Vykiwené jsme naposledy viděli pašovat žvýkačky na hranicích mezi Singapurem a pevninskou Malajsií. Všechno dobře dopadlo a po čtyřech hodinách jízdy jsme mohli přivítat kluky v noční Melaka - historickém přístavním městě. A aby to bylo přivítání stylové, poletovali všude kolem barevní motýli. Ale nebyli to obyčejní motýli, ale neuvěřitelně kýčovitě zdobená kola (rykši) pro přepravu turistů. A za jejich všudy-přítomném "poletování" se pak kluci vnořili do nočních přeplněných ulic historické části města, aby našli své ubytování. Nejsou to žádní žabaři a tak se jim to i v šeru rušné noci nakonec podařilo.
Ráno čekali na snídani, jak byli zvyklí z ostatních hostelů. Ale dnes nepřicházela a tak vyrazil Lukáš na „lov“. Obešel pár ulic a úlovkem bylo pár banánů a hlavně zelené palačinky, plněné praženým strouhaným kokosem. Posilnění tak mohli vyrazit obhlédnout historické červené domy Melaky, které tu podobně jako historické křesťanské kostely zůstaly z doby, kdy město ovládli Holanďané v 16. století. Prošli si repliku paláce místního sultána a prohlédli si i zdejší čínské město, ve kterém (podobně přátelsky jako v Singapuru) vedle sebe sídlí svatostánky různých náboženství. Třeba stará mešita zroku 1748. Tam se 5x denně chodí pomodlit zdejší muslimové... a tam se také snažila zavdat Lukášovi asi 60ti-letá číňanka, se slovy „ja být tobě dobrá žena, ty nelitovat“. A tak kluci pochopitelně vzali nohy na ramena.
Útěkem se posunuli k dalšímu historickému svatostánku - Cheng Hoon Teng - starému čínskému chrámu, ve kterém se praktikuje Taoismus, Budhismus a Konfucianismus. Pak pro změnu přišel na řadu svatostánek kulturistů - staré místní fitness-centrum, kde se vypracoval bývalý Malajský Mr. Universe, jehož zlaté sochy lemují ulici. Město Melaka je zapsané na seznamu kulturního dědictví Unesco a kluci si je prohlédli náležitě - odchrámů a kostelů až po čínský hřbitov, od tržnic a poulíčních kaváren po stánky s různými druhy jídel... Uznali, že vše je tu trošku divočejší a více špinavé než v Singapuru. Ale teď už konec historie - my chceme Vykiwené jinde.
Máme pro ně úkol: budou si hrát na vědeckou expedici v džungli vzdáleného Bornea, kde se nachází druhá, ostrovní část Malajsie. Máme pro ně připravenou cestu přes několik národních parků, se zadáním, aby pronás našli a nafotili co nejvíce zajímavých rostlin a živočichů. Přenesme se tak vzduchem do Kuching, malajského města na ostrově Borneo, v oblasti Sarawak. A jen co se trochu rozkoukají ve městě, a v místním muzeu nasají atmosféru země prastarých lovců lebek, doplní trochu zásoby a už vyráží do prvního z parků.
Nejdříve prochází po vratkých lávkách podél pobřežních mokřadů, kde na písku krabi vytváří obrazce z kuliček písku a v mělkých kalužích si rochní obojživelná ryba Lezec bahenní. A jak končí pobřeží, vniknou úzkou pěšinou do zelené vlhké džungle, kde sepřeřvávají cikády a létají motýli. Když tu nad Michalem něco začne šustit ve větvích. A je to první setkání Vykiwených smakaky, kteří tu ve větvích právě snídají. Kluci je zatím nechají snídat a dorazí na malou pláž, by mohli spatřit další místní živočichy. Najednou jak napřehlídce na pláž napochodují čtyři místní fousatá divoká prasata a pomalu a nenápadně vytlačí kluky z pláže.
Ti se tak vrací zpět do džungle, kde ale narazí na opičí rodinku, právě relaxující na cestě. Podle všech pravidel by je neměli nějak rušit, krmit a prostě odejít - ale co dělat, když jsou jim opice v cestě? Tak chvíli čekají a pozorují. Ale opicím jsou Vykiwení ukradení a ač je po taky očku sledují, vlastně si z ních nic moc nedělají. Když se ani po půl hodině nic nemění, zkusí projít nejdříve Lukáš. A nic se nestalo, opice se ani neotočily, když jim prošel těsně za zády. Ale jak se Michal ocitl sám, začaly ho nenápadně obkličovat. Asi ho chtěli vzít do tlupy. Michal se nedal a vyrazil skrz skupinu k Lukášovi. A i teď ukázali opice svou kamarádskou tvář. Větší šok zažil jiný cestovatel, když chtěl podobně odvážně jako Vykiwení projít kolem opic. Jemu ale opice ze stromu skočila na batoh - asi v něm cítila nějakou dobrotu, pak ale vylekaná podobně jako zaskočený turista prchla.
Při okruhu, který si kluci naplánovali, se také setkali s velkým množstvím láčkovek, které tu vypadají skoro jako plevel, obrůstající zdejší keře a stromky a čekající se svou svůdnou pastí na nešikovný hmyz. A kluci fotí na přidělený foťák jednu rostlinu za druhou a stejně tak vše, co se hýbne. Mají tak již malou sbírku zdejších pestrých druhů vos a vosiček. Ty podle místních mohou být hlavně v noci větší problém než komáři. Při kroužení kolem parku stoupají do kopců a mají tak možnost vidět, jak různý může být tropický prales. Od vysokých stromů po nízké křoví, od pobřežních vod po hustou vegetaci. Kluci si pěkně utrmácení obešli námi připravené trasy a než se dočkali odvozu loďkou zpět z parku, přišli se s nimi opět rozloučit nosaté opice. Ze stromu na ně ukazují dlouhý nos a asi se jim smějí, protože vědí, co Vykiwené čeká. Bude to 16 hodin v autobuse, pomocí kterého se přesunou do dalšího národního parku, který jsme připravili pro jejich „vědeckou expedici“.
O tom, jestli uvidí Vykiwení ještě více opičáren a také o tom, jak nám málem umrzli na tropickém Borneu... o tom zase příště.
GALERIE:
- Melaka
- Bako NP
Žádné komentáře:
Okomentovat