Malajsie počtvrté a naposledy
Předtím, než vyšleme Vykiwené na další výpravu do přírody, vracíme je na chvilku do civilizace.Tentokrát je čeká Kuala Lumpur. Hlavní město Malajsie s 1.8 milionem obyvatel. Kluci záhy zjištují, že tentokrát je jejich ubytování asi 6 km od centra města. A protože s chodníky se v KL docela šetří, a nejezdí k nim hromadná doprava, musí používat taxi. Hned poprvé jedou za cenu turistickou, aby se pak od znajců místních poměrů dozvěděli, že mohli jet za třetinu. Naučili se, jak získat taxi za rozumnou cenu a dostali se tak do centra města. Odtud už můžou cestovat pomocí hromadné dopravy. Přímo ve městě krouží turistický autobus zdarma a také městské vlaky.
Vlakem si zajedou podívat na Baku Caves. Což je hinduistická svatyně uprostřed obrovské jeskyně, před kterou stojí veliká zlatá socha Murugan. Celé okolí tak vypadá spíše jako malá indie. Do chrámu si Vykiwení vyšlápnou 272 schodů, které nepřetržitě stráží zvědaví a odrzlí makakové všech velikostí. U vstupu se jim otevře výhled do jeskního komplexu s malými chrámy uvnitř. Je to impozantní podívaná. Podobně impozantně na Vykiwené působí i známé věže makodrapů Petronas Towers v centru města. Od nich se chtějí podívat na vyhlídkouvou věž KL Tower. Jen cesta k ní byla trochu krkolomná. Cesty pro chodce i pro auta jsou plné nadjezdů, podjezdů a spojek, které vše dělají trošku zauzlované. Ve městě také operují s vlaky od třech různých přepravců, s třemi různými typy vlaků... a kluci jsou trochuz matení. Nakonec, když vypadnou z neuvěřitelně přecpaného Monorailu, chodí pak raději už v centru pěšky.
A my cítíme, že kluky hlavní město příliš nezaujalo a už asi potřebují zase někam ven. Jedno z lákavých míst se jmenuje Cameron Highlands - vysočiva uprostřed pevninské Malajsie. Vykiwení mají daný cíl a je na nich se tam dostat. Lukáš naplánuje bus v 9 ráno. Jaké je rozčarování, když je žádný taxi nechce za neturistickou cenu v ranní špičce vzít a nakonec k busu dojedou na poslední chvíli. Čeká je další překvápko. Bylo málo zákazníků, takže bus je zrušený a pojede až za dvě hodiny jiný. Inu Asie. Koupí si tak lístek a čekají. Když v plánované době odjezdu žádný bus nepřijíždí, tak si vynutí pozornost a za chvíli se přiřítí již autobus skoro plný místních s tím, že mají všici naskakovat. Vykiwení jako otrkaní cestovatelé rozdělí role, jeden zabere sedadla a druhý ukládá zavazadle a tak za chvíli sedí a jedou. Ti z turistů, kteří se trochu déle rozkoukávali, čekají na další bus. A Vykiwení si zatím opět mrznou v klimatizovaném buse a jedou vstříc dalšímu dobrodružství.
Bus si to pádí serpentinami do Cameron Highlands, do některých úzkých a nepřehledných zatáček troubí aby ostatním dal vědět, že se tam řítí - ale nezpomaluje. Když už skoro mají z těch zatáček mořskou nemoc, dorazí do městečka v plném stavebním ruchu. Rostoucí Tanah Rata je cíl pro dnešní den, městečko které přerostlo samo sebe a můžete tu tak vidět panelák hned vedle bambusové chatrče a políček místních vesničnů. Ubytovat, najíst a ochutnat zdejší ovoce, všude známý a smradlavý Durian. Vypadá to jako přerostlý kaštan a uvnitř zapáchajícího ovoce je bílou dužninou obalená pecka. Podle toho, jak se Lukáš při zkoušení této „lahůdky“ tváří, nebude to jeho nový oblíbenec. A to ani když jej zkusí obalený a smažený. Ale kdo nezkusí, neví :)
Ráno na kluky čeká čaj. A nejen k snídani, ale i k procházce. Míří dnes totiž na velké čajové plantáže, které ve zdejších „chladných“ (20•C) a vlhkých horách dobře prosperují, již přes sto let. Podnebí je tu ovlivněno nadmořskou výškou a dostatečnou vláhou, kterou do sebe jako houba ze vzduchu absorbuje mechový prales, sedící našpičkách místních kopců. Pod pralesem se pak jako puzzle skladaji kopce z brázdami keříků čajovníku. To dává zdejší krajině nezapomenutelný ráz. Kluci kouknou i do továrny na čaj, kde se roluje, fermentuje, suší a pytluje pro další balení. Pro zajimavost, jak už ví i Vykiwení, produkuje se na zdejších kopcích pouze černý čaj a veškerý se spotřebuje na Malajském trhu.
Abychom klukům ukázali něco, co zatím ve zdejší přírodě neviděli, absolvují návštěvu Butterfly Garden (Motýlí zahrady). Kde krom motýlů vidí i různé kludlanky a strašilky, žáby, štířy, stonožky, pavouky i hady. Některé jim necháme i podržet a „pomazlit“, což Lukáš i Michal doslova milují. Pak už je čas na motlitbu, tentokrát v budhistickém klášteře. Tento vypadá skoro jako kopie toho, který kluci viděli při cestě mezi Sydney a Melbourne. Asi se staví podle jedné šablony. Za klášterem pak musí kluci najít cestu džunglí, na jejímž konci je čeká velký vodopád. Jejich rozčarování příjde, když se k vodopádu přiblíží. Jelikož zdejší obyvatelé neřeší odpadní vody, kdysi krásný vodopád se změnil ve „stokopád“, který smrdí na hony daleko. I takový je obraz prudkého rozvoje Cammeron Highlands. Ale přes škaredé obrazy špinavých řek nad paneláky a údolích přeplněných jahodovými pařníky je tu stále dost skvostů. A za jedním zních podnikají Vykiwení výpravu.
Je to výprava za jedním z největších květů na světě – květiny Raflesie. Asi dvě hodiny se kluci s průvodcem prodírají pralesem, až najdou místo, kde takový květ je. Poupě tohoto parazita se tvoří až 9 měsíců na specifickém druhu liany. A pak vykvete a vydrží pouze 5 dní. Kluci mají štěstí, nalezený květ je dnes uplně čerstvý a nepoškozený. V pralese vypadá tak nepatřičně, že je to jako by tu někdo položil nějakou plastovou náhražku. Budiž tento unikátní květ tečkou za jejich úkolem, kdy kluci sbírali faunu a floru Malajsie.
A zatímco nám soutěžící míří zpět na letiště do Kuala Lumpur, my pro ně máme jeden z posledních úkolů.
Určitě se u něj nezapotí, ale slibujeme, že si sáhnou na dno. Těšte se.
GALERIE:
Žádné komentáře:
Okomentovat