Melaka a Bako NP

Cesta z města...na vědeckou expedici!

 

Vykiwené jsme naposledy viděli pašovat žvýkačky na hranicích mezi Singapurem a pevninskou Malajsií. Všechno dobře dopadlo a po čtyřech hodinách jízdy jsme mohli přivítat kluky v noční Melaka - historickém přístavním městě. A aby to bylo přivítání stylové, poletovali všude kolem barevní motýli. Ale nebyli to obyčejní motýli, ale neuvěřitelně kýčovitě zdobená kola (rykši) pro přepravu turistů. A za jejich všudy-přítomném "poletování" se pak kluci vnořili do nočních přeplněných ulic historické části města, aby našli své ubytování. Nejsou to žádní žabaři a tak se jim to i v šeru rušné noci nakonec podařilo.

 

Ráno čekali na snídani, jak byli zvyklí z ostatních hostelů. Ale dnes nepřicházela a tak vyrazil Lukáš na „lov“. Obešel pár ulic a úlovkem bylo pár banánů a hlavně zelené palačinky, plněné praženým strouhaným kokosem. Posilnění tak mohli vyrazit obhlédnout historické červené domy Melaky, které tu podobně jako historické křesťanské kostely zůstaly z doby, kdy město ovládli Holanďané v 16. století. Prošli si repliku paláce místního sultána a prohlédli si i zdejší čínské město, ve kterém (podobně přátelsky jako v Singapuru) vedle sebe sídlí svatostánky různých náboženství. Třeba stará mešita zroku 1748. Tam se 5x denně chodí pomodlit zdejší muslimové... a tam se také snažila zavdat Lukášovi asi 60ti-letá číňanka, se slovy „ja být tobě dobrá žena, ty nelitovat“. A tak kluci pochopitelně vzali nohy na ramena.

 

Útěkem se posunuli k dalšímu historickému svatostánku - Cheng Hoon Teng - starému čínskému chrámu, ve kterém se praktikuje Taoismus, Budhismus a Konfucianismus. Pak pro změnu přišel na řadu svatostánek kulturistů - staré místní fitness-centrum, kde se vypracoval bývalý Malajský Mr. Universe, jehož zlaté sochy lemují ulici. Město Melaka je zapsané na seznamu kulturního dědictví Unesco a kluci si je prohlédli náležitě - odchrámů a kostelů až po čínský hřbitov, od tržnic a poulíčních kaváren po stánky s různými druhy jídel... Uznali, že vše je tu trošku divočejší a více špinavé než v Singapuru. Ale teď už konec historie - my chceme Vykiwené jinde.

 

Máme pro ně úkol: budou si hrát na vědeckou expedici v džungli vzdáleného Bornea, kde se nachází druhá, ostrovní část Malajsie. Máme pro ně připravenou cestu přes několik národních parků, se zadáním, aby pronás našli a nafotili co nejvíce zajímavých rostlin a živočichů. Přenesme se tak vzduchem do Kuching, malajského města na ostrově Borneo, v oblasti Sarawak. A jen co se trochu rozkoukají ve městě, a v místním muzeu nasají atmosféru země prastarých lovců lebek, doplní trochu zásoby a už vyráží do prvního z parků.

Tím je Národní Park Bako, jehož vstupní brána je 3/4 hodiny cesty autobusem z města. Cesta do samotného nitra parku je ale možná jen v malé motorové loďce po řece. Kluci tak aspoň zblízka vidí pravé rybářské vesničky na břehu a na řece rozmístěné rybářské sítě v akci. Za chvíli přistávají na pláži poloostrova, u něhož se řeka vlévá do čínského moře a kde je také vstup do parku. Hned na uvítanou je překvapí rodinka nosatých opic (kahau nosatý) na pláži. A tak hned povzbuzení prvním "úlovkem" vyráží na okružní výšlap parkem.

 

Nejdříve prochází po vratkých lávkách podél pobřežních mokřadů, kde na písku krabi vytváří obrazce z kuliček písku a v mělkých kalužích si rochní obojživelná ryba Lezec bahenní. A jak končí pobřeží, vniknou úzkou pěšinou do zelené vlhké džungle, kde sepřeřvávají cikády a létají motýli. Když tu nad Michalem něco začne šustit ve větvích. A je to první setkání Vykiwených smakaky, kteří tu ve větvích právě snídají. Kluci je zatím nechají snídat a dorazí na malou pláž, by mohli spatřit další místní živočichy. Najednou jak napřehlídce na pláž napochodují čtyři místní fousatá divoká prasata a pomalu a nenápadně vytlačí kluky z pláže.

 

Ti se tak vrací zpět do džungle, kde ale narazí na opičí rodinku, právě relaxující na cestě. Podle všech pravidel by je neměli nějak rušit, krmit a prostě odejít - ale co dělat, když jsou jim opice v cestě? Tak chvíli čekají a pozorují. Ale opicím jsou Vykiwení ukradení a ač je po taky očku sledují, vlastně si z ních nic moc nedělají. Když se ani po půl hodině nic nemění, zkusí projít nejdříve Lukáš. A nic se nestalo, opice se ani neotočily, když jim prošel těsně za zády. Ale jak se Michal ocitl sám, začaly ho nenápadně obkličovat. Asi ho chtěli vzít do tlupy. Michal se nedal a vyrazil skrz skupinu k Lukášovi. A i teď ukázali opice svou kamarádskou tvář. Větší šok zažil jiný cestovatel, když chtěl podobně odvážně jako Vykiwení projít kolem opic. Jemu ale opice ze stromu skočila na batoh - asi v něm cítila nějakou dobrotu, pak ale vylekaná podobně jako zaskočený turista prchla.

 

 

Při okruhu, který si kluci naplánovali, se také setkali s velkým množstvím láčkovek, které tu vypadají skoro jako plevel, obrůstající zdejší keře a stromky a čekající se svou svůdnou pastí na nešikovný hmyz. A kluci fotí na přidělený foťák jednu rostlinu za druhou a stejně tak vše, co se hýbne. Mají tak již malou sbírku zdejších pestrých druhů vos a vosiček. Ty podle místních mohou být hlavně v noci větší problém než komáři. Při kroužení kolem parku stoupají do kopců a mají tak možnost vidět, jak různý může být tropický prales. Od vysokých stromů po nízké křoví, od pobřežních vod po hustou vegetaci. Kluci si pěkně utrmácení obešli námi připravené trasy a než se dočkali odvozu loďkou zpět z parku, přišli se s nimi opět rozloučit nosaté opice. Ze stromu na ně ukazují dlouhý nos a asi se jim smějí, protože vědí, co Vykiwené čeká. Bude to 16 hodin v autobuse, pomocí kterého se přesunou do dalšího národního parku, který jsme připravili pro jejich „vědeckou expedici“.

 

O tom, jestli uvidí Vykiwení ještě více opičáren a také o tom, jak nám málem umrzli na tropickém Borneu... o tom zase příště.

 


GALERIE:

- Melaka

- Bako NP

 

Singapur

Vstupní branou do Asie...

Když se Vykiwení ráno rozloučí se svou hostitelskou rodinou v Melbourne, čeká je pak 7-hodinový let do vstupní brány jihovýchodní Asie. Do Singapuru, města neuvěřitelné směsi kultur, barev a chutí. A kluci od nás mají za úkol zahrát si na průzkumníky a zmapovat celou zdejší kulturní diverzitu.

 

Ubytování mají nedaleko centra, blízko stanice metra. Ale, aby vše nebylo tak úplně hladké, hned jak najdou námi vybraný hostel, vše se zadrhává. Recepční neustále zmateně hledá něco v počítači a pak volá šéfovi, usmívá se a uklidňuje Vykiwené „fše dobré, nebát se“. A asi po hodině nakonec vede kluky k jejich posteli. Jaké je jejich překvapení, když místo v pokoji stojí před asi dvanáci tzv. kapslemi (což je vlastně taková postelová králikárna, ideálníjako trest třeba pro klaustrofobiky). To ovšem není to, co si kluci zarezervovali a tak to Michalovi nedá, a žádá o pokoj. Naargument, že „kapsle je lepší než pokoj“ nedá a tak za chvíli skutečně dostávají místo v pokoji pro osm. A tak můžou konečně v klidu vyrazit do města a hlavně na večeři.

 

 

Hned vedle hostelu je „food corner“ (jídelní kout), kde si můžou vybrat asi z 15 stánků, připravující Asijskou kuchyni. A tak za chvíli do sebe cpou rýži a vepřové žebírko na houbách a libují si. Celí nedočkaví pak jedou do centra města. Právě jsou totiž v plném proudu oslavy příchodu čínského Nového Roku - roku koně. A tak když vstoupí do Chinatownu (čínské čtvrti), všechny ulice září krom červených lampiónků i stádem svítících koní. Lukášovi svítí oči jako malému děcku. A tak navzory únavě z letu táhne Michala kolem. Ale po dalším bloudění ulicemi je již je opravdu pozdě, čas spánku. Oslavy nového roku je budou i tak pronásledovat následujících pár týdnů a zítra je taky den.

 

 

Na druhý den pro ně máme překvapení a když dorazí na námi dané místo, vyzvedne je naše Singapurská spojka a vede je do místní Umělecké galerie. V ní kromě shlédnutí výstavy moderního umění mají možnost zakusit něco z místních tradic při oslavách čínského Nového Roku. Malá lekce kaligrafie a za chvíli už mají Vykiwení napsáno své čínské přání k Novému Roku. Pak shlédnou tradiční Lví tanec (Lion Dance) - bubny a tanečníky v maskách lvů přinášející svým tancem štěstí do dalšího roku. Ty pak vidí v následujích dnech znovu a znovu, objíždět různá místa včetně hotelů a nákupních center podobně jako u nás čert s mikulášem - jen básničku jim říkat nemusíte.

 

 

Protože je Singapur velmi rušné, multikulturní město, jsou tu i promíchaná nejrůznější etnika. Pravých „místních“ tu je pomálu, daleko více tupotkáte malajců, číňanů nebo indů. A podle toho tu jsou i různorodá náboženství. V Malé Indii (Little India) tak brzy Michal s Lukášem najdou hinduistické chrámy, kde se za vůně vonných tyček, barev ovocných darů a hudebního doprovodu bubnů a trubek uctívá početná božstva. Hned vedle najdou jedenz mnoha čínských chrámů, zdobených bohatě draky a červenými lampiony a silně provoněné vonnými tyčkami, které lidé rozsvěcí, aby bůh posvětil jejich modlitby.

 

Když pak popojdou do Arabské čvrti, ocitnou se před budovou, která jako by vypadla z pohádek tisíce a jedné noci. Je to zdejší mešita, kde se zdejší věřící chodí až pětkrát denně pomodlit. Ještě si prohlídnou zdejší starý islámský hřbitov, který je tvořen náhrobky, které tak trochu připomínají zdobné nohy od stolu. A pro dnešek náboženskou stezku opouštějí. Musejí však odivovat, že ač jsou kolikrát chrámy různých náboženstvích doslova vedle sebe, nevře mezi nimi boj. K multikulturní pohodě napomáhá i obrovský výběr pouličních restaurací s jídly z čínské, arbské, indické, korejské a kdovíjeké ještě kuchyně. Vykiwení se snaží poctivě ochutnávat, kde to jde. A zatím vidíme, že bez obav snědí téměř cokoliv.

 

Singapur je ale kromě starých čtvrtí, chrámů a jídla plný také výškových budov v super-moderním centru. A to zajímají hlavně Michala. Pro něj máme další den připravenou vyhlídku na vrcholu Marina Bay Sands hotelu, kdyse může kochat výhledem z 57 patra: Tam je rychlovýtah vrhl asi za půl minuty. Ledovou kávu si tu vychutnají hned vedle legendráního infinity-pool - bazénu, jehož hladina jako by přepadávala přes okraj střechy. Výhled do okolí je téměř dechberoucí. Pod nimi rozlehlá Singapurská botanická zahrada, do které se podívají za chvíli a za ní na hladině moře čeká stovku velkých nákladních lodí. Singapur je totiž jedním znejrušnějších námořních uzlů světa. Námořní ruch a obchod obecně je i jeden ze zdrojů místního bohatství.

 

Čínský nový rok se slaví téměř tři týdny a v jejich průběhu se krom průvodů, tygřích tanců a spousty rodinných záležitostí pořádají i oslavy pro veřejnost. Na jednu z nich Vykiwení „zabloudili“ a mohli se tak pokochat úžasným divadlem – svítící papírové čínské chrámy, brány a další výzdoba, jako v pohádkovém světě. Nachvíli můžou sledovat i různorodá kulturní vystoupení v jakési čínské obdobě „Ein kessel buntes“.

 

Aby byla návštěva kulturních rozmanitostí úplná, musí další den ještě absolvovat návštěvu místního zabavného parku Universal Studia.Tím se jim dostává něco americké kultury v asijském světě. Vykiwení tak mají možnost vidět svět Shreka, Transformers, Mumie a dalších filmových šlágrů, přeměněných do podoby adrenalinových atrakcí. Nahlédnou, jak probíhá akce ve filmovém studiu a nakonec sledují show dle filmu Vodní svět s pravými výbuchy a explozemi. Projdou si stánky suvernýrů a nakonec musí konstatovat, že přeci jen asijské světy Singapuru jsou jim milejší.

 

Ale to už uzrál čas pohnout s Vykiwenými zase kousek dále. Posíláme je tak autobusem směrem do Malajsie. Při překračování hranice kupodivu Michal zjistí, že se se svými žvýkačkami v Singapuru mohl stát trestancem. Žvýkačky jsou tu totiž ilegální. Proč asi?

 

Co čeká Vykiwené v Malajsii? Bude tam už ta pravá Asie? Přežije jejich trávicí systém další ochutnávání asijské kuchyně bez úhony? Sledujte a dozvíte se...

 

GALERIE:

- Singapur 1

- Singapur 2

Uježdění - druhá etapa

Naposledy jsme naše Vykiwené opustili, když utahaní dorazili po 3000 kilometrech řízení do Sydney. A hned druhý den ráno měli pokračovat v krasojízdě, dalším autem směr na Melbourne. A kluci už přitom nemají na další řízení ani pomyšlení... ani síly. A ráno na ně čeká překvapení - zatím největší karavan, který máme k dispozici. Je to auto až pro šest pasažérů, a tentokrát s manuální převodovkou. Zprvu s tím má Lukáš potíže, na automat se totiž snadno zvyká. Nastartoval, ale zapomněl na spojku a motor se hned zadusil. Druhý pokus už byl lepší, jen chvíli mu trvá než si uvědomí, že musí i řadit. Nejhorší je asi začátek. Lukáš se soustředí na řízení a udržení motoru v přiměřených otáčkách a Michal naviguje a hledá cestu skrz město, směrem na silnici vedoucí po pobřeží.

 

A ta začíná velkolepě, když se první část pobřežní cesty vine po dlouhém mostu nad útesy jako dlouhý had. Krajina je zde ještě více členitá než v předchozí fázi, pobřežní silnička je občas tak úzká, že mají kluci strach, aby jim stromy nepoškodili vysokou konstrukci jejich karavanu. Když se propletou silničkou až k městečku Thatra, a rozhodnou se vyzkoušet vodu na zdejší krásné pláži. Ale brrr, voda ledová jako na Novém Zélandu, koupání je tu možné snad jedině v neoprénech a tak si nechají zajít chuť. Inu je poznat, že směřují stále více na jih, pryč od rovníku. S blížícím se večerem zaparkují karavan na cestě v lese a tma přinese plno tajemných a strašidelných skřeků a zvuků místních exotických zvířat... a k ránu pak ještě zápach kouře. Což klukům připomíná varování ohledně velkých lesních požárů, které momentálně sužují celou oblast až do Melbourne. Lukáš je tak trochu nervozní, aby v lese neuvízli. A ráno je kouř před i za autem utvrzuje, že požár není daleko. Proto není na co čekat a kluci startují a pokračují směrem od moře, blíže k Melbourne.

 

Naštěstí jim koudel u zadku nehořela a tak jsou mimo nebezpečí... a my děkujeme našim technikům za simulaci lesního požáru. Ještě dlouho pak ale mají kluci v autě zápach udírny:o). S tím jak s kluci vzdalují od západního pobřeží, začíná se měnit i počasí. Poslední suchou zastávku si udělají v turistickém letovisku Lakes Entrance, kde ještě smočí prst na 9ti mílové pláži - jen aby si potvrdili, že v Austrálii asi pro ně skončila koupací sezona. Na posledních 300 km do Melbroune už jim jen vydatně prší. Není aspoň takové horko na cestu. Ale i tak se Lukáš začíná v autě potit, když pod Michalovou navigací proplétá jejich mega-vůz centrem Melbourne v dopravní špičce. I teď však dojeli s autem na určené místo a vrátili ho (i když jen tak-tak) v časovém limitu. Vítejte v Melbourne Vykiwení!!! Je to vaše poslední zastávka na cestě Austrálií.

 

Čeká je zde hostitelská rodina, kde dostávají přímo luxusní péči. S perfektním zázemí mohou bez obav objevovat Melbourne. Australané shodně tvrdí, že je to město ideálníí pro žití. Kluci tomu musí po pár dnech dát za pravdu. Není to město k zamilování na první pohled, ale láska až na ten druhý. Město právě tepe doznívajícím tenisovým turnajem Australia Open, a užívá si lehkého ochlazení mezi vlnami veder. A tak není 35, ale "jen" 25 stupňů. Lidé si proto užívají v zelených parcích, posedávají u kaváren, při poslechu nepřeberného množství uličních muzikantů. Vykiwení proplouvají touto pestrou směsicí a ochutnávají. Spolu s Australany také oslaví Den Austrálie. Což je svátek, který oslavuje vplutí první Britské kolonizační lodi. K této oslavě je v ulicích velký průvod všech spolků a národů žijících v Melbourne. A vypadá to skoro jako nástup národů na Olympiádě. Jen Australští domorodci, z pochopitelného důvodu nemají moc důvod slavit, přeci jen s cizáky jim nastaly krušné časy. Dosti ale historie, kluci žijí současností a tou je i třeba obrovský ohňostroj v přístavu, jako součást oslav.

 

Další den, když se teplota vyhoupne nad 40 stupňů, schováváme Vykiwené do ACMI, což je úžasné muzeum filmu a pohyblivých obrázků. Tam si hlavně filmem nadšený Michal užívá přehlídku vývoje filmu, výstavu o historii hudebních klipů a spoustu dalšího. To, že je město ideální pro život prozrazuje i množství zahrad a parků, které jsou ve všech částech města a ve kterých to žije sportem i pikniky. Pro Lukáše je zajímavé prohlédnout si legendární tržnici Queens Market, kde koupíte vše od ananasu po apple produkty :o) Na závěr si kluci po prohlídce ulic vyzdobených grafity užiji kafe v jedné z malých kaváren, tísnící se v uličce Center Place. A jejich poslední večer pro ně ještě máme malou lekci konzumace asijské kuchyně. Hostitelská rodina pozvala Vykiwené do asijské restaurace a dali jim ochutnat z nepřeberného množství různých jídel, od vietnamských, korejských až po čínské. A učili je, jak si je kombinovat a jíst. A Lukáš s Michalem se pořádně přecpali, upatlali, spálili si chuťové buňky a procvičili práci hůlkami.

 

Proč ale taková příprava? Ti bystří z našich diváků již jistě tuší - Austrálií naše reality-show ještě stále nekončí!!! Kluci to sice ještě neví, ale na Vykiwené čeká.... ASIE !

Nepřestávejte sledovat naší show a dozvíte se, kam kluky vítr zavane.

 

GALERIE:

- Austrálie - Východní Pobřeží 2

- Melbourne