Wellington

Vykiwení si už pomalu zvykají, že na Severním ostrově jsou města větší a lidnatější, než na Jižním ostrově. A měst si v posledních dnech užili dost. A přesto je nyní posíláme rovnou do hlavního města Nového Zélandu - Wellingtonu. A co víc, kluci mají tentokrát na jeho prohlídku několik dní, tak aby si měli možnost okusit různé odstíny města.

Skleníky na pěstování úředníků

Víkendové rušné nábřeží

Do města přijíždějí v neděli. Doprava je tak klidnější, ale přesto není vůbec snadné s Nočním Jezdcem zaparkovat. Když se jim to konečně podařilo v parkovací věži uprostřed mrakodrapů, jsou z toho Vykiwení vykulení. Naposledy na Zélandu viděli vysoké budovy v Christchurch - a to ještě jen těch pár, které přežily ničivé zemětřesení v roce 2010. A najednou jich je tu všude plno, v odlesku oken se zrcadlí další. Než se jim zatočí hlava, vyráží na nábřeží, kde právě probíhá velký nedělní farmářský trh a zároveň jakýsi festival jídla. Neb co stánek, to nějaká národní specialita. Mexické tortily, německé vepřové pečeně, italské pizzy, francouzské palačinky. Nejvíce ale kluky udivil tzv. Chimney Cake (komínový koláč), což je vlastně české trdlo. Město je plné nedělní nálady a tak místní hrají v parku rugby nebo se jen tak sluní na molu v přístavu.

 

Centrum Novozélandské kinematografie

Vykiwení ale obhlíží město s námi vytyčenými cíly, mezi nimiž nesmí chybět třeba kino Embassy, ve kterém probíhají premiéry filmů Pána Prstenů a Hobita a před kterým stojí obrovský tripod (stativ). Projdou kolem prapodivné moderní stavby obrovského Muzea Nového Zélandu - Te Papa, posvačí u městské pláže, vylezou ke katedrále na kopci, projdou skleněnou džunglí úřednické čtvrti... Dnes, za jasného slunce, si cíle prohlíží jen zvenčí a užívají si krásného pořasí. Zítra je čeká den uvnitř.

Parlament, staré křídlo

Parlament, nové křídlo

 

Druhý den je totiž narozdíl od včerejška zamračený a hlavně extrémně větrný. To aby bylo soutěžícím jasné, že jsou v největrnějším hlavním městě na světě. Nejdříve je vichr foukne na exkurzi do budov místní vlády a parlamentu. K původní budově ze začátku 20. stol bylo v 70. letech přistavěno nové křídlo, tzv. včelín. (podle tvaru budovy). Lukáš s Michalem mají jako zvlášní hosté možnost nakouknout také do podzemí parlamentní budovy, na novou ochranu proti zemětřesení. Zdejší historická budova je celá "podříznutá" a položená na speciální pohyblivé gumové sloupy, které v případě zemětřesení eliminují nejsilnější otřesy. Naštěstí pro město i Vykiwené se zemětřesní dnes nekonná.

 

Stačí jak venku fučí. S kluky to docela lomcuje, a tak je poryv přenese do nedalekého starého anglikánského kostela, který je celý ze dřeva. Po něm pro změnu následuje první ochutnávka ve velmi moderním muzeu Te Papa. Kluci začínají kostýmy z přehlídky World of Wearableart (WOW), kterou už obdivovali v Nelsonu a která má své zastoupení i ve Wellingtonu. Zbytek obrovského muzea si nechávají na zítra. Kluci místo toho absolvují prohlídku několika galerií s moderním uměním a nakonec je uondané a uchozené postavíme na nohy s pomocí kafe ze zdejší umělecké a kaváranské ulice Cuba. Když už vítr zesílí natolik, že začne padat lešení na nedaleké stavbě, raději kluky posíláme domů aby si trochu odpočinuli. Jak potvrdili "domorodci", dnešní vítr byl zcela extrémní i na místní poměry.

 

Mrakodrapy pomalu ustupují...

 

Další den je pro změnu čeká déšť - neb jak jsme říkali, Wellington bude s vícero tvářemi. Deštivé počasí jako dělané pro další muzea. Den zašínají v parádně udělaném muzeu Moře a město (Sea and City), pak nakouknou do národního filmového archivu. Pak je načase vrátit se do obrovkého, pětiposchoďového muzea Te Papa, kde obdivují expozice o historii Nového Zélandu i historii Maorské kultury. Sekce geologická má i simulátor zemětřesení. Dále shlédnou celé patro fauny a flory, včetně mnoha překvapivých edukativních a interaktivních zákoutí, například s holografickým průvodcem nebo jediným exemlářem olihně obří ve svězových muzeích, toho času naloženou v lihu ve velkém bazénu. Ale všeho moc škodí a Lukáš s Michalem po celém dni v muzeu vypadají strhaně, jako by právě došli náročný horský výstup.

 

...a nastupuje vilová zástavba.

A tak je poslední den pošleme kousek za město - jednak na vyhlídku, aby z odstupu shlédli celý Wellington. Ten zprvu působil jako město mrakodrapů, ale nakonec ukázal ve svém okolí i krásnou, útulnou tvář čtvrtí plných malých dřevěných domů, rozházených na okolních svazích - téměř hned vedle mrakodrapů. Spíše než jako velkoměsto tak Wellington působí jako "malé velké" městečko. Ale teď již následuje to, na co se Michal těšil asi nejvíce. Jakožto fanda filmového umění se těšil, až nakoukne někde filmařům pod pokličku. A za městem je filmové trikové studio. Protože ho před jeskyní Weta nerozšlápli hlídající obři, kouká do dílny, která krom triků pro filmy trilogie Pána prstenů a Hobita trikově zajistila mnoho posledních hollywoodských trháků. Rozpohybovala nejposlednějšího King-Konga, přenesla nás do světa Avatara, nebo do budoucnosti Elysia. Vypadá to, že se tu musí každou chvíli ukázat i Peter Jackson... ale ne zklameme Vás i Vykiwené, neb s přicházející premiérou dalšího Hobita se z připravené schůzky omluvil a nedorazil.

 

Ale vše pěkné má vymezený čas a tak i návštěva v trikovém studiu a celé návštěva hlavního města má svůj konec. My tak trochu zcivilizované soutěžící pošleme zase cestovat a prozkoumat pro změnu nejjižnější část ostrova. Uvidí zase nějaká přírodní nej? To se dozvíme opět příště...




GALERIE z Wellingtonu.