sobota 29. prosince 2012

Nadělení u Vykiwených



Blíží se čas vánoc, všichni se zapojili do dárkového šílenství a tak i my jsme se rozhodli Vykiweným nadělit nějaký pěkný dárek. Zrovna hrají v rádiu jednu "vykopávku" a ta nás inspiruje: "...oheň, voda, vítr..." No jasně, dáme k vánocům soutěžícím okusit všechny živly! Lukáš s Michalem nám právě cestují na jih od Westportu. Cestou posnídají turisticky profláklé kamenné palačinky (Pancake Rocks). A než jim dorazí náš dárek, tak se tak trochu poflakují. Už pár dní neměli sprchu: jejich solární se pro nedostatek slunka nedá použít a v kempech je bez předchozího přespání nechají osprchovat jen za tučný bakšiš. Nezbyde jim než se okoupat v Nilu... což je řeka nedaleko městečka Charlestonu. Čistí se nám tak další den podívají do Hokitiky, což je město proslavené hlavně zeleným kamenem (jadeid), který tak na naše doutěžící kouká ze všech obchodů (podobně jako skleněné cetky cestou ke Karlovu mostu). Je vidět, že se vyloženě nudí a tak jim náš produkční šotek zablokuje zadní dveře od auta. Lukáš myslí, že zná grif, jak je otevřít. Tak dlouho ale lomcuje dveřmi, až ulomí páčku a auto ja nadobro zamčené. Naštěstí je za rohem servis, kde jsou již na vše připraveni. Kluci ochuzení o 150 dolarů a obohacení o malé dobrodružství opouští Hokitiku s funkčními dveřmi. A spolu s tím jim i dáváme tři dárkové obálky, ke každému Adventu jednu.




První obálka - Led

V ní mají Michal s Lukášem poukaz na výlet vrtulníkem do prostřed ledovce Franz Josef a ještě čtyřhodinouvou tůru s průvodcem. Těší se jak malé děti, i počasí vychází parádně: deštivé počasí přeuší azuro právě v den výletu. Ráno je v Heli centru oblečou do nepromokavých kalhot a bund, dostanou batůžek s mačkami a za chvilku už nasedají do helikopetéry. Vznáší se nad údolím, které ledovec Franz Josef Glacier vyhloubil. Než se nadějí, dosedají na improvizovanou přistávací plochu uprostřed ledovcového pole. Pak si už obouvají mačky, aby jim to neklouzalo (tak jako nám tady v Praze) a vyráží poznávat království ledu. Procházejí mezi obrovitými krami, protahují se ledově modrými štěrbinami, šplhají na malé hřebeny. Celý ledovec je jakoby zpomalená řeka a čast, kterou Vykiwení poznávají, je malý "vodopád". Vše je proto velmi členité. Je vidět, že první dárek se povedl: Vykiwení se stále rozhlíží jako v galerii, každý kousek cesty jim naskýtá nový výhled. Ale 4 hodiny utekly jako nic a už je tu opět vrtulník, který je naloží a úchvatným okružním letem je vrátí zpět do městečka. Zde je na jejich počest ještě malá ukázka maorské kultury v podobě bojového tance v místním komunitním centru a zároveň je čeká další obálka






Druhá obálka - Oheň a voda

Jejich dárek je čeká kousek od druhého ledovce po cestě - Fox Glacier, který si soutěžící ze zvědavosti prohlédli alespoň z cesty, která vede téměř k jeho začátku. Pak už ale směřují k začátku tůry Copland Track. Zde je kromě nemilosrdných mušek sandflies čeká i první brod přes řeku. Je malý a tak jej zvládají bez problému. Přeskáčí zkušeně po kamenech a suchou nohou. Dále už je čeká cesta údolím podél blankytně modré a ledově studené říčky. Cestou překonají několik provazových mostů až po 5 hodinách dojdou do klidného údolíčka Welcome Flat s DOC chatou (Departement Of Conservation = vládní úřad pro ochranu přírody) a za ní vysněná horká koupel v horkých pramenech (Hot Pools), které vyvěrají přímo z nitra země. Z tohodle dárku má radost hlavně Michal, který tu slaví i své narozeniny, tedy "Vše nejlepší !!!". Vykiwení se tu rochní v horkých přirodních bazencích a díky repelentu si jich už ani moc nevšímají místní bodavé kamarádky. Druhý den, pěkně odmočení, obdrží od místní strážkyně chaty další obálku a tak cestou zpět luští kde je čeká další a posledním vánoční dobrodružství.




Třetí obálka - Voda a vítr

Poslední dobrodružství čeká až u osady Makarora, která už fakticky nepatří k WestCoast, ale k vnitrozemskému regionu Otago. Než tam soutěžící dojedou, čeká je úsek, kde v pidiměstu Haas doplní zásoby v malém a předraženém obchůdku, po cestě shlédnou krásné vodopády .... a ještě lákavější říční tůně Blue pools. Ty je magicky přitahují natolik, že si do ledové vody v horkém dni skočí a pak dlouze rozmrzají na prohřáté skále nad vodou. Ale to už jsou jen kousek od Makarora. Večer je čeká koupel v místní stejnojmené řece a její ledové vody a silný proud jim dá okusit svou moc.

Ráno si v DOC centru vyzvednou mapu nového výletu, jehož vrcholem je Gillespie pass ve výšce 1700 mnm. Co jim k této mapce ještě přibalí je návod, jak a kde brodit velkou řeku. To totiž ještě Michal ani Lukáš nikdy nedělali. Lukáš je trošku opatrný, když si vzpomene na včerejší proud a přemýšlí, jak přejít a vše nezmáchat. Nakonec najdou nejmělčí brod, který je asi 30 metrů široký a oba pouze ve spodkách a s hůlkou pro balanc překračují řeku. Čekají, kam až jim bude sahat hladina ledové vody. Mají jako obvykle štěstí, dlouho nepršelo a tak jim ledová voda sahá maximálně do půlky stehen. Oba si na druhé straně oddechli. Teď už je čeká jen "obyčejné" stoupání soutěskou podél divoké horské řeky Young river. Minou jěště novotou vonící chatu Young Hut a pokračují až na konec údolí. Tady, v krajině jako vystřižené z rakouských reklamních materiálů, se utáboří ve stanu a čekají na zítřejší výšlap přes průsmyk. A nyní přichází slibovaný vítr, který ráno přižene něco tmavých mraků a prudce naráží do obou soutěžících, kteří se drápou do vrchu. S Lukášem vítr lomcuje a je vidět, že nemít pro oporu hůlky, už by se asi válel zpádky v údolí. Michalovi vítr aspoň serve pláštěnku z batohu a pěkně mu s ní propleskne tváře :o) S přibývající výškou stoupá rychlost větru, vlhkost vzduchu a taky počet otázek, nakolik je tento výstup nebezpečný. Za horou už ale tolik nefouká, kluky tam pro změnu čeká pár set metrů cesty loňským sněhem. A pro poetičnost je při sestupu do údolí potěšíme pěkně barevnou duhou.

S jazykem na vestě se nám doplížili Vykiwení až do udolí řeky Siberia, k chatě Siberia Hut, kde už na ně čeká horký čaj, rozehřátá kamínka a zpráva, že plánované překvapení - letecký návrat do Makarora - se kvůli špatnému počasí asi neuskuteční. Klucí už přeplánovávají zásoby jídla, aby jim stačili na další den (26km) pochodu. Ráno se probouzí do mrholivého rána a vyráží na cestu. Koukají smutně na místo kde mělo letadlo přistát, míjí jej a mají už za sebou další kilometr, když slyší letadlo. Překvapení od produkce show !!! Tak a teď sprintem s krosnou na zádech zpět, přebrodit řeku, která je dělí od letadla a celou cestu mávat a křičet, aby pilot věděl, že tam ještě jsou. Povedlo se. Vykiwení si s promrzlýma bosýma nohama po brodění užívají letecký pohled na údolí Wilkin River, zahlédnou začátek Wanaka Lake a už přistávají zpět u svého auta v Makarora. Přes vyčerpávající tůru jim svítí na tváři spokojený úsměv a o to přeci o vánocích jde :)


Pěkné vánoce Vykiwení!




GALERIE k článku:

- Ledovce

- Pancake Rocks

- Hot Pools a Siberia



Vystavil v 1 komentář:
Štítky:

úterý 18. prosince 2012

Veselé Vánoce !

Unaveni sluncem, vyváleni v písku, přejedeni kiwi, vám všem přejí Vykiwení:

Veselé Vánoce a pěkně vykiwený Nový rok !!!



Vystavil v 4 komentáře:
Štítky:

neděle 16. prosince 2012

Severní WestCoast

Našim Vykiweným opět nastává změna - je čas užít si vydělané peníze a začít opět cestovat. Protože náš organizační tým je v Praze, kde nás bičují plískanice, rozhodli jsme se to Vykiweným také trochu osolit.. tedy vlastně omokřit. Konec slunečnému Golden Bay! Vykiwené škodolibě pošleme na západní pobřeží - West Coast - které při sledování zdejší neustále deštivé předpovědi počasí škodolibě přezdíváme Wet Coast (mokré pobřeží).

Jsou tady!...někde...
Rotoiti
Cestou, a vlastně celý pobyt, mají Vykiwení jeden trvalý úkol: vyfoťte KIWI ve volné přírodě. Lukáš s Michalem cestou do Westportu, což je na jejich trase první město západního pobřeží, míjí nápadnou značku "POZOR KIWI". Ihned zpozorní a zastavují u prvního z Nelson Lakes, u jezera Rotoiti (Malé jezero). A skutečně - vedle krásného jezera, nad nímž se zvedají Novozélandské jižní Alpy v popředí s Mt.Robert, je plno značek upozorňující na vyskitující se KIWI. Soutěžícím se zvedla nálada - že by hned zpočátku splnili tento náročný úkol? Vyrazí do lesa na malý okruh vedoucí v okolí, protože blížící se bouřka nedovolí delší výlet. Oni snad netuší, že kiwi je noční pták? Tahle výprava nemůže mít úspěch - alespoň se nám vzdělají na naučné stezce. Už ví, že černé stromy, které tak často potkávají, nejsou spálené lesním požárem, jak si původně mysleli, ale porostlé černou hobou. A v ní, že vystrkují "prdelky" - paraziticčtí červi. Na konci jejich "nejdelší řitní trubičky na světě" je kapka sladkého nektaru. A na ten chodí mlsat pták Tui.

Mt. Robert
Deštěm, na který si soutěžící po slunných dnech v Golden Bay odvykli, je vyháníme z lesa. Na druhý den jim zatím plánujeme "vrcholové úkoly". Rušíme cestu na Angelus Hut, ležící ve výšce 1600 mnm, kterou jsme plánovali - přeci jen předpověď na husté sněžení a -10 stupňů nám přijde příliš krutá. Druhý den tak Vykiwené posíláme alespoň na již zmíněný vrchol Mt. Robert (1400 mnm), tyčící se nad jezerem. Přes původní předpoklad se však deštivé počasí umoudří a nebýt vrcholku pokrytého sněhem, byl by to pro Lukáše s Michalem téměř nedělní výlet. Po návratu jsou tak rozehřátí, že se rozhodnou si dát koupel v jezeře. Jaké je pak pro Lukáše překvapení, když se mu při vylézání z vody kolem nohou proplétají 1,5 metroví úhoři. Z vody vyletí jako jako srnka. Druhé jezero Rotoroa (dlouhé jezero) neslibuje o nic více Kiwi a navíc je pečlivě hlídáno Sandflies. Tyto písečné mušky - větší muchničky, dokážou svým štípáním znepříjemnit i to nejromantičtější místo.

Uhelná žíla
Cestou kluci ještě míjí několik historických městeček, pamatujících zdejší zlatou horečku a doráží do Westportu. Přístavního města, které pro změnu vzniklo i díky uhelným dolům. A téměř hornický bude i zdejší pobyt pro soutěžící. V deštivém počasí je vyšleme prozkoumat Denieston. Planinu, která je asi 300 výškových metrů nad Westportem a kam pohyb země vynesl tučnou vrstvu černého uhlí. Tu zde v posledních 100 letech lidé těžili. Už cestou nahoru je vidět v místech, kde se silnice zařezává do svahu, vrstvu černého uhlí. Nahoře si pak v pěkně vydatném dešti obhlíží pozůstatky bývalého těžařského města a vyhlášenou vyhlídku si v mlze užívají stylem "kdyby bylo vidět, tak byste viděli..." :o). Neprší ani den, a kluci začínají být rozladění... a předpověď počasí jim nedává velkou naději. Déšť, zima a touha se po pár dnech zase osprchovat je nakonec zažene zpét do Westportu. Tam ztráví den "v civilizaci": v městském bazénu, v kině, v knihovně. Tam plánují, co dál... a my jim do plánu přidáme dva dárky: umoudřené počasí a bonbónek - karamelku.

Moria Gate
Totiž správně oblast Karamea :o). Ta leží asi asi 90 km severně nad Westportem, v místech, kde končí silnice i civilizace. Když jsme Vykiwené naposledy poslali s úkolem do jeskyně u Tataka, kde mohli pouze pouze nakouknout do vstupu, její pokoření jim přišlo velmi snadné. Proto jim nyní dáme užít si tunelů a jeskyní vrchovatě. Nejdříve si při poznávacím výletě údolím Charming creek, který vede po stopách zrušené nákladní uhelné železnice. Tam si vyzkouší čelovky při průchodu tunely a na konci i při náhledu do starých štol černouhelného dolu. Stále si to užívají. Když pak v oblasti Oparara objeví v lese úchvatné kamenné brány Moria gate a Oparara Arch, projdou si úchvatné, veřejnosti otevřené jeskyně Box Canyon cave a Crazy Paving cave, vypadají ještě nadšeněji. Náš plán B - postrašit je místními jeskyními pavouky a zle vyhlížejícími sarančaty - také nezabral. V Obrovské Box Canyon jeskyni se dokonce vypraví zkoumat hluboké vnitřní chodby, až narazí na jeskyni se svítícím červy na stropě. To jen podpoří jejich průzkumnické choutky. Tak takhle ne! Zítra si na ně připravíme něco ještě těžšího.

Krása... ale koupat se pro silné proudy nedá
Nejdříve je trochu unavíme půldením výšlapem po začátku známé tůry - Heaphy tracku, podél pobřeží moře. Tam je necháme užít si slunce, palmových hájů i volného prostoru písečných pláží, aby si o to více užili kontrast při procházení jeskyního okruhu Fenian Caves. Asi hodinu chůze od auta jsme na soutěžící připravili jeskyňářské lahůdky. V naprosto opuštěném lese je hodinový okruh, při kterém musí nejdříve do Miners Cave, jejíž vstup je zahalen rostliným závěsem a uvnitř, za velkým sálem zdobeným krápníky, pokračuje korytem potoka dolům úzká chodba, vedoucí téměř 80 metrů daleko. Další chůzi znemožňuje až podzemní jezírko uprostřed cesty. Na zpáteční cestu jim opět svítí četní červi. Další jeskyní Tunnel Cave dokonce musí projít celou, aby mohli pokračovat. Musí projít zdobenou, místy velmi těsnou a místy velmi blátivou jeskyní, až po několika desítkách metrů zahlídnou světlo na konci tunelu. To je východ. Soutěžící jsou ze zážitku zcela nadšení. Celou dobu zpět k autu, která vede klikatou, téměř zarostlou pěšinkou přes kořeny a bahnitá údolíčka, vzrušeně a nadšeně probírají prozkoumané jeskyně. Vlasně už ani nevnímají začínající děšť. Tak klaustrofobií soutěžící skutečně netrpí. Jestli je budeme chtít v budoucnu potrápit, jeskyněmi to rozhodně nebude.

Vykiwení se tmy nebojí!

Co si na ně tedy připravíme na jih od Westportu? Co je trochu zchladit?

 

Jako obvykle, zde je celá GALERIE z výletů na severu WestCoast

 

Vystavil v Žádné komentáře:
Štítky:

pátek 7. prosince 2012

Pán Prstenů: Ztracené Scény

Chystáte se do kina na Hobita? Máme něco lepšího...
Vykiwení našli na místě natáčení Pána Prstenů učiněný poklad! Zakopaná bedna s filmovým pásem obsahovala ztracené scény, které jste v kině nikdy nemohli vidět!



Vystavil v 3 komentáře:
Štítky:

čtvrtek 29. listopadu 2012

Vaše otázky na naše soutěžící

 

Tak jako měsíc na jižní polokouli nedávno přešel přes slunce, tak Vykiweným uplynul další měsíc soutěže. A je tu opět čas na zpovědnici. Tentokrát to můžete být i Vy, naši diváci, kdo má možnost položit našim soutěžícím otázku a zeptat se jich tak na věci, které vás zajímají.


Takže naváhejte a pište dotazy na: vykiweni@gmail.com

Ptejte se účastníků na cokoliv a v další zpovědnici vám odpoví.




 

Vystavil v Žádné komentáře:
Štítky:

úterý 27. listopadu 2012

Takaka a Golden Bay

A pak že na Zelandu nejsou klokani...
Vykiwené jste naposledy mohli sledovat při práci na kiwi sadu, kdy lámali větvičky a zaštipovali konce rychle rostoucích výhonků. Pak ale přisla ještě jedna pracovní výzva na sadu, na kterou Vykiwení čekali dost netrpělivě. Byla to práce placená úkolově a sice česání nakvetlých poupat samčích květů. Lukáš s Michalem se nechali zlákat vidinou ještě lepší bilance účtu a následně ještě delšího cestování. Když konečně přišel čas a květy se otevřely, znamenalo to dalších 7 dní práce, a to včetně víkendu. Každý den se snažili nasbírat co nejvíce. 10 kilo na každého je minimum, aby se vyplatilo zůstat. Kluci denně nasbírali průměrně 35 kilo dohromady a pracovali 9 hodin denně. A i když po týdnu padají únavou, ví, že jejich cestování může být dlouhé a s penězi možná vydrží do jablek. Tedy až do sklizně jablek. Ale kdo ví, co je potká na cestě.

...a 300 dolarů je v pytli
Gandalf v Tatace
Ale protože Vykiwení tu nejsou jen kvůli práci, zbylo občas i trochu času na průzkum okolí městečka Takaka. Městečko leží ve slunečné oblasti Golden Bay a od počátku to bylo město hippie a svobodného života. Od té doby asi už trochu dospělo, ale atmosféra zůstala otevřená. Lukáš s Michalem tu a tam potkají dorostlého hippíka a hlavně všude jsou vřele vítáni. Již se o nich rozkřiklo, že nejsou obyčejní cestovatelé, ale účastníci naší slavné reality show Vykiwení. Jsou tak zvaní na večeře k sousedům, kde ochutnávají domácí tradiční novozélandský desert "Pavlova", servírovaný se šlehačkou a ovocem. (Pokud vám jméno Pavlova nezní novozelandsky, pak máte pravdu. Desert se jmenuje po Ruské primabalerině, protože je tak lehký a nadýchaný. Připravuje se z vaječného sněhu, na povrchu křupavý jako sněhové pečivo a uvnitř měkké jako marshmellow)


Jsou také zvaní jako speciální hosté do místní kavárny Wholemeal coffee, kde místní majitel Waine slaví svých 60 let a to velkolepě ve stylu 50tých let. Atmosféru umocňuje kapela hrající prastaré šlágry, ale i hosté v dobovém oblečení. Číčníci neustále nosí spoustu "fingerfood" (jednohubky) a k dispozici je relativně levné alko pití a nealkoholický punč zdarma.

V neposlední řadě se vykiwení účastní, jakožto znalci prostředí, promítání dovolenkových fotek z Evropy, porádané u sousedů. A tak mohou doplňovat komentáře a fotografie z Chorvatska, Slovinska, Černé Hory a Benátek. Stávají se tak podobným zpestřením večera, jakým bývali dříve divocí inidáni přivezení v dobách objevení ameriky na britský královský dvůr, aby tak doplnili barvité vyprávění o nové zemi.

Aby nám Vykiwení netrávili čas jen návštevami barů a kiwi sadu, dostali za úkol zmapovat několik místních zajmavých lokalit, o kterých dopředu veděli vždy jen trochu, a všechny jsou jakousi předehrou na místa, nějakým způsobem propojená s filmem Pán prstenů:




Waikoropupu Springs

Stejně tak jako je Roklinka v zhmotněním krásné přírody a čisté vody, tak i první výlet v okolí Takaka míří ke zdroji neuvěřitelně čisté vody - Waikoropupu Springs. Dle informací jde o druhý nejčistší zdroj vody na celém světě, který nemá původ v ledovci. K magickému zdroji vede naučná stezka malou džunglí, až se před vámi otevře jezírko s blankytně modrým dnem. Jezírko nemá žádný přítok a na první pohled jako by se v něm voda vařila. Ve skutečnosti zde ale z písečného dna na povrch vyvěrá obrovské množství křišťálově čité vody, hektolitry za sekundu. Kluci ještě nikdy nic podobného neviděli. Má to tu jedinou chybu, voda se zde nesmí nabírat, a to protože se bojí nákazy DIDYMO (což je zkácený název pro Didymosphenia - česky rozsivka - poměrně nebezpečně invazivní řasa ohrožující zdejší vody).




Wainui Falls


K Roklince patří i vodopády a tak posíláme Vykiwené prozkoumat i vodopád Wainui Falls na hranici Abel Tasman National Parku. Po asi půlhodinové vycházce podél bílými kameny dlážděného koryta potoka a po překonání dlouhého a houpavého provazového mostu dojdou k úchvatnému vodopádu. Vodní třišť z něj vytváří nádhernou duhu nad hladinou tůňky pod ním. Zároveň ale i téměř znemožňuje přiblížit se k vodopádu, aniž by Lukáše a Michala trochu nesmáčel.

 




Grove Scenic Reserve


Další výprava je zavede do Grove Scenic Reserve, malé rezervace uprostřed skal, kde kámen, voda a bujná vegetace vytváří nezapomenutelné scénerie. Připomínající tropické pralesy Amazonie, kde se dlouhé kořeny stromů rostoucích na vrcholku skal plazí jako zkamenělý vodopád dolů k zemi. Na konci je čeká vyhlídka do okolí a na část mělkého pobřeží Golden Bay.








Rahwiki cave


Aby nezůstaly pozadu ani jeskyně skřetů, zachytili naše kamery soutěžící při průzkumu Rahwiki cave. Tato jeskyně je schovaná pár kilometrů od Takaky, po hodinové cestě do hor v husté jungli. A zjeví se jako odměna za prudké dlouhé stoupání. Na konci cesty najednou otevře chřtán zubatého vstupu do krápníky bohatě zdobené jeskyně. Ta přímo láká k prozkoumání, ale prudký kluzký sráz nechá Vykiwené jen nahlédnout, je třeba se držet vytyčeného dřevěného mola. Ale i tak jsou ohromeni.




Nyní je třeba ještě navštívit temný hvozd. Respektiv les, ve kterém se natáčela scéna z filmů Pána Prstenů. Tam vystupoval pod jménem Chetwood Forest

A k němu vede asi 10 kilometrů prašná úzká klikatá cesta. Na jejím konci Vykiwené obklopí tajemný, prastarý les, plný zpívajících ptáků. Naslouchají se zatajeným dechem a čekají odkud se vyřítí Frodo se svou skupinkou. Ale ten už je několik let pryč. Jen magično bájného světa je zakonzerováno v tomhle zcela magickém hvozdu. Lukáš s Michalem obhlíží, zda tu nenajdou alespoň nějakou zapomenutou stopu po natáčení... ale je to marné... je to marné? Nebo že by snad... to se dozvíte příště.

Ptačí koncert ve Středozemi

A jelikož mají soutěžící plný účet, je opět čas na změnu. Vyšleme je znovu na cesty, na další zapeklité expedice. Sledujte je na této stránce.

 

A zde je GALERIE z města Tataka a výletů do jeho okolí

 

Vystavil v 1 komentář:
Štítky:

pondělí 19. listopadu 2012

PRÁCE a Farma 2

Po poslední varovné zprávě o stavu účtu našich soutěžících byla vidět značná nervozita o budoucnosti. Zvažovali, zda využijí jednu z nouzových možností čerpat SOS konto, které je určeno pro přežití v případě nouze. Nakonec se dlouze radili, co s nastalou situací. Vyhrála varianta hledání práce, jakékoliv, kdekoliv. Ale než práci najdou, musí někde zůstat, mít co jíst a neutrácet. Volí osvědčenou variantu - WWOOF.

 

A tedy Farma je zpět.

 

Při cestě z nejsevernějšího cípu jižního ostrova jedou vykivení přes svobodomyslné a příjemně působící městečko Takaka. To bylo původně osadou Hippies, kteří se zde usadili, aby užívali volné společenstí. Dnes je to městečko umění, kaváren a hudby. Netrvá dlouho a Michal s Lukášem tu našli místo, kde hledali WWOOFery pro práci na organické zahradě. Oproti předchozí zkušenosti se tu pracuje na zahradě při plení, sekání, rytí apod. Pracuje se jen do jedné hodiny odpoledne a tak zbývá spousta času na hledání práce.

Sekat, sekat, sekat...
Večeře na farmě
Kluci nejdříve objeli v očekávání práce několik Kiwi sadů. "Není sezona.", "Máme na pár týdnů hotovo.", "Máme dost lidí." To byli odpovědi, které často dostávali. A ještě " Zeptejte se tam v tom modrém domě, u Patrika". Zkouší to. Ale nikdo není doma. Ani za dvě hodiny, ani druhý den. Vyráží tak do nedalekého města Motueky a s připravenými vizitkami "Czech hard workers looking for job" a telefoními kontakty objíždí zdejší jablečné sady. Situace se opakuje. Není sezona, ale zeptejte se za dva týdny. (Pro upřesnění, jabloně dokvetly a nejbližší práce je probírání jablek, aby jich na větvích zůstalo jen pár. Ale jak už jsme slyšeli, až za dva týdny). I tak rozdali po sadech asi 10 vizitek, třeba se někdo ozve. Ale jak dlouho můžou soutěžící čekat? Ještě naposledy zkusí sad u Patrika, tentokrát drze vjedou až doprostřed sadu, kde potkají partu pracantů na svačinové přestávce. Nechají tu vizitku, ale odpověď je podobná těm předchozím: "Nepotřebujeme, díky a hodně štěstí". To už opravdu ubírá na jistotě... co s tím dál? WWOOF je jen na týden, pak dorazí jiní WWOOFeři a Michal s Lukášem se budou muset postarat o sebe. Kde jinde budou hledat práci?

 

Dva dny po návratu z Motueky se jim na zahradě rozezvoní telefon. Už to je zázrak, protože signál mobilní sítě aby tu člověk pohledal. Nabídka práce je tu, můžou si pořádně vydělat, ale.... ale začíná se až za 10 dní, v Motuece. I přesto souhlasí, je to lepší než žádná vyhlídka. Dvě hodiny na to ale dorazí smska. "Jestli můžete začít zítra, mám práci na pár týdnů." Nabídka je z kiwi sadu "u Patrika", přímo v Tatace, kousek od farmy. Super!

A je rozhodnuto, Vykiwení mají práci. Začínají v pátek v osm ráno. Za úkol dostávají protrhávat u kiwi nově rostlé větvičky (viz. instruktážní video), po týdnu se pak práce mění na zaštipávání konců větví, aby dál nerostly. Mají štěstí, mohou pracovat i v sobotu, a do karet jim hraje i výplatní termín, který je hned v úterý. Na soutěžících je znát značná úleva když vidí, že jim za den a půl práce přibylo 350 dolarů. Účet je prozatím zachráněn. Práce je minimálně na dva týdny a další prodloužení je na dohled. Ani náše produkce nečekala, že se jim bude takhle dařit.

 

Vystavil v 2 komentáře:
Štítky:

čtvrtek 15. listopadu 2012

Jak na to? - Lekce 1: Kiwi



Vykiwení makají jako šrouby!
A vy se můžete něco přiučit v tomto vzdělávacím videu.



Vystavil v 1 komentář:
Štítky:

pondělí 5. listopadu 2012

Abel Tasman

ABEL TASMAN NATIONAL PARK

Mysleli jste si, že necháme vykiwené, aby si po cestě do pravěku lízali rány? Chyba lávky, naše reality show není školka. Vykiweným tak nezbývá než jít co nejdříve po horké stopě a kterou získali v Ship Cove na konci posledního úkolu. Jejich dalším cílem bude "Vodní svět". Vykiwení mají za úkol najít další záchytný bod na Ostrovu Borovic "Pinacle Island".

Soutěžícím to moc neříká, a tak vyrážejí do infocentra města Nelson. Vezmou to přes Havelock, kde vyzkoušeli místní zelené škeble. Podle záběrů které jsme pořídili se jim místní specialita zrovna nezamlouvala. V Nelsonu se v infocentru dozví, že jejich ostrov je uprostřed Abel Tasman National Park a k ostrovu mají několik možností jak se dostat. Buď se vydají pěšky do parku a přeplavou (voda má přátelských 17 stupňů takže je to spíše teoretická možnost), nebo si vezmou vodní taxi z přístavu Motueka (na ten ale nemají dost prostředků), a nebo si půjčí mořské kajaky a přeplaví se na nich. Otázka je, zda to zvládnou. Michal na mořském kajaku nebyl nikdy a Lukáš jen jednou asi před třemi roky. Kluci se přesto rozhodují pro kajaky. Prostudují letáky s nabídkou jednotlivých půjčoven kajaků. Ceny jsou podobné, na doplutí k ostrovu a zpět jsou třeba dva dny plavby. Nakonec se kluci domluví, že zkusí získat lepší nabídku přímo na místě a přesunout se do vstupního města do Abel Tasman national Park - do Motueky. S dobrou náladou vyrazí k vozu na parkovišti a zde je čeká šok !

V roztržitosti si nevšimli, že parkoviště je placené, a tak mají za stěračem pokutu 40 NZD. Je vidět nervozita, jejich rozpočet je napnutý a tohle jim ho výrazně nabourá. Nakonec se vydá Lukáš na místní radnici, že to nějak vyřeší. Sepíše žádost o storno pokuty. Místní pracovník mu pomáhá, ale moc šancí mu nedává. Ale my už se přesouváme k národnímu parku.

Hned v první pujčovně kajaků na cestě dostávají nabídku, které se nedá odolat. Pronajmou si kajak na dva dny a zaplatí jen o 15 dolarů více za dopoledne s průvodcem. Rovnou zaplatí i ubytování v kempu Anchorange uprostřed parku. Nic lepšího si nemohli přát. (sponzorem kajaku je www.seakayak.co.nz).

Ráno vyráží i s průvodcem, který je seznámí, co a jak na lodi. Na chvíli se nám připojil i pár z francouzské verze soutěže Vykiwení - "Oui,kiwi!", který se dostal stejný úkol jako naši soutěžící. Všichni soutěžící si tak společně projedou kolem zlatých pláží a přeplavou i k ostrovu Adele island, kde sledují tuleně. Cestu zpět od ostrovu k pobřeží jim trochu zkomplikujeme. Přidáme pořádný vítr a velké vlny. Kluci chvilku bojují s nečasem, ale pak to vypadá, že získali jistotu a si vlny naopak užívají. No, dobrá, pokus je trochu vystrašit se nepovedl a tak je my i průvodkyně necháme chvíli osudu. Po několika hodinách veslování dosáhnou ostrova Pinacle Island a na něm najdou i očekávaný další cíl jejich cesty - "plivanec na rozloučenou". Co to tak asi bude? Soutěžící budou mít nad čím přemýšlet. Slunce je už ale nízko nad obzorem a tak musí dojet do kempu na břehu zátoky Anchorange, vyložit vše z lodi, postavit stan, osušit věci, které se jim v rozbouřeném moři zmáčeli a sbírat síly na cestu zpět. Večer při přípravě večeře proberou s francouzkým párem nástrahy soutěže i ostrova a naplánují, že si zítra společně projedou dosud nepoznané pláže.

Druhý den si užívají kajaky a objíždí si pobřeží a všechny dosažitelné ostrovy, sluní se na opuštěných plážích, sledují tuleně a mořské ptáky, jako by tento úkol byl za odměnu. Musíme si na ně příště vymyslet záludnější úkol.

Po návratu k autu hledají, co by mohlo být tak divně nazvané místo. Plivanec na rozloučenou? Chvíli si myslí, že vzkaz špatně přečetli. Pak ale Michalův zrak padne na mapu - k nejsevernějšímu místu jižního ostrova. Zdejší asi 30 km dlouhý písečný výběžek se jmenuje "Farewell Spit". Mají jasno. Narozdíl od počasí, které se začíná měnit k horšímu. Francouzi zatím vyrazili sami směr sever, netuše že i další cíl je společný.



FAREWELL SPIT

Cíl je vzdálen 100 km a Lukáš s Michalem k němu hned ráno vyráží autem. Cestou ale není moc vidět a tak si kvůli mrakům příliš neužijí nádherné hory okolo Golden Bay a až těsně před cílem se jim odhaluje ponurá krajina okolo silnice. S blížícím se koncem silnice přidáváme na intenzitě deště. Nakonec se rozhodneme, že jim dáme 3 hodiny klidnějšího počasí. Při čekání je překvapí, že se opět potkávají se včerejším párem. Usoudí, že více lidí je více legrace a také větší šance na dlouhé cestě najít další úkol. Všichni tak v dešťové pauze šlapou po pláži, která je v době odlivu tak široká, že téměř nedohlédnou moře, které je od nich skoro kilometr daleko. Stále hledají písečné duny, které se jim mají ukázat, ale zatím jsou kopce vedle nich zelené. Pak je ale cesta zavede přímo mezi duny. Jsou téměř na poušti. Nikdo tu není, ptačí rezervace je tajemně tichá, jediné co se zde hýbe je prudký vítr a pomalu se přesovající písečné duny. Uprostřed nich, nejdou v láhvi náš vzkaz. Je to zvýrazněný výpis stavu jejich účtu. Soutěžící ví, že další cestování může příjít, až když účet naplní.

Ptačí rezervace
Přes tento vzkaz, ponuré počasí a tajemně prázdnou poušť mají optimistický výraz v tváři. Ten je ale přejde když ztratí cestu a musí ke svému autu odbočit z dun a překonat neprostupnou buš obklopenou slanými močály. Původně plánovaná procházka se tak mění na drama, přesně podle gusta diváků naší show. Michalova šlacha na noze ale není ani zdaleka zahojena a opět se bolestivě hlásí o svou pozornost. Ale nikdo je odtud nezachrání. To ví i Michal a se zatnutými zuby doráží k autu. Loučí se už možná definitivně s francouzi a zároveň plánují co dál. Ví, že si už skutečně musí najít práci a možná chvíli přečkat za nízké náklady na WWOOFu.

Z kosmu vypadá Farewell Spit jako KIWI
Příště uvidíme jak si s takovým úkolem poradí. Zbankrotují? Nebo si najdou práci? Je vůbec vhodný čas na sezoní práce? Zde máme brzké jaro, sotva dokvetli jabloně. Co se tak asi dá sbírat? Odpovědi už brzy, jedině v reality show VYKIWENÍ.



A zde jsou jako obvykle GALERIE k aktuální epizodě:

- ABEL TASMAN NATIONAL PARK

- FAREWELL SPIT





























































Vystavil v 1 komentář:
Štítky:
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)