Národní parky Bornea 3
Poté, co Lukáš s Michalem vylezli z džungle národního parku Gulung Mulu, dají si krátkou zastávku ve městě Miri. To vzkvétá díky těžbě ropy – a vzkvétá až příliš hekticky, bez možnosti vykvést do krásy. Vykiwení tu tak těžko hledají větší rozptýlení a proto se asi brzy odhodlají k návratu do džungle. Mezitím se stačí alespoň porozhlédnout na místním rybím trhu - a diví se, co vše se tu nabízí. Najdete tu vše od sardinek po malé žraloky a tuňáky (chudáci malí nemají ani možnost reprodukce). Pak je čeká malá procházka tržnicí, kde je možné koupit salátové kapradí, které jim tak chutnalo v Mulu, různorodé ovoce, mnohé z nich klukům zcela neznámé... a nakonec třeba i kus masaz z obřího porcovaného hada či živé želvičky na polévku. Brrr... chudáci želvičky. Na trhu s bylinkami a zeleninou si Lukáš vyhlédl cosi, co vypadalo jako turecký med a bylo to skoro za babku. Doma se pak divil divné, nelibé chuti – z „tureckého medu“ se vyklubala fermentovaná soja, která se musí před snězením trochu ochutit a osmažit.
Ale konec testování, vzhůru do dalšího z mnoha národních parků na ostrově Borneo - parku Lambir Hills. Kluci ještě neví, zda tu zůstanou přes noc. Ale dostali za úkol připravit se na možnost, že zde budou déle. Po příjezdu je ale vše okamžitě jasné, protože dostávají klíče od dřevěného domu na kraji džungle a pak hned vyrážejí na první delší výšlap. Naplánovali jsme jim jejich „oblíbenou“ tour po vodopádech. Zdejší park je kopcovitý a žádné pohodlné chodníčky tu na kluky nečekají. Prudká stoupání a klesání v extrémě horkých teplotách a velké vlhkosti způsobí, že jsou za chvíli propocení skrz na zkrz. Možnost osvěžení u vodopádu je proto motivuje a kluci nám tak docela šlapou. Nejdříve je čeká malý vodopád. Krásný, v pralese schovaný, s túňkou pod ním. Ale není to jediné, co se tu schovává. Na cestičce k vodopádu se hemží staré „kamarádky“ - hladové pijavičky, které za chůze naskakují na kluky jak na autobus. Jen co se jich kluci zbaví a potěší se vodopádem, který je ještě malý na vykoupání, vyráží k dalšímu cíli.
Tentokrát je to zacházka od cesty ke starému ropnému vrtu. Ten je schovaný v džungli a jeho pozůstatky obklopuje silně olejový zápach, jako v zatuchlé garáži. A také pár kusů ropného zařízení, které ještě nestačila džungle pohltit. Při cestě k dalšímu vodopádu, který je o několik kilometrů dále, vyplaší kluci v korunách stromů opičí rodinku. Ta se s obrovským rámusem klidí co nejdále od cesty a Vykiwení tak ani nemají možnost zdokumentovat další opičí druh. A to je stále úkol, který od nás mají: najít a vyfotit co nejvíce dalších druhů. Místní tvrdí, že ve zdejší džungli bez problému narazíte na ptáky zoborožce. Ale ač kluci kroutí krky vzhůru, žádného stále nevidí. Místo toho projdou „trestnou“ pijavičí uličkou k dalšímu vodopádu. Odcvrnkají z bot každý asi 5 nejrychlejších pijavic a pak už skočí šipku do krásného tyrkysového jezírka pod vodopádem.
Ale protože mají dnes na cestě ještě jeden, nemohou se dlouho zdržovat a vydají se hledat i ten poslední. A ten není o nic méně úchvatný. Tůňka je obrovská, obklopená zelenou džunglí a přemostěná kmeny stromů. Kluci si místo obdivně oblézají z různých stran, až si Míchal přestane dávat pozor a kousek břehu se s ním utrhne a on si zmáchá boty v jezírku. A tak mu to teď cestou zpět pěkně čvachtá. V tropech bohužel nic dobře neschne a tak má druhý den při výstupu na nedaleký vrchol stále pěkně mokro v botech. Druhý den jim ale jinak nepřinesl mnoho nových živočichů, pomineme-li pár motýlů a housenek. Zato získali rozhled do celé džungle, která je v národním parku a i jeho okolí. Na hranice parku totiž viditelně dotírá civilizace. Z jedné strany prales pomalu vypalují, z další strany je důl a v dálce je celý obklopen palmovým hájem. Při představě, co asi z parku zbude za pár let, kluci viditelně posmutněli.
Teď ale není čas na smutnění. Čeká je další přejezd a to tentokrát do Niah Caves national park. Tento park je v Malajském Borneu asi jeden z nejznámějších a to hned z několika důvodů. Jednak je tu jedna z nejdéle obývaných jeskyní (našli se tu tisíce let staré pozůstatky osídlení) a pak je to taky jeden z největších zdrojů vlaštovčích hnízd - pro velmi drahou polévku. Vlaštovčí hnízda se „těží a sklízejí“ (nebo jak to nazvat) v nejvěžší Niah Cave jeskyni, která je složená z několika obrovských sálů s výškou i více než 30 metrů. Uvnitř hnízdí přibližně 200 tisíc vlaštovek. Aby hnízdo sundali, šplhají místní domorodci s pomocí primitivních dřevěných podpor do neuvěřitelných výšek, odkud srazí hnízdo k zemi. A když jich nakumulují dost, jdou si vybrat zisk. A vlaštovky musí začít stavět hnízdo nové. Občas ale vyhrají vlaštovky, když sběrač na kluzké skále spadne. A jak vyhodnotí Vykiwení, tuhle práci by opravdu nebrali (to možná raději zpět do kanceláře).
Za Niah jeskyní je další, ve které jsou prastaré jeskynní malby. Ale pro Vykiwené je spíše větší vzrušení, když zahlédnou místní létající veverku poletuchu v akci, jak přelétá ze stromu na strom. Dalších pár živočichů ještě dnes přidají do sbírky. A pak cestou zpět ke vstupu do parku doufají, že při převozu přes jílem zbarvenou říčku zahlédnou i krokodýla. Ještě předtím mají jedinečnou možnost poznat jak, vypadá původní vesnice. Tvořená je hlavně dvěmi „longhousy“. To jsou na kůlech postavené, dlouhé dřevěné budovy, ve kterých bydlí několik desítek rodin v propojené komunitě. Kolem pobíhají ušmudlané děti, v proutěných klecích kokrhají kohouti připravení na kohoutí zápasy a u říčního mola místní farmářka suší sklizenou rýži. Prostě jedna z vesnic, jakých je v džunglích Bornea schováno na stovky.
Ale je čas na přívoz a tak se vrátí zpět na původní trasu a nechají se převézt zpět. A ač do poslední chvíle napínají oči na štopky, zůstane nakonec krokodýl i zoborožec jen zbožným přáním. Klukům totiž vypršel čas na Borneu. Podle našeho názoru i přizvaných odborníků si tu vedli velmi dobře a měli i velké štěstí na některé vzácné živočichy. Dáme jim tak ještě možnost něco do sbírek doplnit ve vnitrozemí Malajsie. Nejdříve si ale od přírodní džungle odpočinou v džungli městské. Kroky Vykiwených míří do hlavního města - Kuala Lumpur.
Zamilují si velkoměsto podobně, jako si oblíbili Singapur? Přijdou na kloub tomu, jak tam funguje veřejná doprava? A kam z města utečou? To se dozvíte příště.
GALERIE:
Zdravím vás kluci. Teď si čtu váš článek a vzpomínám na mé cestování na Borneu. Tyto NP jsem navštívil taky a vámi sdílím obavy o budoucnost lesa na Borneu. Máte moc pěkné fotky. Místo chatky jsem stanoval. Tomáš z Jackson Orchard
OdpovědětVymazat