East coast - part 2

Naposledy jsme naše Vykiwené zanechali ve spárech maorského otrokáře... tedy vlastně kontraktora Ika. Kluci již po prvním dni začali přemýšlet, kam že se to dostali a jestli jim taková práce za ty peníze stojí. Druhý den už ale jistě věděli, že takhle to dál nepůjde. I když zabrali z plných sil, povedlo se jim dotáhnout výdělek jen na minimální mzdu. A jestě je pořádně bolely ruce a krk od práce se zakloněnou hlavou a rukama nad hlavou při probírání květů. Ike ani druhý den nebyl s nimi na sadu. A tak když kluci práci dokončili, přišli domů za ním s tím, že končí. Řekl jim "Jasně. Včera jste udělali 2 řady, tak vám je zaplatím. Zbytek jen až je uvidím, pokud budou kvalitně udělané." Kluci byli chvíli jak opaření, ale pak se nedali. Nakonec s nimi Ike sedl do auta a jel se na sad podívat, co kluci udělali a jestli jejich práce byla dost kvalitní. Na sadu vyrazil kontrolovat a Lukáš s Michalem tušili co přijde. Že kdo chce psa bít, hůl si najde a že Ike určitě najde někde nedokonalosti. Jaké bylo překvapení, když se Ike na ně podíval s úsměvem a řekl, že takhle dobře odvedenou práci dlouho neviděl. Dokonce je mu líto, že nemůže klukům víc zaplatit, ale že tohle jim zaplatí rád. Kluci shrábli těžce vydřené peníze a s dobrým pocitem, že odvedli dobrou práci se zvedali na cestu. Ike jim ještě poradil "Dejte si cestou koupel v horkém prameni, to vám udělá dobře". A tak se kluci vydali dál nahoru po východním pobřeží a hledali, kde cestou k severu nějaké prameny najdou. A také pokračuje jejich ukol z minula, najít další dvě světová nej.

 

Míjeli pobřeží plné zátok a pláží, kde můžete krmit manty a lovit ryby. Zastavili se v Tolaga Bay, kde je nejdelší molo Nového Zélandu, sahající daleko do moře. To kdysi sloužilo jako rušné překladiště. Dnes je to turistická zastávka a bylo nedávno nákladně zrenovováno. Kluci mají chvíli radost, že našli další světové nej. Ale, bohužel toto je nej pouze v novozélandském měřítku. I když je pravda, že takové místo stojí za zastavení. A když se kluci pokochali molem, popojeli dále a nakonec narazili i na místo zvané Te Puia Springs. Tam podle mapy i průvodce mají být horké prameny. V malé vesničce se jim málem nepodařilo bazének najít. Ale nakonec se doptali a našli jej za zchátralým hotelem alá "Zašlá sláva". Za 5 dolarů jim byla otevřena malá chatka s bazénkem, a v ní téměř mléčně bílá voda s lehce sirnatou vůní. Kluci se tu dočetli, že leží v nejmineralizovatějším termálním prameni na světě. Hurá, to znamená, že mají kluci druhý úkol splněný a to ten s spojený vodou. A ještě si krásně zrelaxovali svaly po práci na sadu. Teď už zbývá přijít na to, kde je poslední nej.

 

Před nimi teď na cestě leží odbočka na východní cíp severního ostrova. Mají tam vůbec zajíždět? No jasně.. nejvýchodnější číp ostrova má maják East Cape a ten je, naši milý soutěžící, nejvýchodnějším majákem na světě. A tedy nej spojené se zemí. Aleluja, mají to vymyšlené. Teď tam ještě dojet, po prašné a úzkě pobřežní cestě. A nakonec k němu vylézt strmým výšlapem po asi 300 schodech. Soutěžící zažívají vítězný pocit. A nebyli by to Vykiwení, aby nás nepřekvapili, když je vidíme v pět hodin ráno na kamerách, jak se ještě za šera s čelovkami sápou znovu k majáku. Jsou tak první lidé na Novém Zélandu, kteří tento den vídí slunce. A ten okamžik stojí za to. Se zatajaným dechem sledujeme s nimi, jak se k červené záři na horizontu přidává i ranní kotouč životodárného slunce. Dobré ráno, Vykiwení! A protože soutěžící splnily úkol a navštívili 3 světová nej, dostávají od produkce odměnu. Máme pro ně připravenou jinou, lepší práci. Kontaktuje je naše spojka Linda z města Taurangy, kde je již očekává další den ráno. A tak se kluci musí trošku pohnout.

 

Brzké vstávání jim dalo zabrat, ale nic naplat - nové zážitky čekají a po cereální snídani už si to práší směrem na západ. Územím obývaném z větší části původním maorským obyvatelstvem. A také posvátným, díky místu, kde dle legendy "praotec Maor" přistál se svou kanojí. Soutěžící tak v téměř každé vesnici vidí zdejší Marae (což je sněmovní posvátná chýše), a také pozůstatky Pa (opevněné vesnice). Jsou po celém pobřeží, po kterém Vykiwení právě cestují. Navštěvují i historický kostel v Raukokore, kde jejich odvahu odzkoušel zvědavý kůň, který si nekompromisně stoupl k Nočnímu Jezdci a čekal zda se Vykiwení koní bojí či ne. Michal situaci zvládl tak, že koně nalákal na jablko z Lukášovi kuchyně. Dostali se tak ke dveřím auta a nastoupili. Následně si kůň stoupl před auto a očekával další chod. Ale to už kluci raději vycouvali. U dalšího kostela na pobřeží obdivovali zajímavé propojení zdánlivě tradičního křesťanského kostela, zevnitř však vyzdobeného tradičnímy maorskýmy motivy.

 

Ale dost kostelů, čeká je jěstě město Whakatane (čti "fakatane", což v maorštimě znamená "Chovej se jako muž"). A ani zde se Vykivení nevyhnou maorským památkám. Poznávací vycházka městěm je provede třeba kolem velké bojové maorské kanoe. Ta je připomínkou místní legendy: maorské ženy totiž neměly právo používat vesla a ovládat kanoi. Když však jednu kanoi s dětmi a ženami unesl proud na moře, jedna z žen zvolala "Whakatane", chopila se vesel a zachránila je všechny. Tolik stručně legenda. Dále je tu památeční maorská jeskyně a velké marae... Kluci by ale raději na nedaleký White Island, který již dlouhou dobu pozorují na obzoru, kouřící asi 50 km od pobřeží. Jedná se totiž o aktivní sopečný ostrov. Ale není čas, je třeba spěchat do Taurangy za prací. S blížícím se večerem tak s trochou nostalgie míjí největší KIWI sady na Novém Zélandu, které se rozkládají okolo Te Puke. Že jsou správně signalizuje i opravdu nadživotní plátek kiwi u sídla největší kiwi společnosti Kiwi360. A možná proto se kluci obávají, že i jejich práce bude znovu na kiwi sadu.

 

 

Je to tak? Má naše produkce s prací pro Vykiwené skutečně tak malou fantazii? To se dozvíme jiř brzy...

 

GALERIE:

- Eastcoast 2