čtvrtek 29. listopadu 2012

Vaše otázky na naše soutěžící

 

Tak jako měsíc na jižní polokouli nedávno přešel přes slunce, tak Vykiweným uplynul další měsíc soutěže. A je tu opět čas na zpovědnici. Tentokrát to můžete být i Vy, naši diváci, kdo má možnost položit našim soutěžícím otázku a zeptat se jich tak na věci, které vás zajímají.


Takže naváhejte a pište dotazy na: vykiweni@gmail.com

Ptejte se účastníků na cokoliv a v další zpovědnici vám odpoví.




 

Vystavil v Žádné komentáře:
Štítky:

úterý 27. listopadu 2012

Takaka a Golden Bay

A pak že na Zelandu nejsou klokani...
Vykiwené jste naposledy mohli sledovat při práci na kiwi sadu, kdy lámali větvičky a zaštipovali konce rychle rostoucích výhonků. Pak ale přisla ještě jedna pracovní výzva na sadu, na kterou Vykiwení čekali dost netrpělivě. Byla to práce placená úkolově a sice česání nakvetlých poupat samčích květů. Lukáš s Michalem se nechali zlákat vidinou ještě lepší bilance účtu a následně ještě delšího cestování. Když konečně přišel čas a květy se otevřely, znamenalo to dalších 7 dní práce, a to včetně víkendu. Každý den se snažili nasbírat co nejvíce. 10 kilo na každého je minimum, aby se vyplatilo zůstat. Kluci denně nasbírali průměrně 35 kilo dohromady a pracovali 9 hodin denně. A i když po týdnu padají únavou, ví, že jejich cestování může být dlouhé a s penězi možná vydrží do jablek. Tedy až do sklizně jablek. Ale kdo ví, co je potká na cestě.

...a 300 dolarů je v pytli
Gandalf v Tatace
Ale protože Vykiwení tu nejsou jen kvůli práci, zbylo občas i trochu času na průzkum okolí městečka Takaka. Městečko leží ve slunečné oblasti Golden Bay a od počátku to bylo město hippie a svobodného života. Od té doby asi už trochu dospělo, ale atmosféra zůstala otevřená. Lukáš s Michalem tu a tam potkají dorostlého hippíka a hlavně všude jsou vřele vítáni. Již se o nich rozkřiklo, že nejsou obyčejní cestovatelé, ale účastníci naší slavné reality show Vykiwení. Jsou tak zvaní na večeře k sousedům, kde ochutnávají domácí tradiční novozélandský desert "Pavlova", servírovaný se šlehačkou a ovocem. (Pokud vám jméno Pavlova nezní novozelandsky, pak máte pravdu. Desert se jmenuje po Ruské primabalerině, protože je tak lehký a nadýchaný. Připravuje se z vaječného sněhu, na povrchu křupavý jako sněhové pečivo a uvnitř měkké jako marshmellow)


Jsou také zvaní jako speciální hosté do místní kavárny Wholemeal coffee, kde místní majitel Waine slaví svých 60 let a to velkolepě ve stylu 50tých let. Atmosféru umocňuje kapela hrající prastaré šlágry, ale i hosté v dobovém oblečení. Číčníci neustále nosí spoustu "fingerfood" (jednohubky) a k dispozici je relativně levné alko pití a nealkoholický punč zdarma.

V neposlední řadě se vykiwení účastní, jakožto znalci prostředí, promítání dovolenkových fotek z Evropy, porádané u sousedů. A tak mohou doplňovat komentáře a fotografie z Chorvatska, Slovinska, Černé Hory a Benátek. Stávají se tak podobným zpestřením večera, jakým bývali dříve divocí inidáni přivezení v dobách objevení ameriky na britský královský dvůr, aby tak doplnili barvité vyprávění o nové zemi.

Aby nám Vykiwení netrávili čas jen návštevami barů a kiwi sadu, dostali za úkol zmapovat několik místních zajmavých lokalit, o kterých dopředu veděli vždy jen trochu, a všechny jsou jakousi předehrou na místa, nějakým způsobem propojená s filmem Pán prstenů:




Waikoropupu Springs

Stejně tak jako je Roklinka v zhmotněním krásné přírody a čisté vody, tak i první výlet v okolí Takaka míří ke zdroji neuvěřitelně čisté vody - Waikoropupu Springs. Dle informací jde o druhý nejčistší zdroj vody na celém světě, který nemá původ v ledovci. K magickému zdroji vede naučná stezka malou džunglí, až se před vámi otevře jezírko s blankytně modrým dnem. Jezírko nemá žádný přítok a na první pohled jako by se v něm voda vařila. Ve skutečnosti zde ale z písečného dna na povrch vyvěrá obrovské množství křišťálově čité vody, hektolitry za sekundu. Kluci ještě nikdy nic podobného neviděli. Má to tu jedinou chybu, voda se zde nesmí nabírat, a to protože se bojí nákazy DIDYMO (což je zkácený název pro Didymosphenia - česky rozsivka - poměrně nebezpečně invazivní řasa ohrožující zdejší vody).




Wainui Falls


K Roklince patří i vodopády a tak posíláme Vykiwené prozkoumat i vodopád Wainui Falls na hranici Abel Tasman National Parku. Po asi půlhodinové vycházce podél bílými kameny dlážděného koryta potoka a po překonání dlouhého a houpavého provazového mostu dojdou k úchvatnému vodopádu. Vodní třišť z něj vytváří nádhernou duhu nad hladinou tůňky pod ním. Zároveň ale i téměř znemožňuje přiblížit se k vodopádu, aniž by Lukáše a Michala trochu nesmáčel.

 




Grove Scenic Reserve


Další výprava je zavede do Grove Scenic Reserve, malé rezervace uprostřed skal, kde kámen, voda a bujná vegetace vytváří nezapomenutelné scénerie. Připomínající tropické pralesy Amazonie, kde se dlouhé kořeny stromů rostoucích na vrcholku skal plazí jako zkamenělý vodopád dolů k zemi. Na konci je čeká vyhlídka do okolí a na část mělkého pobřeží Golden Bay.








Rahwiki cave


Aby nezůstaly pozadu ani jeskyně skřetů, zachytili naše kamery soutěžící při průzkumu Rahwiki cave. Tato jeskyně je schovaná pár kilometrů od Takaky, po hodinové cestě do hor v husté jungli. A zjeví se jako odměna za prudké dlouhé stoupání. Na konci cesty najednou otevře chřtán zubatého vstupu do krápníky bohatě zdobené jeskyně. Ta přímo láká k prozkoumání, ale prudký kluzký sráz nechá Vykiwené jen nahlédnout, je třeba se držet vytyčeného dřevěného mola. Ale i tak jsou ohromeni.




Nyní je třeba ještě navštívit temný hvozd. Respektiv les, ve kterém se natáčela scéna z filmů Pána Prstenů. Tam vystupoval pod jménem Chetwood Forest

A k němu vede asi 10 kilometrů prašná úzká klikatá cesta. Na jejím konci Vykiwené obklopí tajemný, prastarý les, plný zpívajících ptáků. Naslouchají se zatajeným dechem a čekají odkud se vyřítí Frodo se svou skupinkou. Ale ten už je několik let pryč. Jen magično bájného světa je zakonzerováno v tomhle zcela magickém hvozdu. Lukáš s Michalem obhlíží, zda tu nenajdou alespoň nějakou zapomenutou stopu po natáčení... ale je to marné... je to marné? Nebo že by snad... to se dozvíte příště.

Ptačí koncert ve Středozemi

A jelikož mají soutěžící plný účet, je opět čas na změnu. Vyšleme je znovu na cesty, na další zapeklité expedice. Sledujte je na této stránce.

 

A zde je GALERIE z města Tataka a výletů do jeho okolí

 

Vystavil v 1 komentář:
Štítky:

pondělí 19. listopadu 2012

PRÁCE a Farma 2

Po poslední varovné zprávě o stavu účtu našich soutěžících byla vidět značná nervozita o budoucnosti. Zvažovali, zda využijí jednu z nouzových možností čerpat SOS konto, které je určeno pro přežití v případě nouze. Nakonec se dlouze radili, co s nastalou situací. Vyhrála varianta hledání práce, jakékoliv, kdekoliv. Ale než práci najdou, musí někde zůstat, mít co jíst a neutrácet. Volí osvědčenou variantu - WWOOF.

 

A tedy Farma je zpět.

 

Při cestě z nejsevernějšího cípu jižního ostrova jedou vykivení přes svobodomyslné a příjemně působící městečko Takaka. To bylo původně osadou Hippies, kteří se zde usadili, aby užívali volné společenstí. Dnes je to městečko umění, kaváren a hudby. Netrvá dlouho a Michal s Lukášem tu našli místo, kde hledali WWOOFery pro práci na organické zahradě. Oproti předchozí zkušenosti se tu pracuje na zahradě při plení, sekání, rytí apod. Pracuje se jen do jedné hodiny odpoledne a tak zbývá spousta času na hledání práce.

Sekat, sekat, sekat...
Večeře na farmě
Kluci nejdříve objeli v očekávání práce několik Kiwi sadů. "Není sezona.", "Máme na pár týdnů hotovo.", "Máme dost lidí." To byli odpovědi, které často dostávali. A ještě " Zeptejte se tam v tom modrém domě, u Patrika". Zkouší to. Ale nikdo není doma. Ani za dvě hodiny, ani druhý den. Vyráží tak do nedalekého města Motueky a s připravenými vizitkami "Czech hard workers looking for job" a telefoními kontakty objíždí zdejší jablečné sady. Situace se opakuje. Není sezona, ale zeptejte se za dva týdny. (Pro upřesnění, jabloně dokvetly a nejbližší práce je probírání jablek, aby jich na větvích zůstalo jen pár. Ale jak už jsme slyšeli, až za dva týdny). I tak rozdali po sadech asi 10 vizitek, třeba se někdo ozve. Ale jak dlouho můžou soutěžící čekat? Ještě naposledy zkusí sad u Patrika, tentokrát drze vjedou až doprostřed sadu, kde potkají partu pracantů na svačinové přestávce. Nechají tu vizitku, ale odpověď je podobná těm předchozím: "Nepotřebujeme, díky a hodně štěstí". To už opravdu ubírá na jistotě... co s tím dál? WWOOF je jen na týden, pak dorazí jiní WWOOFeři a Michal s Lukášem se budou muset postarat o sebe. Kde jinde budou hledat práci?

 

Dva dny po návratu z Motueky se jim na zahradě rozezvoní telefon. Už to je zázrak, protože signál mobilní sítě aby tu člověk pohledal. Nabídka práce je tu, můžou si pořádně vydělat, ale.... ale začíná se až za 10 dní, v Motuece. I přesto souhlasí, je to lepší než žádná vyhlídka. Dvě hodiny na to ale dorazí smska. "Jestli můžete začít zítra, mám práci na pár týdnů." Nabídka je z kiwi sadu "u Patrika", přímo v Tatace, kousek od farmy. Super!

A je rozhodnuto, Vykiwení mají práci. Začínají v pátek v osm ráno. Za úkol dostávají protrhávat u kiwi nově rostlé větvičky (viz. instruktážní video), po týdnu se pak práce mění na zaštipávání konců větví, aby dál nerostly. Mají štěstí, mohou pracovat i v sobotu, a do karet jim hraje i výplatní termín, který je hned v úterý. Na soutěžících je znát značná úleva když vidí, že jim za den a půl práce přibylo 350 dolarů. Účet je prozatím zachráněn. Práce je minimálně na dva týdny a další prodloužení je na dohled. Ani náše produkce nečekala, že se jim bude takhle dařit.

 

Vystavil v 2 komentáře:
Štítky:

čtvrtek 15. listopadu 2012

Jak na to? - Lekce 1: Kiwi



Vykiwení makají jako šrouby!
A vy se můžete něco přiučit v tomto vzdělávacím videu.



Vystavil v 1 komentář:
Štítky:

pondělí 5. listopadu 2012

Abel Tasman

ABEL TASMAN NATIONAL PARK

Mysleli jste si, že necháme vykiwené, aby si po cestě do pravěku lízali rány? Chyba lávky, naše reality show není školka. Vykiweným tak nezbývá než jít co nejdříve po horké stopě a kterou získali v Ship Cove na konci posledního úkolu. Jejich dalším cílem bude "Vodní svět". Vykiwení mají za úkol najít další záchytný bod na Ostrovu Borovic "Pinacle Island".

Soutěžícím to moc neříká, a tak vyrážejí do infocentra města Nelson. Vezmou to přes Havelock, kde vyzkoušeli místní zelené škeble. Podle záběrů které jsme pořídili se jim místní specialita zrovna nezamlouvala. V Nelsonu se v infocentru dozví, že jejich ostrov je uprostřed Abel Tasman National Park a k ostrovu mají několik možností jak se dostat. Buď se vydají pěšky do parku a přeplavou (voda má přátelských 17 stupňů takže je to spíše teoretická možnost), nebo si vezmou vodní taxi z přístavu Motueka (na ten ale nemají dost prostředků), a nebo si půjčí mořské kajaky a přeplaví se na nich. Otázka je, zda to zvládnou. Michal na mořském kajaku nebyl nikdy a Lukáš jen jednou asi před třemi roky. Kluci se přesto rozhodují pro kajaky. Prostudují letáky s nabídkou jednotlivých půjčoven kajaků. Ceny jsou podobné, na doplutí k ostrovu a zpět jsou třeba dva dny plavby. Nakonec se kluci domluví, že zkusí získat lepší nabídku přímo na místě a přesunout se do vstupního města do Abel Tasman national Park - do Motueky. S dobrou náladou vyrazí k vozu na parkovišti a zde je čeká šok !

V roztržitosti si nevšimli, že parkoviště je placené, a tak mají za stěračem pokutu 40 NZD. Je vidět nervozita, jejich rozpočet je napnutý a tohle jim ho výrazně nabourá. Nakonec se vydá Lukáš na místní radnici, že to nějak vyřeší. Sepíše žádost o storno pokuty. Místní pracovník mu pomáhá, ale moc šancí mu nedává. Ale my už se přesouváme k národnímu parku.

Hned v první pujčovně kajaků na cestě dostávají nabídku, které se nedá odolat. Pronajmou si kajak na dva dny a zaplatí jen o 15 dolarů více za dopoledne s průvodcem. Rovnou zaplatí i ubytování v kempu Anchorange uprostřed parku. Nic lepšího si nemohli přát. (sponzorem kajaku je www.seakayak.co.nz).

Ráno vyráží i s průvodcem, který je seznámí, co a jak na lodi. Na chvíli se nám připojil i pár z francouzské verze soutěže Vykiwení - "Oui,kiwi!", který se dostal stejný úkol jako naši soutěžící. Všichni soutěžící si tak společně projedou kolem zlatých pláží a přeplavou i k ostrovu Adele island, kde sledují tuleně. Cestu zpět od ostrovu k pobřeží jim trochu zkomplikujeme. Přidáme pořádný vítr a velké vlny. Kluci chvilku bojují s nečasem, ale pak to vypadá, že získali jistotu a si vlny naopak užívají. No, dobrá, pokus je trochu vystrašit se nepovedl a tak je my i průvodkyně necháme chvíli osudu. Po několika hodinách veslování dosáhnou ostrova Pinacle Island a na něm najdou i očekávaný další cíl jejich cesty - "plivanec na rozloučenou". Co to tak asi bude? Soutěžící budou mít nad čím přemýšlet. Slunce je už ale nízko nad obzorem a tak musí dojet do kempu na břehu zátoky Anchorange, vyložit vše z lodi, postavit stan, osušit věci, které se jim v rozbouřeném moři zmáčeli a sbírat síly na cestu zpět. Večer při přípravě večeře proberou s francouzkým párem nástrahy soutěže i ostrova a naplánují, že si zítra společně projedou dosud nepoznané pláže.

Druhý den si užívají kajaky a objíždí si pobřeží a všechny dosažitelné ostrovy, sluní se na opuštěných plážích, sledují tuleně a mořské ptáky, jako by tento úkol byl za odměnu. Musíme si na ně příště vymyslet záludnější úkol.

Po návratu k autu hledají, co by mohlo být tak divně nazvané místo. Plivanec na rozloučenou? Chvíli si myslí, že vzkaz špatně přečetli. Pak ale Michalův zrak padne na mapu - k nejsevernějšímu místu jižního ostrova. Zdejší asi 30 km dlouhý písečný výběžek se jmenuje "Farewell Spit". Mají jasno. Narozdíl od počasí, které se začíná měnit k horšímu. Francouzi zatím vyrazili sami směr sever, netuše že i další cíl je společný.



FAREWELL SPIT

Cíl je vzdálen 100 km a Lukáš s Michalem k němu hned ráno vyráží autem. Cestou ale není moc vidět a tak si kvůli mrakům příliš neužijí nádherné hory okolo Golden Bay a až těsně před cílem se jim odhaluje ponurá krajina okolo silnice. S blížícím se koncem silnice přidáváme na intenzitě deště. Nakonec se rozhodneme, že jim dáme 3 hodiny klidnějšího počasí. Při čekání je překvapí, že se opět potkávají se včerejším párem. Usoudí, že více lidí je více legrace a také větší šance na dlouhé cestě najít další úkol. Všichni tak v dešťové pauze šlapou po pláži, která je v době odlivu tak široká, že téměř nedohlédnou moře, které je od nich skoro kilometr daleko. Stále hledají písečné duny, které se jim mají ukázat, ale zatím jsou kopce vedle nich zelené. Pak je ale cesta zavede přímo mezi duny. Jsou téměř na poušti. Nikdo tu není, ptačí rezervace je tajemně tichá, jediné co se zde hýbe je prudký vítr a pomalu se přesovající písečné duny. Uprostřed nich, nejdou v láhvi náš vzkaz. Je to zvýrazněný výpis stavu jejich účtu. Soutěžící ví, že další cestování může příjít, až když účet naplní.

Ptačí rezervace
Přes tento vzkaz, ponuré počasí a tajemně prázdnou poušť mají optimistický výraz v tváři. Ten je ale přejde když ztratí cestu a musí ke svému autu odbočit z dun a překonat neprostupnou buš obklopenou slanými močály. Původně plánovaná procházka se tak mění na drama, přesně podle gusta diváků naší show. Michalova šlacha na noze ale není ani zdaleka zahojena a opět se bolestivě hlásí o svou pozornost. Ale nikdo je odtud nezachrání. To ví i Michal a se zatnutými zuby doráží k autu. Loučí se už možná definitivně s francouzi a zároveň plánují co dál. Ví, že si už skutečně musí najít práci a možná chvíli přečkat za nízké náklady na WWOOFu.

Z kosmu vypadá Farewell Spit jako KIWI
Příště uvidíme jak si s takovým úkolem poradí. Zbankrotují? Nebo si najdou práci? Je vůbec vhodný čas na sezoní práce? Zde máme brzké jaro, sotva dokvetli jabloně. Co se tak asi dá sbírat? Odpovědi už brzy, jedině v reality show VYKIWENÍ.



A zde jsou jako obvykle GALERIE k aktuální epizodě:

- ABEL TASMAN NATIONAL PARK

- FAREWELL SPIT





























































Vystavil v 1 komentář:
Štítky:
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)