Naši Vykiwení mají před sebou poslední neprozkoumané území Nového Zélandu - a tím je oblast poloostrova Coromandel. Slibujeme soutěžícím hory-doly i zlaté písky... a taky jim je dáváme. A samozřejmě jako vždy na Severním Ostrově nesmí chybět také nějaký ten vodopád. To abychom udrželi tradici. Jeden je hned za Taurangou a to McLarren Falls. Cestou k němu se kluci vykoupou v říční tůni, a pak už na ně čeká v lese ukrytý vodopád. Není to nic zázračného a kluci jsou už trochu rozmazlení ze všech předchozích vodopádů. Vše ale nahrazuje místní kemp s horkou sprchou zadarmo. A teď už vyráží na polostrov, který je vyhlášený především plážemi. A to hodně různorodými. Kluci mají za úkol najít tu nejvyhlášenější, tu nejvíce horkou a také tu nejdelší. A na polostrově je prý i zlato... že by pláž se zlatými písky?
Úkol berou kluci s chutí a hned na první větší pláži tráví skoro celý den. Když už vypadá, že tam chtějí i přenocovat, pošťouchneme je námi přivolaným rangerem (strážcem). Ten je vyžene z parkoviště u pláže. Nejbližší kemp za rozumné peníze je asi 20 km daleko... a je to místo spojené se zlatem, okolí soutěsky Karangahake Gorge. Ráno dostanou Vykiwení mapku k nahlédnutí a pak následuje výšlap po místech bývalého místního zlatého dolu. Protože se zde ale zlato získávalo z vydolované kamenné suti, nejedná se o žádné romantické rýžování zlata. Jsou zde pozůstatky obrovské fabriky na rozbíjení a rozkládání hornin, s ekologickým dopadem na celé okolí. A že je okolí hodně široké zjištují Vykiwení v průběhu jejich asi 7 hodinové tůry, během které si prolezli nejen pozůsatky budov, kilometr dlouhý železniční tunel, ale také pár set metrů štol. Ale zlato je pryč. Místo něj je na konci treku další "kouzelný vodopád" a ledová koupel. Po něm máme pro ně nachystanou prohlídku skutečného funkčního zlatého dolu, který stále produkuju zlata za milion dolarů týdně. Je to povrchový důl Martha, který je přímo uprostřed města Waihi. A je tak hluboký, že z okraje není vidět dno a důlní stroje dole vypadají jako malé hračky. Lukáš by si hned rád hrál na horníka. Ale na to není čas. Teď je čas hledat pláže.
Kluci už zkoumáním indícií zjistili, že ta nejvíc horká pláž funguje jen za odlivu. Ten je ale až odpoledne. A proto si čas mezitím vyplní návštěvou té nejvyhlášenější z místních pláží.. a tudíž i poměrně přelidněné ale přesto romanticky kouzelné - Cathedral Cove. Jsou to dvě úchvatné pláže propojené bránou ve skále. Když se dostatečně vyskáčí ve vlnách a dají si pak přírodní sladkovodní sprchu u 20 metrů vysokého vodopádku. Pak už musí vyrazit na Hot Water Beach. Místní jim radí "rýč s sebou". Co? Proč? Dozví se to záhy. Jak dorazí na místo, překvapí je skupinky lidí soustředěné na jediném místě na pláži. Tam již pár z nich hloubí jámy a vypadají jako parodie na krtečky. Vykiwení se chvíli baví tím chaosem a nakonec nabídnou dvěma německým turistkám, že jim za půjčení rýče vyhloubí místo v horké tůni. Zprvu se jim nedaří a voda která do túně prosakuje je studená. Nakonec však napotřetí narazí na horké prameny. A sysifovská práce hloubením bazénku v mořském písku nakonec nese své plody. I kluci se tak mohou na chvíli namočit do horkého pramene na kraji studeného moře než se zase zasype pískem. Dobrá práce. Zítra je čeká další pláž.
Tentokrát by to měla být jedna z nejkrásnějších. A těžko soudit, co dělá pláž nejkrásnější. Ale bílý písek, akorát velké vlny, kvetoucí stromy tvořící stín a málo lidí z New Chum Beach určitě dělalo perlu mezi plážemi. Ale Coromandel je jako perlový náhrdelník ověnčený pěknými plážemi. A protože chceme, aby si to tu Vykiwení pěkně z výšky prohlédli, vysíláme je na nedaleký nejvyšší bod Castle Rock, neboli Skalní Hrad. Skutečně - nad všemi okolními vršky se tu tyčí ostrý skalnatý štít, který jako hrad vypadá. Je sice už k večeru, ale vzduch je stále horký a tak se Lukáš s Michalem při výstupu pořádně zapotili.
Mezitím si lámali hlavu nad blížícím se koncem jejich pobytu na Novém Zélandu. Už on-line zveřejnili inzerát na Nočního Jezdce, ale zatím spíš jen tak, aby se neřeklo. Přeci jen se jim s jejich domovem loučit nechce. Na druhou stranu je pro ně ale výtěžek z prodeje důležitá část odměny za 15 měsíců v soutěži. Proto je překvapí, když po návratu u kopce Lukáš najde v telefonu první reakci na nabídku auta. V obou trochu hrklo, neví jestli se mají radovat či smutnět. Volají na uvedené číslo a dozvídají se, že o auto je zájem... ale museli by být nejdéle za dva dny v Aucklandu. To je dříve, než se Vykiweným hodí. Ale musí se rozhodnout. Buď trochu nepohodlí, tím že opustí svůj domov v Nočním Jezdci dříve. Nebo nejistota, zda se jim podaří auto prodat před koncem pobytu.
Jak se vykiwení rozhodnou? Jakou odměnu od produkce dostanou ke konci soutěže? Neztratí se nám snad ještě v největším novozélandském městě?
To zase až příště.
GALERIE:
- Coromandel
jak těžce se čtou tyto řádky z mrazem ojíněné Prahy...
OdpovědětVymazat