Sopka v mracích

Na své cestě dolů ze severní části Severního ostrova se nám Vykiwení opět jako žíznivá čára prohnali kolem nočního Aucklandu, který jak už víme budou moci obdivovat až na konci svého pobytu. Pokračují proto dále a níž, na západní pobřeží.

 

Pro začátek jim dáme ochutnat surfařského ráje, začínajícího v městečku Raglan. Jenže je to opravdu jen vábení - krom toho, že slunce je schované za mraky, nemají od nás surf a ani žádné úkoly na vlnách. To si naše produkce nechává na později. A tak nám kluci obdivně a toužebně chodí kolem pláží jako kolem horké kaše (ale mimochodem, tahle je pěkně studená a bez neoprénu je to tak na 5ti minutové hrátky se surfem). My pro ně naopak máme škodolibě připravených pár dalších vodopádů a jednu jeskyni - obojeho jsou už naši soutěžící témeř předejeni. Až skoro znechuceně příjmají úkol a vyráží k vodopádu zvanému Bridal Veil (tedy Nevěstin Závoj). A jsou rádi - jeho překvapivou krásou a velikostí (50 metrů) jsou zcela unešeni.

 

O to veseleji se pak vydají občas téměř nesjízdnou, velmi klikatou a dlouhou cestou k dalšímu vodopádu, který je jižněji, kousek od Waitomo Caves. Vodopád Marokopa je schován v malé krásné džungli, a Vykiwení jej navštíví snad jen z povinnosti. Doufají, že výměnou dostanou za příští cíl nějakou krásnou jeskyni. Ale ne, když oni se nám tváří tahle nepěkně, dostávají nepěknou Piripiri jeskyni. Vstup vypadá velkolepě, a kluci jsou již připraveni na další objevitelskou mysi. O to větší škodolibý úsměv máme ve studiu, když vidíme jak se Lukáš boří v pohorkách do hlubokého, jemného bláta, které zde zanechaly nedávné deště. Michal si myslí, že ve vysokých holínkách dojde dál. Ale bahno jako by nemělo dno, téměř pohlcuje i celou holinku. Lukáš se nedá a doufá, že na boso překoná začátek a dojde do lepší části jeskyně. Nakonec to ale vzdává, bahno je opravdu hluboké a kluzké a ani příslib mnoha svítících červů dále nepřekoná jeho pud sebezáchovy. Tak tuhle jeskyni opravdu nedali :(

 

Dvě ze tří sester

 

A my jim tak za trest nedáme ani možnost projít si komerčně zpřístupněné jeskyně Waitomo Caves. Nesplnili náš úkol a tak nebude odměna - na vstupné 100 dolarů za jednoho jim nedáme rozpočet. Místo toho se jede dále na jih, podél pobřeží až do Tongaporutu, kde se na pokraji malé zátoky tyčí několik skal. Vykiwení jsou vysláni na průzkum, k jejich štěstí je právě odliv. Mohou tak proto dosáhnout pobřežních skalních věží zvaných Three Sisters (Tři sestry) téměř suchou nohou. To, že si tyhle nádherný přírodní úkazy prohlíží příliš dlouho poznají, když se moře začne opět zvedat. Zároveň se na chvíli zvedne i nedaleký mrak a odhalí jím tak zítřejší cíl.

 

Tím je osamělá hora Mt. Egmont, v maorštině Mt. Taranaki - 2518 metrů vysoká sopka, tvořící ústřední bod národního parku Egmont National Park a vlastně celého poloostova, který si kolem sebe vytvořila. Chlebodárce a zkáza místní oblasti v jednom. Nyní již 250 let spící vulkán s krásnou ledovou čepičkou, který se velmi rád a velmi často schovává v neproniknutelném závoji mraků. Zítra na ní vyšleme Michala s Lukášem. Dnes proto zakončí den kousek pod horou. Zde narazí na výpravu ruských horalů, kteří se právě z neúspěšného výstupu vrátili. Měli mačky, cepíny, přesto je ledová špička k vrcholu nepustila. Jak dopadnou Vykiwení, kteří jsou zcela bez této výbavy? Vezmou náš úkol a splní ho?

 

Ráno přináší rozřešení. Po ovesné kaši vyráží na poslední parkoviště ve výšce 960 metrů. Dále musí po svých. Hora se jim ráno na chvíli ukazuje v celé své kráse, aby se však hned poté začala schovávat do sukénky z mraků. Kluci stoupají zprvu po pohodlné cestě. Pak po pěšině, a velkou část po strmých schodech. To jsou již v mracích a není vidět příliš daleko. Náladu jim to neubírá, ani když přejdou na vulkanickou strusku, která v prudkém stoupání ujíždí pod nohami. Přesto stoupají jako hladoví vlci. Až se nakonec dostanou nad mraky. Pohled jako z letadla a zdánlivě nedaleký vrchol jim evidentně vliv adrenalin do žil. Pak dosáhnou místa, kde je možno pokračovat už jen sněhem. Když ale sníh začne být spíše led, znejistí. Hlavně Michal, který si uvědomuje fatálnost případného pádu - sráz pod nimi vypadá ukrutně. Ale Lukáš přesvědčuje, že stopy po ruské výpravě jsou skoro jako schody. A tak stoupají strmým sněhovo-ledovým polem dále. Čím jsou výše, tím mělčí je ruská stopa ve sněhu. Nakonec i Lukáš, při ohlédnutí se na strmě dolů jedoucí ledovou plotnu dostáva strach a rozhodne se, že posledních 200 metrů je lepší nechat nezdolaných, než mít toto jako poslední metry před věčností. I tak kluky naplňuje uspokojení z dosaženého. A my musíme přiznat, že se i nám v produkci ulevilo, že naše show nekončí předčasně.

Třicetimetrová svítící hůlka v New Plymouth

I proto, ač horu nezdolali úplně, dostávají od nás relax v bazénu v měste New Plymouth a obhlídku místních galerií. Na přemýšlení jim ve výřivce připlave kachnička se zprávou, že se jim blíží termín technické kontroly pro Nočního Jezdce. Michal si myslí, že není čeho se bát - auto šlape jak hodinky. Lukáš má naopak svou drahou zkušenost s nevinnou technickou prohlídkou v Kanadě a tak trochu znejistí. Nakonec se rozhodnou pro malý servis ve vedlejší vesnici. Nervozně pak čekají na ortel, jako otec čekající na narození dítěte. A... uff, Noční Jezdec potřebuje akorát za 60 dolarů vyleštit přední světlomety, kterým místní slunce vyžralo plast do mléčna. Jinak je na svůj věk ve velmi dobré kondici. No je vidět, že se kluci o svěřený vůz starají dobře. Další mise s autem pro ně bude připravena až na konci show, kdy se budou muset pokusit auto prodat co nejlépe. Neb to bude i část jejich finanční výhry. Ale nepředbíhejme. Je na čase New Plymouth opustit a pokračovat dále.


 

Lukáš už potřebuje silné čočky

Na cestě dále dolů po západním pobžeží navštíví zdroj zdejšího bohatství, rafinérii zpracovávající zemní plyn, pravděpodobně z jediného Novozélandského zdroje - těžařské plošiny nedaleko zdješích břehů. U majáku Cape Egmont mají konečně možnost prozkoumat maják i zevnitř a témě se dotknout jeho čoček. Nakonec se před deštivým počasím schovali v útulném a kulturou a uměním překypujícím městečku Wanganui. Zde je třeba galerie, jejiž exonáty (od velkých, ale i dětských umělců) jsou vystaveny často na masivních stolech, které jsou zároveň i ochranou při zemětřesní. V městské muzeum se dozví nejen o histori maorského osídlení, ale mohou překvapivě obdivovat i sbírku afrických rituálních sošek, často až strašidelných. Ještě více je ale překvapí, když zde objeví sekci věnovanou výlučně obrazům od Gottfrieda Lindauera. Že Vám jeho jméno tak jako Vykiweným nic neříká? Na Novém Zélandu jde asi o nejslavnějšího, původem českého malíře. Ten zde na začátku minulého století vytvořil zcela věrné a ceněné portréty maorských náčelníků, jejich žen a i dalších slavných osob. Ty jsou dnes často jediným oknem do historie, které zachycují její maorskou část v původním, nezkaženém duchu.

 

Pouliční umění a modelka v Palmerston North

No, ale už je čas na další cestu - počasí se nám malinko zlepšilo, kolesový parník na místní řece čeká až na začátek letní sezony a ještě dva týdny nepojede. Soutěžící však míří do dalšího města - Palmerson North. Je to další větší město na cestě, a tak Vykiwené znovu čeká zase jedna prohlídka muzeí, galerí, trocha lenošení v kavárně a pak procházka centrem města se starými, pěknými i méně pěknými budovami. Nakonec už trochu unavení civilizací prchají spát do lesního kempu, jižně od městečka Levin. Kluci budou ale potřebovat hodně sil. Ač nejsou uplně měští turisté, my pro ně máme přichystaných několik dní v hlavním města - ve Wellingtonu.

 

Zvládnou Vykiwení další nálož muzeí, nebo se jim už zavaří hlavy? Dostojí Wellington pověsti největrnějšího hlavního města světa? A potkají se zde kluci se slavným režisérem Peterem Jacksonem?

To se dozvíte již brzy ...

 


GALERIE:

- Poloostrov Tanaraki a okolí

- Mt. Egmont