Tím je Tasman National Park. Kluci doufají, že se jim hned zpočátku podaří najít Tasmánského Čerta - a zde je jediné místo, kde jich plno žije ve volné přírodě a nejsou napadení rakovinou, která je chlupáče pomalu hubí. První soumrak je zastihne na hranicích parku a dál není rozumné projíždět se za tmy - ne náhodou silnice lemují mrtvolky přejetých zvířátek. Najdou tedy místo ke spaní, rozloží postel a ulehnou. A ne a ne usnout. Postel v autě je totiž velmi provizorní: menší než byli zvyklí, vrzavější než byli zvyklí a také oba spadávají do proleželého středu. Lukáš jakž takž spí, Michal snad oka nezamhouřil a tak se ráno na svět mračí. Ale není čas na mračení. Dnes je čeká pobřeží, které vypadá jako dlážděné. Ale ve skutečnoti je to zázrak přírody, naprosto světově unikátní. Hned vedle jsou mořskou vodou vyhloubené další přírodní útvary: Tasmánský tunel, Tasmánská brána, Čertova kuchyně a nezapomenutelná jeskyně. Ale nepotkali ani jednoho Tasmánského Čerta, ač ho tu všude všichni inzerují a odkazují na něj v turistických atrakcích (ale pro naše podmínky "potkat zvířátka" se nepočítají ta, co jsou v zajetí nebo zajetá). Krom přírody se kluci vydají po stopách historie evropského osídlení - Port Arthur. Po něm tu zůstal obrovský areál věznice a továrny, doplněný krásným kostelem, zahradou a luxusně vybavené domy pro správce věznice. Až mrazí při představě, za jaké triviálnosti byli lidé odsouzeni k otrocké práci a odvezeni z Anglie na druhý konec světa. Brrr... raději pryč z těchto temných míst a vzhůru zpět do přírody.
Kluky čeká pěkná tůra v Douglas Apsley národním parku. Stále je vidět jak jdou naprosto bezstarostně, než si uvědomí, že už nejsou na Novém Zélandu. Tam nebylo nic, co by je mohlo ohrozit. Ale tady na ně mohou číhat hadi, pavouci.. a kdo ví co ještě. Jak jim to vytane na mysl, hned poznáte, jak kulí oči na cestou a doufají, že nezahlédnou ani jeden hadí ocásek. Cesta lesem je dovede ke krásné soutěsce, plné vody, vodopádků, jezírek a ještěrek vyhřívajících se na kamenech. A Lukáš s Michalem teď musí po těchto kamenech přeskákat asi 7 km dolů po řece zpět v autu. Co je zprvu docela zábava, je po hodině poskakování docela šichta, ale my si výhledy na kamerách rozhodně užíváme, stejně tak jako upřené sledování kamenů pod nohami od obou soutěžících. Nakonec si oddychnout, že tu krásu přírody žádný plaz nenarušil. A nakonec jediné zvířátko, které tu Vykiwení potkali, byla pěkná Ježura Australská, právě svačící v mraveništi. (1. zvíře).
Po krátké zastávce na levandulové farmě, kde si Michal připomněl, že ani další noc nepřinesla dostatečně pohodlný spánek, pokračovali přes druhé největší a docela pohledné městečko Lanceston na další trek. Ale aby se nám nevyspalí soutěžící trochu zotavili, domluvili jsme Vykiweným zastávku u jejich Tasmánského největšího fanouška a tam na kauči dopřáli pořádný spánek. Jinak hrozilo, že největším čertem na ostrově bude už 4 noci nevyspalý Michal. Ráno tak mohli pohodlně vyrazit vstříc Cradel Mountain National Parku. Původně se zaradovali když viděli malý výletní okruh kolem jezera pod horou, že to bude brnkačka. Ale to nás snad dobře neznají. Nechali jsme Vykiwené vystoupat do hor, až kam to šlo. Získali tak parádní vyhlídku na celé okolí, plné malých či větších jezírek. Nakonec při sestupu zase nedávali pozor a Lukáš malem šlápl na ocas malému černému hadu. Na poslední chvíli však zpozorněl a had měl čas prchnout. Uplně jinak se naopak tvářil chundelatý Wombat, který vypadal, jako by šel Vykiweným naproti, když se klidně pásl na louce (2. zvíře).
Soutěžící mají před sebou již jen dva dny, a stále chybí dvě zvířata. To mají co dělat. Ke všemu se zhoršilo počasí, a kluci tahají z batohů zbylé teplejší svršky, aby nám neumrzli. Naštěstí si stále nechali péřové vesty a tak spokojeně pokračují v cestě. Tentokrát je čeká - po krátké návštěvě téměř mrtvého hornického městečka Queenstown - národní park Lake St.Claire. Tady by se v hlubokém, ledovcovém jezeře měl nacházet Ptakopysk. Kluci tak vyráží na krátký trek a dojdou na místo možného pozorování kolem poledne. Slyší akorát žáby a kachny, Ptakopysk nikde. Zjistí, že lepší šance budou mít za soumraku. Vrací se tak k autu, a po svačině vyráží znova. To už jim s přicházejícím šerem skáčí do cesty další místní speciality. Tasmanian Padamelon, což je zdejší malá varianta klokana (3. zvíře). U vody pak kluci tiše našlapují, ale dlouho se nic neděje. Snad kromě tří pasoucích se klokánků. Pak ale Michal zahlédne vlnku, která se ne a ne pohnout. A pak se zavlní a zmizí. Za chvíli se objeví nedaleko. Po přiblížením zoomem fotoaparátu je to jasné. Na hladině se totiž objevuje velmi plachý Ptakopysk. A poté co se nadýchá zase zmizí hledat večeři pod hladinou (4. zvíře). Kluci ani nedutají a pozorují tuhle hříčku přírody. No tak dobrá kluci - uvidíme, jestli potkáte i to páté zvíře. Ale dnes již kluci musí zůstat v kempu u jezera, protože po soumraku se to klokánky kolem silnice jen hemží, že je další jízda koledováním si o problémy.
Další den je pak čeká poslední velká tůra, která začíná u jednoho z nejkrásnějších vodopádů, Russell Falls a dále pak celodenní tůrou v národním parku Mt. Field. Hodně zábavný, stále se měnící trek, je pro naše trempy vlastně skoro za odměnu. Pasáže dřevěných chodníčku se střídají se skákáním po balvanech na hřebeni a pak chůzí mezi podmáčenými mechovými polštáři a zakončená mezi žábami ozvučenými jezírkami. Podle soutěžících je tohle nejkrásnější trek na Tasmanii a svou krásou jim hodně připomíná Nový Zéland. Ne nahodou se někdy o Tasmanii vrdí, že je to "Západní ostrov Nového Zélandu". Ale to už přichází poslední den v největším místním městě Hobart, kde je znát dlouhá historie přístavu a koloniálních budov. Ale teď už je čas na opravdou a pěkně horkou Austrálii.. tam už si kluci užijí teplo jako v pekle. Protože kluci nenašli páté zvíře - Čerta, nedostanou bonus v podobě noclehu v Sydney na jejich cestě do další destinace. Tak snad si nějak sami poradí s 9ti hodinami, které budou muset čekat na přípojný let v Sydney.
GALERIE:
- Tasmanie 1
- Tasmanie 2
