jejich volba, a my je necháme při tom - snazší je cesta od severu. Lukáš s Michalem si ale užívají pláž, málem nám pošlapou cvičené lachtany, kteří vše sledují ze skal. Když již ale několik hodin prochází pískem a kamením, začínají zoufat. Chůze po pláži je mnohem náročnější než po pevném terénu a klukům se místo kýženého majáku zjevuje další a další zátoka. Navíc jim dochází jídlo i pitná voda. Zkoumají více a více mapu a zjištují, že cesta musí mít aspon 20 km jedním směrem. A maják je stále v nedohlednu. Chvíle rozhodování. Nakonec usoudí, že musí zpět, ale vnitrozemím. Celé to v horkém Zélandském slunci asi nedají. Asi po 7 km v pastvinách najdou farmu, odkud je náš záchraný tym oplátkou za hodinu práce na zahradě zaveze k jejich autu.
Výsledek? Auto obstálo, soutěžící se budou muset na všechny výlety lépe přiipravit. Nový Zeland není Šumava!
AA o tom se přesvědčíme již brzy, vyšleme je totiž z pohodlí farmy po stopách Xapatanu :o)
GALERIE:
- Auto
- kaňon Saw Cut
- pobřeží Ward Beach
- Farma (přidány nové fotky)
Lukáš s Michalem byli nejdříve natěšení do Blenheimu, kde je mělo čekat auto. Pak byli nervozní, jak to že auto stále nepřijíždí. A nakonec byli nepříjemně překvapení, že výběr a rozhodování o autu zůstalo na nich. No ale nakonec se s tím poprali.
 |
| "McGiver" Graham |
1. Toyota Hiace, obsah 2.8, benzín, r.v. 91, cena 3200 NZD
Grahamův názor: Auto je motoricky dobré, vzhledem ke stáří. Rez je ale velký problém, ač to na první pohled není vidět. Rez skryl nový nátěr a záplaty ze sklolaminátu, které asi brzy vyreznou a vypadnou. Podle mne neprojde WOF (*). Rezavá karoserie je taky nebezpečná, není tak pevná a nechrání. Rozhodně bych to nevzal!"
* Warranty Of Fitness - místní technická, která musí být každých půl roku a tomuto auto vyprší za 20 dní.
Názor soutěžících: "Vnitřní prostor a vybavení je super! Kdyby slevil a nechal udělat novou WOFku, tak bychom to vzali. Mohli bycho to mít pár měsíců a pak prodat a koupit lepší nebo doufat že když to prošlo teď tak to projde i za půl roku."
2. Toyota Lucida, obsah 2.2, benzín, r.v. 93, cena 3000 NZD
Auto vypadá více městské, ale má také základní úpravu pro spaní. Není tu ale prostor na vaření a nedostanou ani kempingovou výbavu. Vypadá celkově v lepším stavu a soutěžící nad touto možností také váhají. Nevýhoda je, že auto je k dispozici až kolem 10. října.
Grahamův názor: "Toyota Lucida s automatickou převodovkou? to mě radši pověste za k...e do průvanu. Převodovka asi nevydrží, a dostat se v tomhle modelu k motoru když je potřeba, to je hotová operace. Nebrat!"
Názor soutěžících: Auto vypadá pěkně z venčí, no prostoru uvnitř moc není. Na předovku reaguje Lukáš, protože již jednou při cestování výměnu převodovky řešil. A tak je proti tomuto.
3. Toyota Townice, obsah 2.2, diesel, r.v. 93, cena 4500
Grahamův názor: "Auto je na své stáří v nadprůměrně dobrém stavu. Není téměř vůbec rezavé a neteče ani kolem střešních oken, což bývá obvyklý problém. Ale za tu cenu, kluci, je to drahé."
Názor soutěžících: Auto je pěkné, není tak velké jako Hiace, ale zase vypadá udržované. Lukášovi se libí. Michal váhá, zda bude stačit vnitřní prostor. Hlavní problém je ale cena. Kluci zkusí vyjedávat.
A jak to dopadlo? Vítězem soutěže o Nočního Jezdce je volba č. 3. - Toyota Townice, za usmlouvanou cenu 4000. Faktorem pro byl dobrý technický stav. Prostor se zdá bude také stačit, po malých úpravách.
Kaňon Saw Cut
Maják u mysu Campbell
AA o tom se přesvědčíme již brzy, vyšleme je totiž z pohodlí farmy po stopách Xapatanu :o)
- Auto
- kaňon Saw Cut
- pobřeží Ward Beach
- Farma (přidány nové fotky)
úterý 16. října 2012
neděle 14. října 2012
Stardance
Pokud jste viděli naší poslední upoutávku, možná jste se pobavili, možná podivili, možná i pohoršili. Pokud jste si ale mysleli, že se naši soutěžící museli uchýlit k nejstaršímu řemeslu, tak se nebojte. To si z vás jen produkce naší show vystřelila. Ve skutečnosti jsme vyzkoušeli osvěčený model soutěže když hvězdy tančí a naše účastníky jsme vrhli doprostřed místní soutěže
Přišel okamžik pravdy, za hodinu se vyráží do tanečního sálu. Kluci se začínají proměnovat, a jde jim to velmi dobře. Žertují o velikost vycpávek prsou, hádají se o rtěnku a nakonec z jejich pokoje vychází dvě zmalované "tanečnice". Autem vyrážejí do nedalekého města, do místního komunitního centra. Sál je již plný a účastníci kurzů linedancing tancují podle předepsaného seznamu tanců. Někteří mají mnišská roucha, některé dámy trochu peprnější šaty. Téměř všichni účastíci se však uprostřed tance téměř zastavují, když vstupují Michal alias Mischellina a Lukáš alias Lucida. Něco podobného se tu asi nevidí každý den. Když pak začne tanec, který se naučili, místní nevěří vlastním očím. Michal tancuje jak o závod, Lukáš občas zaostává, tak místo toho dělá šašky. Svou novou identitu si vyloženě užívá. Soutěž by kluci sice asi nevyhráli, ale spoustu začátečníků hravě strčí do kapsy. Celkově tancují asi 4 hodiny různných druhú line tanců, v přestávce ochutnají od místních přinesené občerstvení a hravě konverzují. Myslíme, že i tuhle nástrahu naší produkce zvládli.
Co si na ně připravíme příště? Stanou již kluci konečně (auto)mobilní? Dozvíte se již velmi brzy! Sledujte naší reality show Vykiwení!
Celá galerie ke Stardance epizodě je TADY.
STARDANCE
Produkce se dohodla s farmářkou Gill, která léta navštěvuje kursy "Line dance", což je způsob jimž tancují převážně američtí kovobojové, aby naše soutěžící zapojila do místního tanečního spolku. Naši soutěžící tak dostali velmi rychlý kurs, aby zvládli alespoň pět základních tanců. Oba soutěžící kdysi tancovali, na Michalovi je znát, že je mladší a tak většinu kroků dokáže velmi rychle opakovat. Lukáš plete nohama a dělá si z toho legraci. Gill je trpělivá a nakonec pomáhá i Michal tím, že Lukášovi předříkává kroky česky. Oba jsou unavení, ale zítra je speciální taneční odpoledne v klubu. Všichni účastníci přijdou oblečeni buď jako knězi a nebo jako šlapky. Podle "dohody" s Gill nemají kluci na výběr. Gill nemá dost oděvů na kněze, zato má spoustu dívčího oblečení. Michal si na kuráž dává panáka slivovice - proviant z domoviny.
Celá galerie ke Stardance epizodě je TADY.
sobota 13. října 2012
Někdo to rád KIWI
Upoutavka na dalsi epizodu reality show Vykiweni.
Sledujte nas blog, jiz brzy se dozvite vice...
středa 10. října 2012
Farma
Naše reality show je velmi progresivní a tak pro pokrytí celého diváckého spektra jsme připraveni udělat cokoliv, a to stejné čekáme od soutěžících. Nyní se naše soutěž mění na reality show
Budíček je každý den v půl osmé, což hlavně zpočátku dělá potíže, přeci jen vyrovnání se s 10 hodinovým posunem času chvíli trvá. A když už to vypadá, že si na vstávání zvykají, posouvá se čas na letní, vstávají tedy o další hodinu dříve. Po snídani je čeká krmení zvířat. Mají na starosti kozy a slepice. Není to těžké, s kozami se nakone oba skamarádí, dokonce si vyzkouší dojení. Na Michalovi je znát nervozita, pokud jde o slepice - jakási fóbie z dětství. Místní kohout se totiž nerozpakuje a vrhá se lidem po nohách, když si hlídá svůj rajón. Lukáš si z toho ale moc nedělá a Michal si oddychne když si slepice bere Lukáš na starost. Každý den je čeká nějaká jiná práce. Úmorná práce s wapkou a čištěním betonových cihel je moc nebaví, o to více si užívají práce, kde se jezdí na čtyřkolce. Pletí zahrádky a stříhání křovin je příjemné zpestření. Každý den pracují alespoň 5 hodin. Pak si mohou dělat co chtějí. Protože vědí, že je bude čekat několik tajných úkolů, obhlížejí na kole okolí a pláže nedalekého oceánu. Po večerech se baví s farmáři, zlepšují si angličtinu a to všemi směry díky nevyčerpatelné zásobě historek a vtípků farmáře Grahama.
Hlavní činnost farmy jsou ale mandle. Blíží se první letošní farmářský trh. Kluci musí pracovat na přípravě všeho potřebného pro trh. Je třeba pomocí sofistikovaných technologií a přístrojů vylouskat a vytřídit 10 koleček plných surových suchých mandlí. Následně je vytřídit dle jakosti a proměnit na mandlové máslo, pražené mandle, kandované mandle, pikantní chilli-česnekové a solené. Vše zabalit a připravit na nedělní trh. Poslední den je třeba pracovat i večer aby se vše stihlo. Díky usilovné práci Michala a Lukáše se to stihlo. Zasloužili si tak nejen obědy a večeře, ale i přátelský vztah s našimi farmáři Gill a Grahamem. Vyvrcholením několikadenních příprav je nedělní trh v Blenheim, kde má mandlová farma svůj stánek. Lukáš se evidentně těší, Michalovi je to vcelku jedno, ale je rád, že se na chvilku dostane z farmy. Nedělní trh se vydařil. Lukáš prodával celý den ve stánku a byl ve svém živlu. Michal s Gill zatím tancovali na hudbu živé kapely ve firemních zástěrách a dělali tak reklamu stánku. Farmáři jsou velmi spokojení, prodalo se více než se čekalo. Gill dokonce kluky přemlouvá, aby zůstali déle, než měli původně v plánu.
Soutěžící ale stále očekávají, kdy jim produkce show přidělí slíbené auto. A proto je v jejich pohodě překvapíme nepříjemnou zprávou "Auto si musíte najít sami. Máte rozpočet 4000 novozélandských dolarů." Je vidět, že je to rozhodilo. Zpočátku neví, co si počít. Proto jim podle scénáře dává Graham (přezdívaný díky jeho technické zručnosti naším štábem McGiver) několik rad do života. Na co si dát pozor, co nebrat a co neprojde místní technickou. Kluci se vrhají na inzeráty v novinách, na internetu, objedou všechny backpakery (hostely) v okolí a vítězoslavně si domluví prohlídku slibně vypadajícího Vanu. Prodávající přijede až na farmu, aby i Grahamm (bývalý automechanik) mohl kouknout autu na zoubek. Soutěžící se už v dodávce Toyota Hiace s luxusní kempovou úpravou vidí na cestách. Grahamův výsledek prohlídky je zmrazí. Rez zamaskovaný novým nátěrem a laminátem by znamenal jasné neprojití na technické kontrole. Musí hledat dál. Prohlíží znovu všechny inzeráty a pomalu propadají zoufalství. S omezeným rozpočtem se dá pořídit jen 20let staré auto. A tak stará auta mají vždy nějaký problém nebo háček. Začíná se jim zdát, že Graham hraje proti nim. Jak to dopadne? Najdou auto?
A tady jsou galerie - jedna z FARMY a drůhá z prvních VÝLETů.
"Farma"
O co půjde? Naši soutěžící byli právě vyzvednuti farmářkou Gill a odvezeni na mandlovou farmu. Zde obklopeni asi dvěmi tisíci mandloněmi, psem, kočkami, kozami, slepicemi a dalším nespočetným množstvím domácího zvířectva budou pracovat za ubytování a stravu. To se jim hodí, než seženou auto a práci, alespoň nebudou mít žádné náklady. Jak se jim asi povede?
Budíček je každý den v půl osmé, což hlavně zpočátku dělá potíže, přeci jen vyrovnání se s 10 hodinovým posunem času chvíli trvá. A když už to vypadá, že si na vstávání zvykají, posouvá se čas na letní, vstávají tedy o další hodinu dříve. Po snídani je čeká krmení zvířat. Mají na starosti kozy a slepice. Není to těžké, s kozami se nakone oba skamarádí, dokonce si vyzkouší dojení. Na Michalovi je znát nervozita, pokud jde o slepice - jakási fóbie z dětství. Místní kohout se totiž nerozpakuje a vrhá se lidem po nohách, když si hlídá svůj rajón. Lukáš si z toho ale moc nedělá a Michal si oddychne když si slepice bere Lukáš na starost. Každý den je čeká nějaká jiná práce. Úmorná práce s wapkou a čištěním betonových cihel je moc nebaví, o to více si užívají práce, kde se jezdí na čtyřkolce. Pletí zahrádky a stříhání křovin je příjemné zpestření. Každý den pracují alespoň 5 hodin. Pak si mohou dělat co chtějí. Protože vědí, že je bude čekat několik tajných úkolů, obhlížejí na kole okolí a pláže nedalekého oceánu. Po večerech se baví s farmáři, zlepšují si angličtinu a to všemi směry díky nevyčerpatelné zásobě historek a vtípků farmáře Grahama.
Soutěžící ale stále očekávají, kdy jim produkce show přidělí slíbené auto. A proto je v jejich pohodě překvapíme nepříjemnou zprávou "Auto si musíte najít sami. Máte rozpočet 4000 novozélandských dolarů." Je vidět, že je to rozhodilo. Zpočátku neví, co si počít. Proto jim podle scénáře dává Graham (přezdívaný díky jeho technické zručnosti naším štábem McGiver) několik rad do života. Na co si dát pozor, co nebrat a co neprojde místní technickou. Kluci se vrhají na inzeráty v novinách, na internetu, objedou všechny backpakery (hostely) v okolí a vítězoslavně si domluví prohlídku slibně vypadajícího Vanu. Prodávající přijede až na farmu, aby i Grahamm (bývalý automechanik) mohl kouknout autu na zoubek. Soutěžící se už v dodávce Toyota Hiace s luxusní kempovou úpravou vidí na cestách. Grahamův výsledek prohlídky je zmrazí. Rez zamaskovaný novým nátěrem a laminátem by znamenal jasné neprojití na technické kontrole. Musí hledat dál. Prohlíží znovu všechny inzeráty a pomalu propadají zoufalství. S omezeným rozpočtem se dá pořídit jen 20let staré auto. A tak stará auta mají vždy nějaký problém nebo háček. Začíná se jim zdát, že Graham hraje proti nim. Jak to dopadne? Najdou auto?
A tady jsou galerie - jedna z FARMY a drůhá z prvních VÝLETů.
úterý 2. října 2012
Cesta do Blenheim
Protože naši soutěžící jsou šikulky, v Christchurch za jediný den zařídili vše, co potřebovali a shlédli město. Rozhodli se proto, že není potřeba ztrácet další čas a vyrazili směrem na sever, k městu Blenheim. Tím směrem se nachází i auto, které si chtějí koupit a které mají přislíbené od produkce show. To ale nebude ještě týden až dva k dispozici. Bez auta se těžko schání práce, ani se nedá dobře cestovat. Co si naši soutěžící počnou?
Rozhodli se pro WWOOFing - pomoc na farmách s bio produkcí, výměnou za ubytování a stravu. Tím eliminují náklady, budou užitěční a poznají Kiwis (jak si říkají místní). Zaregistrovali se na portálu, kde se párují farmáři se zájemci o wwoofing a rozeslali e-maily. Odezva byla pozitivní, zájem o naše soutěžící byl velký. Vybírání náročné. Zvažovali jaká kde bude práce, a jaká kde bude zábava. Nakonec po dlouhém váhání vybrali manželský pár farmářů, který jim byl nejvíc sympatický a byla ruka v rukávě. Teď zbývalo jen dostat se do Blemheim. A protože rozpočet je omezený, autobus byl zavrhnut a došlo na autostop.
"Za chvilku vás někdo sveze, stopem jsem projela celý ostrov." uklidňovala je Hanka, když je ráno vezla na výpadovku směr Blenheim. Kluci si tak zpočátku skoro vybírali kterým autem by chtěli jet. Po půl hodině stání na stejném místě a poměrně nepříjemně profoukaní studeným větrem už chtěli brát cokoliv. Přišlo poledne, k zimě se přidává hlad. Řidiči soutěžící poznávají a pobaveně mávají, ale nestaví. Nakonec po 90 minutách stopu zastaví nákladáček, a kluci se nevěřícně soukají do kabiny i se všemi věcmi (připomeňme si, že stále cestují každý s krosnou a batohem, celkem každý tak 30 kilo nákladu, který považovali nezbytný do začátku). Chvilka svezení byla opravdu krátká, a kluci se svezli jen asi 20 km. Tak tedy "Good luck" a zpět na silnici. Za dalších půl hodiny zastaví prázdný linkový autobus. A bere je jen do 3 km vdáleného města, že na 50tce spíše někdo zastaví. Lukáš s Michalem vděčně poděkují a už se těší, jak to už pojede. Ale chyba lávky. Nikdo nestaví, pro potrápení jsme jim nechali po větru pouštět vůni pečeného masa. Spolu s hladem a zimou kombinace u které čekáme, že to vzdají. Jsou silní. A tak jim po hodině trápení pošleme odměnu.
U krajnice zastavuje asi 40 let starý bus. Kluci bojácně nahlížejí do vnitř a koukají na našeho šedovlasého starého řidiče Freda. Když je pozve dovntř, připadá jim to jako zjevení, jako by se objevil Kouzelný dědeček. Nakonec uvěří, že se jim to nezdá a každý si obsadí celé neuvěřitelné pohodlné dvousedadlo prázdného autobusu a téměř se štípají do stehna zda nesní, když jim řekne že jede až do Blenheimu.
Ze sedaček pohodlných jako obýváková křesla sledují, jak se za okny míhá krásně zelená krajina. Pastviny plné ovcí střídají vinohrady, skály a hory. Do toho jim Fred vypráví zajímavosti o Zelandu a testuje, co už kluci ví a neví. Ukazuje, kam je dobré se podívat, na co si dát pozor a když vidí, že má Lukáš svůj kávový absták, zastavuje u kavárny a hned hlásí další zastávka u lachtanů. Soutěžící nevěří, dokud se na pravé straně silnice neobjeví pobřeží s útesy, plážemi a ano i s lachtany. Konečně bus zpomalí a zastaví. Dědeček jde jako průvodce a říká "Podíváme se na lachtany..." ale vyráží místo k moři do lesa. Kluci jej sledují a diví se proč jdou kolem potoka vzhůru od moře. Cesta končí u malé tůňky, do které padá vodopád a dole se něco hemží. Ten dědeček je asi kouzelný, protože tůňka je plná malých lachtanů, prostě lachtaní školka. Necháme kluky ať se s lachtany vyfotí, pohrají a pomazlí.
Ale čas běží a Fred zavelí a jede se dál. Zastavíme ještě u soliska, kde se odpařováním mořské vody produkuje sůl a už vjiždí soutěžící do vinařského města Blenheim, na severu jižního ostrova a je jim vidět ve tváří další otazník. Jsme tu. Kdo jsou ti farmáři ? Co za práci nás čeká ? Kde budeme bydlet ? Budeme rozumět ? A vyzvednou nás vůbec ?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)