Pacifické intermezzo

Vítáme Vás zpět u sledování druhé série Reality-Show VYKIWENÍ, která se po tříměsíční zimní pauze vrací s novou energiií na Vaše obrazovky. A také s novým logem - danke shön, Katrin! (www.calzada.de).

Než ale show mohla začít, museli se naši soutěžící opět setkat. Lukáš proto v Invercargill sednul na autobus a překonal 600 kilometrů do Christchurch za Michalem a Nočním Jezdcem. Pak už konečně naložili auto, řekli sbohem známým z města a vyrazili po již známé cestě k severu. A stejně jako když před rokem poprvé přijeli, čekala je krajina čerstvě zelených kopců plných ovcí a jehňátek, jarně chladné dny a mrazivá rána. Jejich sentiment s opouštěním jižního ostrova se prohluboval s každým loučením se známými, které si tu stihli najít. Zastavili se i v Blenheim na mandlové farmě. Druhý den se pak v Picton i s autem nalodili na trajekt. Plavba skrz zálivy Malborough Sounds jim dala zavzpomínat na jejich první velký výšlap... ale konec nostalgie! Trajekt již míří do přístavu ve Wellington, na klukům neznámý Severní Ostrov.

Kluci se ale nemohou ve měste zdržovat, musí za pár dní urazit dlouhou cestu, aby stihli na letišti v Auckland vyzvednout svu prémii. Cesta z Welington do Auckland je klikatá, plná vesnic a městeček a Vykiwení si všímají rozdílů - Jižní Ostrov nebyl ani zdaleka takto hustě obydlen. A právě proto, aby měli čas trochu zapomenout a začít Severní Ostrov s novou chutí, mají od nás připravený týden přepychového odpočinku. Zatím netuší kam je pošleme. Ale to už zaparkovali Nočního Jezdce a vstupují do haly letiště. Náš tým jim prostřednictvím letušky Air New Zealand předává poukaz. A je to tady!

Vykiwené čeká jeden týden v posledním pacifickém Království TONGA!

Michal s Lukášem se těší jak malé děti a mají k tomu opravdu důvod. Po 150 minutovém letu vystupují do nočního, vlhkého a teplého vzduchu na letišti Nuku' alofa, na ostrově Tongatapu, hlavním ostrově Království Tonga. Ale hned druhý den je převážíme do přístavu, k trajektu na vedlejší ostrov Eua. A Vykiwení nestačí kulit oči na místní obyvatele a prostředí kolem. Někteří domorodci mají přes oblečení ještě ovázanou slavnostní ručně pletenou "rohož". Stánky na místním trhu nabízejí čestvé banány a kokosy přímo ze stromu, trsy arašidů přímo ze země a další místní výpěstky. Na rybím trhu vidí prvního celého tuňáka na vlastní oči, svazek chobotniček či pytlíky plné modrých ryb... ale konec obdivování. Trajek se právě plní lidmi a tak i Vykiwení naskočí a najdou si své místo k sezení, připraveni na 3-hodinou plavbu. Kluci sedí na sedačce, místní si ale často rozloží svou rohož a lehnou si na zem, kolem sebe rozloží děti a tašky a tváří se krásně spokojeně. Plavba je zprvu klidná, neb trajekt proplouvá kolem korálových ostrovů a moře je tu stíněné. Jen co loď opustí klidné vody, začne se pohupovat a pak je lepší buď jako místní usnout nebo sledovat horizont. Tak se dá vyhnout mořské nemoci. Nejvyšší z Tonga ostrovů, ostrov Eua, se už blíží na obzoru. Po přistání v přístavu mohou Vykiwení pozorovat neuvěřitelný ruch při vykládání. Každý, kdo má někoho na lodi, nebo kdo čeká nějakou zásilku, už netrpělivě přešlapuje na molu. Člověk tak může mít pocit, že jsou tu snad všichni obyvatelé z vesnic na ostrově.

 

Vykiwení jsou už očekávaní v ubytovně Ovava Tree Lodge, kde mají připravené ubytování v romatické dřevěné chatrči, se sprchovým koutem, kde jedna stěna je džunglí porostlá skála a nad postelí je rozprostřená sít proti komárům. Na uvítanou dostanou rybí polévku od Wolfganga, dobrodruha z východního německa, který to tu provozuje, a pak už je čeká první setkání s ostrovem. Tentokrát z moře. Wolfgang bere kluky na loď a vyváží je kousek po pobřeží až ke korálovému útesu. Zde kluci vlezou do 24 stupňů studeného moře... a nestačí se divit. Otevírá se před nimi pestrobarevná podívaná na různorodé korály, neuvěřitelné hemžení ryb a pod hladinou moře je i slyšet cosi, co zní jako zpěv velryb. Michal se tetelí blahem a Lukáš se u svého prvního pořádného šnorchlování nestačí divit, co vše může videt na jenom místě. Připadá si, jako by byl v obřím akvariu. Pro trochu napětí se asi 10 metrů od nich mihne i asi dvoumetrový, utesový žralok. Kluci jsou nadšeni ale zároveň více ostražití. Ale to už z nich moře vysálo všechno teplo a kluci se vrací zpět na člun.

Zítra odpoledne pro ně máme další mořskou výprávu. Ale než na ni dojde čas, zabaví se soutěžící prohlídkou zdejší vesnice. Teď, v podvečer, se v pouličním osvětlení míhají ulicí psi a domácí prasátka. Nakonec dostanou Vykiwení pozvání asi od 10-ti letého kluka, ať prý jdou k nim domů na návštěvu. Kluci jsou opatrní a tak nejdou, že by se báli lidožroutské tradice? Nakonec jim Wolfgang vysvětlí, že propásli šanci. Ostrov má nulovou kriminalitu a je běžné, že vás místní pozvou domu a pohostí kavou. Kava není káva, ale nápoj z kořene rostliny Pepřovníku opojného. Už název napovídá, proč je tu tak oblíbený.

 

Na druhý den dopoledne si kluci naplánují malý výlet kolem několika dalších okolních vesnic a mají tak přitom možnost nahlédnout, jak zdejší lidé bydlí. Vesměs obývají malé domky, které jsou vybaveny minimem nábytku a kolem pobíhají jejich psi, prasata a slepice. Vše je vlastně taková živá domácí spižírna, neb vše je k jídlu (včetně psů). Na zahradě mívají banány a kokosové palmy. A jak tak koukají na to všechno běhající jídlo, dostanou hlad a dají si oběd v místním obchůdku. Nedříve placky plněné zeleninou a nudlemi a pak tajemný dezert zabalený v banánovníkovém listu. Ten skrýval jakési knedlíčky v karemelovo kokosové omáčce. Mňam! Ale rychle zpět do ubytovny, kluky čeká další překvapení. V lodži dostanou na sebe neoprény, sedají s další posádkou do člunu a jede se... jede se na velryby! A ne jen koukat z lodi, ale plavat s nimi!

Kluci tomu nejdříve uplně nevěří, ale hned jak člun vyjede z přístavu, zahlédnou na hladině první ocasní ploutve a gejzíry vyfouknoutého vzduchu. A je jasné, že je to míněno vážně a že tu jsou. Člun zamíří blíž k velrybám a povel je jasný.. všichni potichu do vody. Michalovi a Lukášovi se zatají dech. Pod vodou se vedle nich ocitá obrovský Keporkak a není sám. Má vedle sebe své mládě. Chvíli si kluky prohlíží a pak s tichým zpěvem odpluje. Jak se velryby vzdálí, všichni jdou zpět do člunu. Najde se další skupinka velryb a vše se opakuje. Občas si velyryby hravě vyskočí nad hladinu, jako by ani nevážili 25 tun, jindy si zase jen tak hravě plácá ocasem o hladinu. Ale to už přichází soumrak a kluci se vrací na základnu se zážitkem na celý život.

Banánová polévka pro zahřátí a to už seznamujeme soutěžící s programem pro další dny jejich dovolené. Mají si nastudovat tajemnou mapu ostrova, která skrývá cestu k několika ukrytým jeskyním na břehu moře. Kluci dostanou ráno ještě mačetu, nějaké jídlo a pití a vyráží s tím, že se mohou vrátit až druhý den, kdy jim jede trajekt zpět na hlavní ostrov.

Nadšeně vyrazili a naše kamery je sledují, zda nám nezabloudí v džungli, která pokrývá většinu ostrova. Trochu se nám v lesních cestách zamotali, ale nakonec narazili na správnou stezku. Na té je, u poslední studny na cestě, čeká i kokosová palma obsypaná ořechy. Lukáš hned na nejnižší palmu šplhá s mačetou a sundá kokos, který velmi neobratně otesá a nakonec i otevře. Oba se občerství mlékem a ještě si nadloubou kokos na snídani. Všechny nás překvapila jejich pohotovost, s jakou se kokosů chopili.

 

Následovala vyhlídková cesta po hraně útesu, kde dle mapy mají najít jedinou schůdnou pěšinu dolů na pláž, o 150 výškových metrů níže. Po několika pokusech ji našli, slezli a odměnou je jim pannenská pláž, za níž se skrývá tropická džungle se skálou v pozadí a z ní vystupující členité jeskyně. Chvíle pauzy u moře a pak hurá zpět vzhůru, hledat cestu k druhým jeskyním, které jsou na druhé, západní straně ostrova.

Cesta po stezkách by byla dlouhá a tak volí přímý směr, ne-cestou, napříč zelení. Nejprve úspěšně, později to ale vypadá, že se nám snad opravdu úplně ztratili a zoufale se i snaží prosekat se džunglí. Naštěstí potkají na mítině v lese místní zemědělce, kteří zde sázejí maniok. Jejich angličtina je velmi skrovná, ale i tak ukáží našim soutěžícím správný směr. Kluci pak ještě dlouho diskutují, jestli se setkali s místní legendární zdvořilostí, při které domorodci i když neznají cestu, pošlou vás nějakým směrem, aby vás nezklamali. Nakonec však najdou sotva znatelnou pěšinu a s pomocí trocha slézání skál se ocitají na nádherné pláži, jako vystřižené z katalogu. Večeře se západem slunce jim přijde jako v ráji. Každý ráj má ale i své peklo.

To pro Lukáše s Michalem nastává se západem slunce. Mají ustláno v jeskyni, kde si zpříjemňují pobyt ohýnkem. Jakmile však oheň zhasne a kluci se chystají ulehnout, zjistí rychle, co nemají. Nemají nic proti komárům! A těm začala hostina. Soutěžící, v zoufalém pokusu ochránit se, na sebe obléknou vše co mají, obličej zakryjí ručníkem. Jenomže jsou v tropech a takto nabalení jsou v mžiku uplně spocení. A přesto stále slyší protivné bzučení a to až do rozednění. Vstávají nevyspalí, pokousaní a úplně propocení. Přeci jen noční teplota 20 stupnů je spíše na spaní bez oděvu, než spaní ve všem co máte. Jak se ve zpovědnici svěřil Michal, byla to jedna z nejhorších nocí v jeho životě. Lukáš se snaží tvářit statečně, ale je jasné, že trpěl také. Jeho červeně tečkované koleno, plné píchanců, hovoří za vše. Ale je to také pro kluky cenná lekce o tropech.

K tomu ráno kluci zjistili, že jsou téměř bez pitné vody. Dehytratace ze "spocené noci" je znát. Touží po kokosové palmě, ale všechny v okolí jsou příliš vysoké a jejich ořechy mimo dosah. Nakonec se po třech hodinách doplouží do vesnice, kde požádají o vodu a překvapivě si tu pořídí i nanuka. Nyní je čeká už jen 5 kilometrů po cestě do přístavu, kde sedají na trajekt zpět na hlavní otrov Tongatapu. Moře je dnes rozbouřené a tak mají oba co dělat, aby je na trajektu nepotkala mořská nemoc. A občas vylekaně koukají z okénka, protože tohle nahnutí lodi je určitě příliš a loď se musí potopit. Nakonec vše přestáli bez škraloupu (narozdíl od několika zvracejících domorodek) a jsou zpět na hlavním ostrově.

 

Další den je neděle. Neděle je od slova nedělat a místní, jako zarytí katolící, se tím řídí až přímo zatvrzele. V tento den tak všichni obyvatelé navštví ne jednu, ale několik z mnoha bohoslužeb, začínající již od 5 hodiny raní a ohlašované zvony. Jak kluci při vyhlídkové jízdě kolem ostrova zjistí, jsou téměř všechny kostely plné slavnostně oděnými Tongánci. A to mají těch kostelů na nevelkém otrově přes 300. Téměř vše je zavřené. Proto je ideální čas ukázat klukům ostrovní krásy, jako je korálová zahrádka v mělkém moři u jedné z jedné ze skytých pláží. Nebo gejzíry mořské vody tvořené příbojem, či jeskyni se sladkovodním jezírkem ke koupání. Nebo místní Tongánské "Stonehenge" či v moři rybařící prasátka. Pak už zbývá jen okouknout královský palác a šrumec v hlavním městě. A také ochutnat místní grilované kuře, prase a maniok.

 

Podlední den mají kluci ještě pár hodin a tak vyrazí malou loďkou na nedaleký ostrůvek Pangaimotu, kde dostanou pozvání od norských mořeplavců na jejich jachtu, se kterou již rok brázdí světová moře. Chvíli pak šnorchlují u vraku lodi, plného zvědavých rybek, zahrají s místními volejbal a nakonec se vrátí zpět do hlavního přístavu. Tam dostanou poslední úkol na Tonga. Na trhu jsme jim koupili rybu a maniok a další zeleninu. Kluci si z ní mají sami připravit večeři. A podle spokojeného pomlaskávání to nedopadlo špatně. Ale teď už je na čase vydat se na letiště. "Malo a lelei" Vykiwení.

 

Letadlo míří zpět do Auclandu. Je 24. září. 2013. Lukáš s Michalem právě na den přesně ukončili jeden rok v naší Reality Show. Steward jim přináší přípitek na oslavu a my můžeme slavnostně ostartovat Druhou sezonu naší soutěže.

 

V ní uvidíme, jak naši soutěžící procestují severní ostrov a splní další připravené úkoly a překonají nástrahy. Uvidíme také, zda se jim na konci pobytu podaří prodat jejich Nočního Jezdce, zda ještě najdou v jarní sezoně nějakou práci a uvidíte, co je čeká dále za hranicemi Nového Zélandu... Sledujte Vykiwené a vše se postupně dozvíte!

 

GALERIE z TONGA:

- EUA

- TONGATAPU

- Pod hladinou moře