 |
| Monkey Island |
Poté, co Vykiwení rozluštili další indicii, opustili definitivně Fiordland a vydali se s větrem v zádech k jižnímu pobřeží. Tedy správně by mělo být "s větrem z předu a z boku". Neustále dující větry od pobřeží nejen že mávají s Nočním Jezdcem, ale tvarují zdejší stromy do bizardních tvarů. To už ale kluci spatří odbočku k Monkey Islandu, který sedí v moři kousek od pobřeží a ve chvíli příjezdu ho odděluje příliv od břehu. Nezbývá, než se na větrném pobřeží utábořit a večer za odlivu pak dojit na ostrov suchou nohou. Zde mají Vykiwení jednoduchou nápovědu. Na kamenné destičce od naší produkce je namalovaný pták Kiwi a zobákem směruje do moře. Michal se dívá do dáli a pak se praští do čela: "Tam je přeci ostrov!" Konkrétně Stewartův ostrov a na něm žije největší populace Kiwi.. Je to jasné, jedeme tam!
Steward Island
Soutěžící musí doplnit zásoby do vyjedené spižírny Nočního jezdce a vyráží do městečka Bluff, odkud startuje denně několik trajektů na 40 kilometrů vzdálený Steward Island. Cena není malá, 71 dolarů za cestu pro jednoho jedním směrem. Lukáš se snaží ještě hledat možné slevy či kupony, ale je to marné. Expedice za Kiwi není levná. Snad se vyplatí. Auto zůstává na pevnině, na ostrov si berou pouze co unesou v krosně. Tedy pouze to, co budou potřebovat na následující 3 dny pro absolvování Rakiura treku. Ten vede místy, ve který se Kiwi pohybují. Kluci mají opět (a už snad ani nemůžeme říct nečekaně) pěkné počasí. Přestalo foukat a na nebi Vykiweným září slunce.
První etapa treku vede na pláž Maori Beach, první kemp. Situace vypadá nadějně, protože vstupují do zony označené jako KIWI ZONE. Problém pozorování těchto vzácných ptáků je v jejich životním rytmu. Venku se začínají pohybovat se západem slunce a naopak s východem se schovají do svých ůkrytů. Lukáš s Michalem ani přesně nevědí, kde a jak na ně nejlépe číhat. Ale rozhodně jsou optimističtí. V prázdném kempu postaví stan, vyzkouší poměrně studenou mořskou koupel a protože je stále brzy, vyrazí nalehko do dalšího kempu na obhlídku. Zdejší strážce DOC chaty uloví pro Vykiwené na uvítanou Blue Cod (Modrá treska), a serviruje ho na syrovo naložený v jakési ostré omáčce. Oba ochutnávají místní specialitu a Lukáš si ještě dvakrát přidá. Ve studiu už dávno víme, že vezme do pusy téměř vše :) Od strážce se také dozvídají nadějnou informaci - Kiwi byl v okolí spatřen včera. Se zapadajícím sluncem a otravnými sandflyes se kluci vydávají zpět do svého kempu. Ostražitě sledují, vše co se šustne v okolních křovinách, ale kromě plejády létajících ptáků nic jiného nespatří. Po večeři vyráží s čelovkami do okolí ještě jednou. Zahlédnou jen nějakou srnku a najdou pozůstatky sto let staré pily. Sledujeme kamerami jak jejich čelovky zoufale šajnují lesem. A nakonec se rozhodnou jít spát. Než usnou, ještě probírají strategii na druhý den a stále naslouchají, zda Kiwiho aspoň uslyší.
Druhý den potkají na treku několik lídí, kteří spali v dalším kempu a prý tam v noci zahlédli Kiwiho. Klukům se mísí pocity nadšení a smutku. Aby jsme soutěžícím pomohli, přihráli jsme jim do cesty "amatérského ornitologa z Belgie". Ten klukům poradil a nahrál do mobilu zvuk Kiwi samičky i Kiwi samečka. Kluci teď jednak poznají, který zvuk mají v lese hledat a také na něj mohou zkusit ptáky vábit jako na vábničku. S lepší náladou teď po denním pochodu pralesem dorazí do dalšího kempu. Zde je prý Kiwi ještě častější, zároveň je to pro soutěžící poslední šance. Při vaření večeře dojdou další trempové a nesou další novinu. Spatřili prý Kiwi přímo cestou ke kempu. Vzrušení je vidět. Michal by nejraději vyrazil hned. Organizuje se skupina těch, co vyráží na průzkum okolí. Prochází lesní cesty, pouštějí vábící zvuky, sledují okolí, kapradí a keře... a nic. Další pokus se uskuteční s nastalou tmou. A opět bez uspěchu. Vše vypadá jako bojová hra a naše produkce se vyloženě baví u infrakamer. Ty sledují, jak vždy celá skupina včetně Vykiwených zastaví, pustí zvuky a pak dlouho naslouchají, zda k nim neběží nějaký hloupý naivní Kiwi. Rozčarovaní nakonec jdou spát. Ale lehké spaní jim občas přeruší kýžený zvuk z lesa - Kiwi tu rozhodně okolo jsou! Vstávají proto znovu ještě za tmy v šest ráno a s prvním úsvitem opět obhlíží okolní les. Lukáš jde stále dále a dále, ale nakonec je plné slunce a prázdný žaludek vráti zpět do reality. Nejsou úspěšní ani tady. Vykiwení tedy zatím nesplnili náš úkol spatřit Kiwiho... ale nemůžeme jim upřít snahu. Trochu smutní se vrací k trajektu... ale pak si uvědomí, že na Novém Zélandu je víc míst, kde Kiwiho spatřit - nic tedy není ztraceno.
Po pár týdnech cestování v kuse jsou kluci připravení na malou pauzu. Je potřeba vyprat (sebe i oblečení), oholit se atd. Zkoušejí Couchsurfing - on-line komunita sdíleného ubytování cestovatelů. Prostě Vás někdo zdarma na pár dní ubytuje u sebe doma. Očekává se, že budete sdílet své cestovatelské zážitky a svou kulturu, hlavně prostřednictvím kuchyně :-) Kluci si takto domluví ubytování v Invercargill, největším městě jižního pobřeží. Na pár dní si odpočinou, vyperou, vykoupou se a zase se jednou pořádně nají. A my je chvíli necháme, protože je čekají výpravy za dalšími vzácnými tvory Southlandu.
Southland
Pak už Vykiwení vyráží objevovat další rarity zvířecí říše. Rarita je anglicky "curio" a tak je nejlépe vydat se směrem na zátoku Curio bay. Noční jezdec tak víří prach asi 30 kilometrů prašnou cestou kolem nejjižnějšího místa. Na cestě se zastaví u Waipapa point u majáku a také podívat se na líně vyhlížející lachtany. Pak už dorazí až na místo, kde budou Vykiwení číhat na žlutookého tučnáka a také na Hektorova delfína. Ten patří k nejmenším delfínům na světě a žije pouze u pobřeží Nového Zélandu.
 |
| Tučnák dalekohledem |
Na tučnáky čekají u Fossil Forrest (zkamenělý les na dně moře), který je nejlépe viditelný za odlivu. Zde je hnízdiště tučňáků, ale zatím je velmi brzy a dospělí tučňáci jsou přes den na lovu. Přesto Lukáš zpozoruje u pláže špatně ukryté, už poměrně velké mládě, které tam apaticky čeká na své rodiče. Michal navrhuje, že se vydají zatím na delfíny do vedlejší zátoky a se západem slunce se vrátí sem. V zátoce, kde mají být delfíni, ale můžou pozorovat pouze několik promrzlých zoufalců, doufající v moři v zázrak a pak několik surfařů, brázdících vlny. Po delfínech ani stopy. Že by se opakovala situace s Kiwi? Se soumrakem a přicházejícím chladem se alespoň z moře u Fossil Forest vynoří několik dospělých tučnáků. Ti ale s návratem nijak nespěchají - naopak, k mláďatům jdou přímo hlemýždím tempem. Ke břehu se blíží pomaleji než tma a tak je Vykiwení spolu s dalšími lidmi mohou pozorovat z velké dálky. Doufají, že ráno budou mít štěstí i na delfíny. Lukáš ještě přesvědčí na delfíny německou skupinku z vedlejšího auta, kteří také byli na tučnácích. Přeci jen "více lidí, více legrace".
 |
| Hek...tor! |
Ráno prochází celá skupina břeh zátoky, která je ale prázdná jako včera. Lukáš se spolu s jedním němcem rozhodnou, že nalákají delfíny na sebe a vyrazí do ledové vody. Vydrží asi minutu a vzdávají to. Když se suší a připravují k odchodu, vidíme na podvodních kamerách to, co vidí za chvíli i kluci - delfíni jsou tu! Jejich emoce a radost se přenáší až k nám. Všichni se rychle převlékají do plavek a běží do ledové vody. Plavou u břehu a delfini po jednom, dvou i třech proplouvají kolem nich. Někdy je podplavou, někdy se jen tak mihnou kolem, ale vypadá to jako zázrak. Ledová voda je po čase vyhání ven z moře - promrzlé, ale šťastné. Kiwi jsou zapomenuti, at žíjí delfíni!
 |
| Zmrzliny mořské |
My však nejsme spokojeni s tím, jak Vykiwení pozorovali tučňáky - naši diváci si žádají setkání "tváří v zobák". Posíláme protu kluky na další místa, které jim doporučili jiní cestovatelé. Do cesty jim pro zpestření přihodíme pár vodopádů. Začínáme velkoryse - Niagara falls. Ale je to od nás pouze poťouchlý vtip. Jedná se jen o malé peřeje. Naopak vysoký vodopád McLean Falls a široký vodopád Purakaunui stojí za návštěvu.
V Canibal bay se místo s kanibaly setkají se lvouny hřívnatými, do cesty jim také vpluje "ovčí řeka", která jim alespoň na půl hodiny zamezí další jízdu. Ve velkém pobavení shlédnou u silnice magické "Lost Gipsy Gallery", plné nápaditých vynálezů, které jako by vypadly z dílny Wallese and Gromita. Kousek od dalšího majáku na Nugget point nachází místo k přespání a plánují kde a jak na tučňáky. Do cesty ale vstupuje na jejich poměry velkoměsto - Dunedin. Zvládnou Vykiwení přechod z divočiny mezi lidi? Dokáží se nakonec ze spárů města vytrhnout? A setkají se blíže s tučňáky? To uvidíte příště!
 |
| Mořský lev |
 |
| U ztraceného cikána |
 |
| Řeka ovcí |
GALERIE:
Žádné komentáře:
Okomentovat