Nadělení u Vykiwených

Blíží se čas vánoc, všichni se zapojili do dárkového šílenství a tak i my jsme se rozhodli Vykiweným nadělit nějaký pěkný dárek. Zrovna hrají v rádiu jednu "vykopávku" a ta nás inspiruje: "...oheň, voda, vítr..." No jasně, dáme k vánocům soutěžícím okusit všechny živly! Lukáš s Michalem nám právě cestují na jih od Westportu. Cestou posnídají turisticky profláklé kamenné palačinky (Pancake Rocks). A než jim dorazí náš dárek, tak se tak trochu poflakují. Už pár dní neměli sprchu: jejich solární se pro nedostatek slunka nedá použít a v kempech je bez předchozího přespání nechají osprchovat jen za tučný bakšiš. Nezbyde jim než se okoupat v Nilu... což je řeka nedaleko městečka Charlestonu. Čistí se nám tak další den podívají do Hokitiky, což je město proslavené hlavně zeleným kamenem (jadeid), který tak na naše doutěžící kouká ze všech obchodů (podobně jako skleněné cetky cestou ke Karlovu mostu). Je vidět, že se vyloženě nudí a tak jim náš produkční šotek zablokuje zadní dveře od auta. Lukáš myslí, že zná grif, jak je otevřít. Tak dlouho ale lomcuje dveřmi, až ulomí páčku a auto ja nadobro zamčené. Naštěstí je za rohem servis, kde jsou již na vše připraveni. Kluci ochuzení o 150 dolarů a obohacení o malé dobrodružství opouští Hokitiku s funkčními dveřmi. A spolu s tím jim i dáváme tři dárkové obálky, ke každému Adventu jednu.

První obálka - Led

V ní mají Michal s Lukášem poukaz na výlet vrtulníkem do prostřed ledovce Franz Josef a ještě čtyřhodinouvou tůru s průvodcem. Těší se jak malé děti, i počasí vychází parádně: deštivé počasí přeuší azuro právě v den výletu. Ráno je v Heli centru oblečou do nepromokavých kalhot a bund, dostanou batůžek s mačkami a za chvilku už nasedají do helikopetéry. Vznáší se nad údolím, které ledovec Franz Josef Glacier vyhloubil. Než se nadějí, dosedají na improvizovanou přistávací plochu uprostřed ledovcového pole. Pak si už obouvají mačky, aby jim to neklouzalo (tak jako nám tady v Praze) a vyráží poznávat království ledu. Procházejí mezi obrovitými krami, protahují se ledově modrými štěrbinami, šplhají na malé hřebeny. Celý ledovec je jakoby zpomalená řeka a čast, kterou Vykiwení poznávají, je malý "vodopád". Vše je proto velmi členité. Je vidět, že první dárek se povedl: Vykiwení se stále rozhlíží jako v galerii, každý kousek cesty jim naskýtá nový výhled. Ale 4 hodiny utekly jako nic a už je tu opět vrtulník, který je naloží a úchvatným okružním letem je vrátí zpět do městečka. Zde je na jejich počest ještě malá ukázka maorské kultury v podobě bojového tance v místním komunitním centru a zároveň je čeká další obálka

Druhá obálka - Oheň a voda

Jejich dárek je čeká kousek od druhého ledovce po cestě - Fox Glacier, který si soutěžící ze zvědavosti prohlédli alespoň z cesty, která vede téměř k jeho začátku. Pak už ale směřují k začátku tůry Copland Track. Zde je kromě nemilosrdných mušek sandflies čeká i první brod přes řeku. Je malý a tak jej zvládají bez problému. Přeskáčí zkušeně po kamenech a suchou nohou. Dále už je čeká cesta údolím podél blankytně modré a ledově studené říčky. Cestou překonají několik provazových mostů až po 5 hodinách dojdou do klidného údolíčka Welcome Flat s DOC chatou (Departement Of Conservation = vládní úřad pro ochranu přírody) a za ní vysněná horká koupel v horkých pramenech (Hot Pools), které vyvěrají přímo z nitra země. Z tohodle dárku má radost hlavně Michal, který tu slaví i své narozeniny, tedy "Vše nejlepší !!!". Vykiwení se tu rochní v horkých přirodních bazencích a díky repelentu si jich už ani moc nevšímají místní bodavé kamarádky. Druhý den, pěkně odmočení, obdrží od místní strážkyně chaty další obálku a tak cestou zpět luští kde je čeká další a posledním vánoční dobrodružství.

Třetí obálka - Voda a vítr

Poslední dobrodružství čeká až u osady Makarora, která už fakticky nepatří k WestCoast, ale k vnitrozemskému regionu Otago. Než tam soutěžící dojedou, čeká je úsek, kde v pidiměstu Haas doplní zásoby v malém a předraženém obchůdku, po cestě shlédnou krásné vodopády .... a ještě lákavější říční tůně Blue pools. Ty je magicky přitahují natolik, že si do ledové vody v horkém dni skočí a pak dlouze rozmrzají na prohřáté skále nad vodou. Ale to už jsou jen kousek od Makarora. Večer je čeká koupel v místní stejnojmené řece a její ledové vody a silný proud jim dá okusit svou moc.

Ráno si v DOC centru vyzvednou mapu nového výletu, jehož vrcholem je Gillespie pass ve výšce 1700 mnm. Co jim k této mapce ještě přibalí je návod, jak a kde brodit velkou řeku. To totiž ještě Michal ani Lukáš nikdy nedělali. Lukáš je trošku opatrný, když si vzpomene na včerejší proud a přemýšlí, jak přejít a vše nezmáchat. Nakonec najdou nejmělčí brod, který je asi 30 metrů široký a oba pouze ve spodkách a s hůlkou pro balanc překračují řeku. Čekají, kam až jim bude sahat hladina ledové vody. Mají jako obvykle štěstí, dlouho nepršelo a tak jim ledová voda sahá maximálně do půlky stehen. Oba si na druhé straně oddechli. Teď už je čeká jen "obyčejné" stoupání soutěskou podél divoké horské řeky Young river. Minou jěště novotou vonící chatu Young Hut a pokračují až na konec údolí. Tady, v krajině jako vystřižené z rakouských reklamních materiálů, se utáboří ve stanu a čekají na zítřejší výšlap přes průsmyk. A nyní přichází slibovaný vítr, který ráno přižene něco tmavých mraků a prudce naráží do obou soutěžících, kteří se drápou do vrchu. S Lukášem vítr lomcuje a je vidět, že nemít pro oporu hůlky, už by se asi válel zpádky v údolí. Michalovi vítr aspoň serve pláštěnku z batohu a pěkně mu s ní propleskne tváře :o) S přibývající výškou stoupá rychlost větru, vlhkost vzduchu a taky počet otázek, nakolik je tento výstup nebezpečný. Za horou už ale tolik nefouká, kluky tam pro změnu čeká pár set metrů cesty loňským sněhem. A pro poetičnost je při sestupu do údolí potěšíme pěkně barevnou duhou.

S jazykem na vestě se nám doplížili Vykiwení až do udolí řeky Siberia, k chatě Siberia Hut, kde už na ně čeká horký čaj, rozehřátá kamínka a zpráva, že plánované překvapení - letecký návrat do Makarora - se kvůli špatnému počasí asi neuskuteční. Klucí už přeplánovávají zásoby jídla, aby jim stačili na další den (26km) pochodu. Ráno se probouzí do mrholivého rána a vyráží na cestu. Koukají smutně na místo kde mělo letadlo přistát, míjí jej a mají už za sebou další kilometr, když slyší letadlo. Překvapení od produkce show !!! Tak a teď sprintem s krosnou na zádech zpět, přebrodit řeku, která je dělí od letadla a celou cestu mávat a křičet, aby pilot věděl, že tam ještě jsou. Povedlo se. Vykiwení si s promrzlýma bosýma nohama po brodění užívají letecký pohled na údolí Wilkin River, zahlédnou začátek Wanaka Lake a už přistávají zpět u svého auta v Makarora. Přes vyčerpávající tůru jim svítí na tváři spokojený úsměv a o to přeci o vánocích jde :)

Pěkné vánoce Vykiwení!

GALERIE k článku:

- Ledovce

- Pancake Rocks

- Hot Pools a Siberia

Veselé Vánoce !

Unaveni sluncem, vyváleni v písku, přejedeni kiwi, vám všem přejí Vykiwení:

Veselé Vánoce a pěkně vykiwený Nový rok !!!

Severní WestCoast

Našim Vykiweným opět nastává změna - je čas užít si vydělané peníze a začít opět cestovat. Protože náš organizační tým je v Praze, kde nás bičují plískanice, rozhodli jsme se to Vykiweným také trochu osolit.. tedy vlastně omokřit. Konec slunečnému Golden Bay! Vykiwené škodolibě pošleme na západní pobřeží - West Coast - které při sledování zdejší neustále deštivé předpovědi počasí škodolibě přezdíváme Wet Coast (mokré pobřeží).

Jsou tady!...někde...

Rotoiti

Cestou, a vlastně celý pobyt, mají Vykiwení jeden trvalý úkol: vyfoťte KIWI ve volné přírodě. Lukáš s Michalem cestou do Westportu, což je na jejich trase první město západního pobřeží, míjí nápadnou značku "POZOR KIWI". Ihned zpozorní a zastavují u prvního z Nelson Lakes, u jezera Rotoiti (Malé jezero). A skutečně - vedle krásného jezera, nad nímž se zvedají Novozélandské jižní Alpy v popředí s Mt.Robert, je plno značek upozorňující na vyskitující se KIWI. Soutěžícím se zvedla nálada - že by hned zpočátku splnili tento náročný úkol? Vyrazí do lesa na malý okruh vedoucí v okolí, protože blížící se bouřka nedovolí delší výlet. Oni snad netuší, že kiwi je noční pták? Tahle výprava nemůže mít úspěch - alespoň se nám vzdělají na naučné stezce. Už ví, že černé stromy, které tak často potkávají, nejsou spálené lesním požárem, jak si původně mysleli, ale porostlé černou hobou. A v ní, že vystrkují "prdelky" - paraziticčtí červi. Na konci jejich "nejdelší řitní trubičky na světě" je kapka sladkého nektaru. A na ten chodí mlsat pták Tui.

Mt. Robert

Deštěm, na který si soutěžící po slunných dnech v Golden Bay odvykli, je vyháníme z lesa. Na druhý den jim zatím plánujeme "vrcholové úkoly". Rušíme cestu na Angelus Hut, ležící ve výšce 1600 mnm, kterou jsme plánovali - přeci jen předpověď na husté sněžení a -10 stupňů nám přijde příliš krutá. Druhý den tak Vykiwené posíláme alespoň na již zmíněný vrchol Mt. Robert (1400 mnm), tyčící se nad jezerem. Přes původní předpoklad se však deštivé počasí umoudří a nebýt vrcholku pokrytého sněhem, byl by to pro Lukáše s Michalem téměř nedělní výlet. Po návratu jsou tak rozehřátí, že se rozhodnou si dát koupel v jezeře. Jaké je pak pro Lukáše překvapení, když se mu při vylézání z vody kolem nohou proplétají 1,5 metroví úhoři. Z vody vyletí jako jako srnka. Druhé jezero Rotoroa (dlouhé jezero) neslibuje o nic více Kiwi a navíc je pečlivě hlídáno Sandflies. Tyto písečné mušky - větší muchničky, dokážou svým štípáním znepříjemnit i to nejromantičtější místo.

Uhelná žíla

Cestou kluci ještě míjí několik historických městeček, pamatujících zdejší zlatou horečku a doráží do Westportu. Přístavního města, které pro změnu vzniklo i díky uhelným dolům. A téměř hornický bude i zdejší pobyt pro soutěžící. V deštivém počasí je vyšleme prozkoumat Denieston. Planinu, která je asi 300 výškových metrů nad Westportem a kam pohyb země vynesl tučnou vrstvu černého uhlí. Tu zde v posledních 100 letech lidé těžili. Už cestou nahoru je vidět v místech, kde se silnice zařezává do svahu, vrstvu černého uhlí. Nahoře si pak v pěkně vydatném dešti obhlíží pozůstatky bývalého těžařského města a vyhlášenou vyhlídku si v mlze užívají stylem "kdyby bylo vidět, tak byste viděli..." :o). Neprší ani den, a kluci začínají být rozladění... a předpověď počasí jim nedává velkou naději. Déšť, zima a touha se po pár dnech zase osprchovat je nakonec zažene zpét do Westportu. Tam ztráví den "v civilizaci": v městském bazénu, v kině, v knihovně. Tam plánují, co dál... a my jim do plánu přidáme dva dárky: umoudřené počasí a bonbónek - karamelku.

Moria Gate

Totiž správně oblast Karamea :o). Ta leží asi asi 90 km severně nad Westportem, v místech, kde končí silnice i civilizace. Když jsme Vykiwené naposledy poslali s úkolem do jeskyně u Tataka, kde mohli pouze pouze nakouknout do vstupu, její pokoření jim přišlo velmi snadné. Proto jim nyní dáme užít si tunelů a jeskyní vrchovatě. Nejdříve si při poznávacím výletě údolím Charming creek, který vede po stopách zrušené nákladní uhelné železnice. Tam si vyzkouší čelovky při průchodu tunely a na konci i při náhledu do starých štol černouhelného dolu. Stále si to užívají. Když pak v oblasti Oparara objeví v lese úchvatné kamenné brány Moria gate a Oparara Arch, projdou si úchvatné, veřejnosti otevřené jeskyně Box Canyon cave a Crazy Paving cave, vypadají ještě nadšeněji. Náš plán B - postrašit je místními jeskyními pavouky a zle vyhlížejícími sarančaty - také nezabral. V Obrovské Box Canyon jeskyni se dokonce vypraví zkoumat hluboké vnitřní chodby, až narazí na jeskyni se svítícím červy na stropě. To jen podpoří jejich průzkumnické choutky. Tak takhle ne! Zítra si na ně připravíme něco ještě těžšího.

Krása... ale koupat se pro silné proudy nedá

Nejdříve je trochu unavíme půldením výšlapem po začátku známé tůry - Heaphy tracku, podél pobřeží moře. Tam je necháme užít si slunce, palmových hájů i volného prostoru písečných pláží, aby si o to více užili kontrast při procházení jeskyního okruhu Fenian Caves. Asi hodinu chůze od auta jsme na soutěžící připravili jeskyňářské lahůdky. V naprosto opuštěném lese je hodinový okruh, při kterém musí nejdříve do Miners Cave, jejíž vstup je zahalen rostliným závěsem a uvnitř, za velkým sálem zdobeným krápníky, pokračuje korytem potoka dolům úzká chodba, vedoucí téměř 80 metrů daleko. Další chůzi znemožňuje až podzemní jezírko uprostřed cesty. Na zpáteční cestu jim opět svítí četní červi. Další jeskyní Tunnel Cave dokonce musí projít celou, aby mohli pokračovat. Musí projít zdobenou, místy velmi těsnou a místy velmi blátivou jeskyní, až po několika desítkách metrů zahlídnou světlo na konci tunelu. To je východ. Soutěžící jsou ze zážitku zcela nadšení. Celou dobu zpět k autu, která vede klikatou, téměř zarostlou pěšinkou přes kořeny a bahnitá údolíčka, vzrušeně a nadšeně probírají prozkoumané jeskyně. Vlasně už ani nevnímají začínající děšť. Tak klaustrofobií soutěžící skutečně netrpí. Jestli je budeme chtít v budoucnu potrápit, jeskyněmi to rozhodně nebude.

Vykiwení se tmy nebojí!

Co si na ně tedy připravíme na jih od Westportu? Co je trochu zchladit?

 

Jako obvykle, zde je celá GALERIE z výletů na severu WestCoast

 

Pán Prstenů: Ztracené Scény

Chystáte se do kina na Hobita? Máme něco lepšího...

Vykiwení našli na místě natáčení Pána Prstenů učiněný poklad! Zakopaná bedna s filmovým pásem obsahovala ztracené scény, které jste v kině nikdy nemohli vidět!