Dunedin a okolí

Vykiweni vykulení z města

Jak naši pravidelní diváci jistě vědí, Vykiwení se nám už několikátý měsíc toulají po jižním ostrově. Ten má tak malou hustotu osídlení, že téměř veškerá města na západním pobřeží a na jihu jsou poměrně malá. Ač jsou oba soutěžící z velkoměsta, je na nich vidět nervozita a nejistota při vjíždění do města Dunedin, přes které se potřebují dostat na Otago peninsula (poloostrov). Je to první velké město, které navštíví po několika měsících. Najednou se ocitli na kousku dálnice a více silničních pruhů znamená více opatrnosti, více rozhodování do kterého se zařadit. S oroseným čelem se jim nakonec podařilo z města vykličkovat a dokonce i správným směrem.

Cesta k Sandfly Beach

Čeká je teď návštěva albatrosí kolonie. Cestou míjí několik lákadel jako je Akvárium.. bohužel zrušené, protože nemá dostatečnou protizemětřesnou ochranu, zámecké zahrady a hlavně asi jediný zámek na jižním ostrově. Cena 28 dolarů za návštěvu (pseudo)zámku je pro Vykiwené jasný povel pokračovat k albatrosům. Ač do teď měli pěkné počasí, zajistili jsme právě kolem rezervace pořádný hrnec mlhy. Dívat se přes mlhu na bíle zbarvené albatrosy ale není nic zajímavého. Proto se kluci otáčí a prchají před masou turistů a za trest od nás dostávají "trestné kolečko". Na displeji Nočního jezdce jsou souřadnice vyhlídky Lovers Leap (Milenecký skok), která se tyčí na kraji útesu vysoko nad mořem a poskytuje úžasný výhled na širý oceán, ale také na nedalekou idilicky vyhlížející písečnou pláž - Sandfly Beach. Michal a následně i Lukáš s radostí vyrazili splnit si vycházkový trestný úkol a pískem se brodili až na několik kilometrů vzdálenou pláž. Že je to úkol za trest pochopili, když začali stoupat pískem zpět na parkoviště. Úmorné vedro, bořící se písek a soutěžící bez vody. Pocit velblouda na poušti jim byl hodně blízký. Pot se rozhodli spláchnout na pláži St. Kilda přímo v Dunedinu. Skákání v parádních vlnách jim dalo zapomenout na to, jak je voda ledová. Malé vystřízlivění jim přineslo až zoufalé (a marné) hledání jakékoliv veřejné srpchy na pláži či v jejím okolí. No holt ani dnes nebudou Vykiwení nemastní neslaní.. :o)

Budova školy

Nádraží

 

Aby si Vykiwení užili také něco té městské turistiky, mají od nás na mapě Dunedinu několik bodů, u který se mají zastavit. A pokud vše absolvují, budou mít volný večer ve městě. Nejdříve najít nejzajímavější budovu v historickém centru města. Lukáš prosazuje pivovar Speights, který je prý zajímavý hlavně svým obsahem, Michal navrhuje spíše nad městem se tyčící, zámku podobnou budovu High School (střední školy), ale nakonec obchůzkou města zjistí, že nejfotogeničtější budova je místní historické vlakové nádraží. Následuje poznávací vizita v Cadbury továrně na čokoládu.. odkud si soutěžící odnesli i nějaké sladké vzorky. Pak přišla na řadu návštěva Settlers Muzeum (muzeum osadníků). Název trochu strašil svou nudností, ale v nové budově se skrývá skutečně moderní muzeum historie města, od prvních osídlení až po současnost. Ze záběru našich kamer bylo vidět, jak se zájem obou soutěžících každou chvíli zvyšuje a zvyšuje - zejména když postupně od tesané kanoe došli až ke skutečnému sálovému počítači z poloviny 20 století.

V podpalubí osadnické lodi

 

Po prohlídce města dostali kluci slíbené kapesné a mohli večer vyrazit do města, které si evidentně pěkně užili. Jediné dilema pak řešili asi ve dvě ráno, když došli zpet ke svému autu, zaparkovanému na ulici. Co je horší? Nasednout do auta pod vlivem a hledat skryté místo na nocování a riskovat tak řiďičák? Nebo spát v autě uprostřed města a riskovat pokutu 200 dolarů za nepovolené kempování?

Armageddon expo

Nebudeme vás napínat, vykiwení raději riskovali 200 dolarů. Které naštěstí platit nemuseli. Ráno jsou vyslání reprezentovat naši show Vykiwení na akci Armageddon Show - setkání fanoušků anime, fantasy, komixů, her... a místo, kde pokud nejste v kostýmu, jste v menšine :-) Tam se kluci objeví ve společnosti herců z filmu Hobit a fanoušků různých komiksových postav. Reprezentace reality show Vykiwení určitě nezapadla. Nyní je ještě nezbytné zastavit se na nejstrmější ulici na světě Baldwin Street, která je zapsaná v Guinessově knize rekordů se svým 35 stupňů strmým stoupáním. Pro jistotu si ji Michal s Lukášem jen vyjdou a netrápí Nočního Jezdce tímto výkonem... přeci jen ho budou ještě potřebovat. Pak už posíláme Vykiwené ven z města. Přeci jen už si začínají zvykat na pohodlí velkoměsta a trošku se nám válí ve zdejší krásné botanické zahradě. Na sochu Petr Pana jim pověsíme vzkaz, ze kterého je jasné, že stále nejsme spokojení s obrázky tučnňáků a připomínáme jim, že tento úkol nepovažujeme za splněný. Soutěžící tak bezradně hledí do mapy, kde by ještě našli tučnáky, až najdou výběžek s místem Shag Point. Vyráží hned na cestu a doufají, že si odškrtnou další úkol. Přeci jen těch nesplněných už mají docela dost. Počínaje nedosaženým majákem v Cape Campbell a konče pozorováním Kiwi.

Baldwin Street

Po několika kilometech prašné cesty vedoucí od hlavní silnice k Shag Pointu je jasné, že ani tady si úkol nesplní. Povaluje se tu sice pořádná kolonie lachtanů a ostatní skály jsou obsypány racky, ale o tučnácích si mohou přečíst pouze na info cedulích. Holt to budou muset zkusit zítra jinde.

Moeraki Boulders

Brzy ráno se jim do cesty přimotá šipka na turistickou atrakci - Moeraki Boulders. To jsou přírodně vytvořené, obrovské až 3m v průměru velké a dokonale kulaté balvany na břehu moře. Vykiweným se na chvíli naskytne příležitost být u této atrakce být sami, ale netrvá to dlouho. Jedná se totiž o jednu z atrakcí, které "musíte vidět" na jižním ostrově. Poté klucí prchají na nedaleký maják, protože ty je lákají - asi jako můru světlo. Jaké je však čeká překvapení na majáku Kaitiki Point? Je tu malá stezka vedoucí k pozorovatelně tučňáků. Takových už kluci pár absolvovali, ale přesto se jdou podívat, co by mohli vidět. A nestačí se divit, když metr vedle nich stojí jako solný sloup už téměř přepeřený mladý žlutooký tučňák. Kluci ani nedýchají, fotí a mají radost. Dále na cestě pak jako by se s tučňáky roztrhl pytel. Jsou v každém koutě, koukají z trávy, křoví, stojí na útesu, jsou prostě všude.

Tučnák pózuje

Ano, mají splněno. A my už si na ně pomalu chystéme další úkoly. Podle průzkumu sledovanosti mají již naši diváci dost moře. Pošleme proto naše soutěžící zpět do hor. Cestou však musí projet ještě jedno město, na novozélandské poměry netypické. Historické město Oamaru z velké části postaveno z bílého kamene, z pískovce. To proto, že v místních nížinách nebylo dostatek dřeva, ale pískovcový lom se objevil nedaleko. Celé to dalo městu uplně jiný ráz - vypadá více evropsky a je v něm cítit uplně jiný duch. Vykiwení tu také nasávali atmosféru celý den. Prolezli si zdejší umělecké galerie, Lukáš okouknul sto let starý obchod s Whisky, Michalovi se seběhly sliny nad zákusky ve zdejší Staroanglické kavárně, kde je obsluha oděnná jako z přelomu století a oba se pobavili exponáty před galerií Steampunk...ale my jsme tomu udělali přítrž, když jsme jim zaveleli: Směr hora Mt.Cook !

Akropolis... tedy vlastně Oamaru

 

GALERIE:

- Dunedin

- Oamaru a Moeraki Boulders

 

Southland

Monkey Island

Poté, co Vykiwení rozluštili další indicii, opustili definitivně Fiordland a vydali se s větrem v zádech k jižnímu pobřeží. Tedy správně by mělo být "s větrem z předu a z boku". Neustále dující větry od pobřeží nejen že mávají s Nočním Jezdcem, ale tvarují zdejší stromy do bizardních tvarů. To už ale kluci spatří odbočku k Monkey Islandu, který sedí v moři kousek od pobřeží a ve chvíli příjezdu ho odděluje příliv od břehu. Nezbývá, než se na větrném pobřeží utábořit a večer za odlivu pak dojit na ostrov suchou nohou. Zde mají Vykiwení jednoduchou nápovědu. Na kamenné destičce od naší produkce je namalovaný pták Kiwi a zobákem směruje do moře. Michal se dívá do dáli a pak se praští do čela: "Tam je přeci ostrov!" Konkrétně Stewartův ostrov a na něm žije největší populace Kiwi.. Je to jasné, jedeme tam!

 

Steward Island

Soutěžící musí doplnit zásoby do vyjedené spižírny Nočního jezdce a vyráží do městečka Bluff, odkud startuje denně několik trajektů na 40 kilometrů vzdálený Steward Island. Cena není malá, 71 dolarů za cestu pro jednoho jedním směrem. Lukáš se snaží ještě hledat možné slevy či kupony, ale je to marné. Expedice za Kiwi není levná. Snad se vyplatí. Auto zůstává na pevnině, na ostrov si berou pouze co unesou v krosně. Tedy pouze to, co budou potřebovat na následující 3 dny pro absolvování Rakiura treku. Ten vede místy, ve který se Kiwi pohybují. Kluci mají opět (a už snad ani nemůžeme říct nečekaně) pěkné počasí. Přestalo foukat a na nebi Vykiweným září slunce.

První etapa treku vede na pláž Maori Beach, první kemp. Situace vypadá nadějně, protože vstupují do zony označené jako KIWI ZONE. Problém pozorování těchto vzácných ptáků je v jejich životním rytmu. Venku se začínají pohybovat se západem slunce a naopak s východem se schovají do svých ůkrytů. Lukáš s Michalem ani přesně nevědí, kde a jak na ně nejlépe číhat. Ale rozhodně jsou optimističtí. V prázdném kempu postaví stan, vyzkouší poměrně studenou mořskou koupel a protože je stále brzy, vyrazí nalehko do dalšího kempu na obhlídku. Zdejší strážce DOC chaty uloví pro Vykiwené na uvítanou Blue Cod (Modrá treska), a serviruje ho na syrovo naložený v jakési ostré omáčce. Oba ochutnávají místní specialitu a Lukáš si ještě dvakrát přidá. Ve studiu už dávno víme, že vezme do pusy téměř vše :) Od strážce se také dozvídají nadějnou informaci - Kiwi byl v okolí spatřen včera. Se zapadajícím sluncem a otravnými sandflyes se kluci vydávají zpět do svého kempu. Ostražitě sledují, vše co se šustne v okolních křovinách, ale kromě plejády létajících ptáků nic jiného nespatří. Po večeři vyráží s čelovkami do okolí ještě jednou. Zahlédnou jen nějakou srnku a najdou pozůstatky sto let staré pily. Sledujeme kamerami jak jejich čelovky zoufale šajnují lesem. A nakonec se rozhodnou jít spát. Než usnou, ještě probírají strategii na druhý den a stále naslouchají, zda Kiwiho aspoň uslyší.

Druhý den potkají na treku několik lídí, kteří spali v dalším kempu a prý tam v noci zahlédli Kiwiho. Klukům se mísí pocity nadšení a smutku. Aby jsme soutěžícím pomohli, přihráli jsme jim do cesty "amatérského ornitologa z Belgie". Ten klukům poradil a nahrál do mobilu zvuk Kiwi samičky i Kiwi samečka. Kluci teď jednak poznají, který zvuk mají v lese hledat a také na něj mohou zkusit ptáky vábit jako na vábničku. S lepší náladou teď po denním pochodu pralesem dorazí do dalšího kempu. Zde je prý Kiwi ještě častější, zároveň je to pro soutěžící poslední šance. Při vaření večeře dojdou další trempové a nesou další novinu. Spatřili prý Kiwi přímo cestou ke kempu. Vzrušení je vidět. Michal by nejraději vyrazil hned. Organizuje se skupina těch, co vyráží na průzkum okolí. Prochází lesní cesty, pouštějí vábící zvuky, sledují okolí, kapradí a keře... a nic. Další pokus se uskuteční s nastalou tmou. A opět bez uspěchu. Vše vypadá jako bojová hra a naše produkce se vyloženě baví u infrakamer. Ty sledují, jak vždy celá skupina včetně Vykiwených zastaví, pustí zvuky a pak dlouho naslouchají, zda k nim neběží nějaký hloupý naivní Kiwi. Rozčarovaní nakonec jdou spát. Ale lehké spaní jim občas přeruší kýžený zvuk z lesa - Kiwi tu rozhodně okolo jsou! Vstávají proto znovu ještě za tmy v šest ráno a s prvním úsvitem opět obhlíží okolní les. Lukáš jde stále dále a dále, ale nakonec je plné slunce a prázdný žaludek vráti zpět do reality. Nejsou úspěšní ani tady. Vykiwení tedy zatím nesplnili náš úkol spatřit Kiwiho... ale nemůžeme jim upřít snahu. Trochu smutní se vrací k trajektu... ale pak si uvědomí, že na Novém Zélandu je víc míst, kde Kiwiho spatřit - nic tedy není ztraceno.

Po pár týdnech cestování v kuse jsou kluci připravení na malou pauzu. Je potřeba vyprat (sebe i oblečení), oholit se atd. Zkoušejí Couchsurfing - on-line komunita sdíleného ubytování cestovatelů. Prostě Vás někdo zdarma na pár dní ubytuje u sebe doma. Očekává se, že budete sdílet své cestovatelské zážitky a svou kulturu, hlavně prostřednictvím kuchyně :-) Kluci si takto domluví ubytování v Invercargill, největším městě jižního pobřeží. Na pár dní si odpočinou, vyperou, vykoupou se a zase se jednou pořádně nají. A my je chvíli necháme, protože je čekají výpravy za dalšími vzácnými tvory Southlandu.

 

Southland

Pak už Vykiwení vyráží objevovat další rarity zvířecí říše. Rarita je anglicky "curio" a tak je nejlépe vydat se směrem na zátoku Curio bay. Noční jezdec tak víří prach asi 30 kilometrů prašnou cestou kolem nejjižnějšího místa. Na cestě se zastaví u Waipapa point u majáku a také podívat se na líně vyhlížející lachtany. Pak už dorazí až na místo, kde budou Vykiwení číhat na žlutookého tučnáka a také na Hektorova delfína. Ten patří k nejmenším delfínům na světě a žije pouze u pobřeží Nového Zélandu.

Tučnák dalekohledem

Na tučnáky čekají u Fossil Forrest (zkamenělý les na dně moře), který je nejlépe viditelný za odlivu. Zde je hnízdiště tučňáků, ale zatím je velmi brzy a dospělí tučňáci jsou přes den na lovu. Přesto Lukáš zpozoruje u pláže špatně ukryté, už poměrně velké mládě, které tam apaticky čeká na své rodiče. Michal navrhuje, že se vydají zatím na delfíny do vedlejší zátoky a se západem slunce se vrátí sem. V zátoce, kde mají být delfíni, ale můžou pozorovat pouze několik promrzlých zoufalců, doufající v moři v zázrak a pak několik surfařů, brázdících vlny. Po delfínech ani stopy. Že by se opakovala situace s Kiwi? Se soumrakem a přicházejícím chladem se alespoň z moře u Fossil Forest vynoří několik dospělých tučnáků. Ti ale s návratem nijak nespěchají - naopak, k mláďatům jdou přímo hlemýždím tempem. Ke břehu se blíží pomaleji než tma a tak je Vykiwení spolu s dalšími lidmi mohou pozorovat z velké dálky. Doufají, že ráno budou mít štěstí i na delfíny. Lukáš ještě přesvědčí na delfíny německou skupinku z vedlejšího auta, kteří také byli na tučnácích. Přeci jen "více lidí, více legrace".

Hek...tor!

Ráno prochází celá skupina břeh zátoky, která je ale prázdná jako včera. Lukáš se spolu s jedním němcem rozhodnou, že nalákají delfíny na sebe a vyrazí do ledové vody. Vydrží asi minutu a vzdávají to. Když se suší a připravují k odchodu, vidíme na podvodních kamerách to, co vidí za chvíli i kluci - delfíni jsou tu! Jejich emoce a radost se přenáší až k nám. Všichni se rychle převlékají do plavek a běží do ledové vody. Plavou u břehu a delfini po jednom, dvou i třech proplouvají kolem nich. Někdy je podplavou, někdy se jen tak mihnou kolem, ale vypadá to jako zázrak. Ledová voda je po čase vyhání ven z moře - promrzlé, ale šťastné. Kiwi jsou zapomenuti, at žíjí delfíni!

Zmrzliny mořské

My však nejsme spokojeni s tím, jak Vykiwení pozorovali tučňáky - naši diváci si žádají setkání "tváří v zobák". Posíláme protu kluky na další místa, které jim doporučili jiní cestovatelé. Do cesty jim pro zpestření přihodíme pár vodopádů. Začínáme velkoryse - Niagara falls. Ale je to od nás pouze poťouchlý vtip. Jedná se jen o malé peřeje. Naopak vysoký vodopád McLean Falls a široký vodopád Purakaunui stojí za návštěvu.

V Canibal bay se místo s kanibaly setkají se lvouny hřívnatými, do cesty jim také vpluje "ovčí řeka", která jim alespoň na půl hodiny zamezí další jízdu. Ve velkém pobavení shlédnou u silnice magické "Lost Gipsy Gallery", plné nápaditých vynálezů, které jako by vypadly z dílny Wallese and Gromita. Kousek od dalšího majáku na Nugget point nachází místo k přespání a plánují kde a jak na tučňáky. Do cesty ale vstupuje na jejich poměry velkoměsto - Dunedin. Zvládnou Vykiwení přechod z divočiny mezi lidi? Dokáží se nakonec ze spárů města vytrhnout? A setkají se blíže s tučňáky? To uvidíte příště!

Mořský lev

U ztraceného cikána

Řeka ovcí

 

GALERIE:

Southland & Steward Island

Southland II

Southland III